Neustále se mluví o střídavé péči, o tom, že otcové nemají možnost děti vychovávat, že jim to matky neumožňují, brání ve styku s dítětem a podobně.
Rozsudek, týkající se styku otce s dítětem zní nějak takto :“Otec má PRÁVO se s dítětem stýkat..........“
Já bych přivítala, kdyby naši zákonodárci prosadili jiné znění:“Otec má POVINNOST se s dítětem stýkat....“
Znám poměrně hodně otců, kteří po rozvodu zmizeli dětem ze života a jejich vztah k dětem se smrskl na /když má žena štěstí/ posílání výživného.
Můj bývalý manžel se zamiloval do jiné ženy. Žena byla vdaná, scházení jim dělalo problémy. Jednoho letního dne, když děti byly na koupališti a já v práci, manžel pobral v bytě co se dalo a odstěhoval se do podnájmu, ze kterého udělal pro sebe a svou milenku hnízdečko lásky.
Netvrdím, že mě to nesebralo, ale manželství bylo už dlouho nefunkční, takže se mi v podstatě ulevilo. Rozvod byl rychlý. Vše vypadalo dobře do okamžiku, kdy jsem zjistila, že exmanželovi v hnízdečku nezbylo místo na děti.
Za dva a půl roku co se odstěhoval si je vzal třikrát. Jednou si je vyzvedl v poledne, vzal do restaurace na chlebíčky, z Mostu je svezl do Ústí nad Labem do hypermarketu, tam si nakoupil, jeli zpět do Mostu, zastavili se v restauraci na hranolkách a v pět hodin je přivezl domů. To bylo tři měsíce od odchodu.
Po roce projevil přání strávit s dětmi odpoledne. Opět přijel v poledne.
Pro jistotu jsem jim dala s sebou jídlo a znajíc lásku mého exmanžela k alkoholu, poslala jsem mu nealko pivo, aby ho snad nenapadlo napít se alkoholického.
K autu jsem je nedoprovázela. Přece jenom jim v té době bylo 15,11 a šest let, takže cestu na parkoviště před dům zvládly samy. Přivezl je domů v půl osmé večer. A mě obcházely mdloby z jejich vyprávění. Otec je vzal na hodinu na ryby a potom k sobě domů. A tam vesele popíjel víno. Domů je vezl 50 km a děti líčily, jak mu GPS neustále hlásila, že překračuje rychlost a tatínek se tomu vesele smál. Když jsem exmanželovi zavolala, proč pil alkohol, když věděl, že bude řídit a bude mít v autě děti, tak mi řekl, že mu byla zima a jeho nikdo omezovat nebude.
O rok později si opět vzpomněl, že by si mohl na odpoledne vzít děti.
Nutila jsem ho, ať mi slíbí, že nebude pít alkohol. Slíbil a tak děti jely k tatínkovi na návštěvu. Pravda, tentokrát nepil, ovšem pro změnu stále psal SMS a to bohužel i při řízení. No, syn mě ujistil, že havárii se vyhnuli, protože včas zařval a táta to stačil strhnout, ale řidič kamiónu, pod který se řítili, prý vypadal dost vyděšeně. To bylo vloni v říjnu.
Jinak od rozvodu exmanžel přijede tak jednou za 4 – 6 týdnů, přiveze každému dítěti jeden pomeranč, jednu mandarinku /banán, jablko-co zrovna je v prodeji/ a sáček cukroví. K jeho cti budiž řečeno, že nezapomíná na svátky, narozeniny, Mikuláše a Vánoce. Maličkostí, ale nezapomíná.
Tyto „návštěvy“ se odbývají na parkovišti před domem a trvají 10-15 minut. V létě mě dokonce i pobavil. Přijela jeho sestra ze Švédska
a vypravila se s ním na samosběr jahod. Škoda, že jim nikdo neřekl, že když v sobotu nasbírají jahody, uzavřou je do mikroténového sáčku a převážou mašličkou, tak v úterý, až je povezou dětem, bude z nich něco mezi šťávou a kaší.
K tomu koupili pálky na ping – pong, badminton a dva míče. Exmanžel všechno naaranžoval na svoji postel a než vyrazil za dětmi, tak si to vyfotil. Tentokrát se zde zdržel i se sestrou 30 minut, párkrát si hodil s dětmi míčem, vyfotil se při tom a všechny fotky si dal na svou zeď na FACEBOOKu, aby bylo vidět, jaký je dobrý otec.
Na dětech vidím, že jim táta schází. Bohužel žádný zákon neukládá otcům povinnost stýkat se se svými dětmi i po rozvodu, dostatečně se jim věnovat a zůstat jim dobrým tátou i když přestal být manželem jejich matky.
A matky, které jsou na tom jako já, mohou jen tiše závidět ženám, jejichž bývalí partneři o děti projevují zájem.
Mně zřejmě nezbude nic jiného než dát inzerát :“Hledám svým dětem tátu na plný úvazek.“ Nechci už se koukat, jak dětem táta schází.
A nechápu ženy, které místo toho, aby ocenily, že se jejich bývalý partner o děti zajímá, tak se ho snaží od dětí odstavit.
(Pochopitelně mluvím o úplně normálním tátovi, nikoliv o psychopatech.)
