Škola manželek

Milí čtenáři. Hned v perexu Vám chci říct, že je to humorný článek, napsaný částečně pro pobavení částečně pro to, aby bylo vidět, že hádky nejsou v životě potřebné. Vy, co nemáte rádi nadsázku nebo jí nerozumíte, dál nečtěte. Vy, kteří hledáte rozptýlení a oddech od denních problémů jste vítáni a doufám, že Vám můj článek alespoň na chvíli zvedne náladu.

Moje dcera Anička by si měla založit školu manželek. I když sama není ještě vdaná to, co zvládla             za dva a půl roku se svým přítelem, tomu se říká zázrak. 

A přiznám se, že jí tiše závidím její um. Je důkazem toho, že i když žijeme v jednadvacátém století, lítáme do vesmíru, operují roboti a vědecko-technická revoluce dokazuje denně, jak lidstvo spěje kupředu, tak při jednání s muži jsou stále nejúspěšnější ženy popsané Ignátem Herrmanem v Otci Kondelíkovi a ženichu Vejvarovi.

Když začala s Páťou chodit, čekala jsem, jak dlouho to vydrží. Zdálo se mi, že Páťa je už hotový muž a těžko se bude měnit.

Bylo mu třicet, takže výchovný proces byl, z mého hlediska, ukončený.                                                      Inteligentní chlap, který ví, co chce a stojí si za tím. Do okamžiku, než přišla Anička.

To, že tuhé mýdlo s jelenem vymění Páťa  za sprchové gely a tekutá mýdla, to bylo Aničce jasné okamžitě. Tuhá mýdla považuje za nehygienická a mýdlo s jelenem viděla prvně v životě. (Když zjistila, k čemu je určeno a že ho Páťa používá ke sprchování pochopila, že chlap je tvor samostatně přežívající jen díky náhodám.)

 Čekáte, že Páťovi vysvětlila, proč bude mít nyní v koupelně sprchové gely a tekutá mýdla místo jeho oblíbeného tuhého jelena a že Páťa diskutoval, vznikla hádka a vypadalo to na rozchod? Omyl. Anička šla s Páťou nakupovat a jen tak „mimochodem“ zašla ke sprchovým gelům. No a když už tam byla, tak „nenápadně“ přivoněla  k pár sprchovým gelům. „Miláčku, tenhle gel krásně voní viď? To by jsi mi večer v posteli krásně voněl.“ A víc nic. Až večer :“To je škoda, že  tohle mýdlo  nevoní tak krásně jako ten gel.“  Druhý den Páťa přišel  a v ruce vítězoslavně třímal gel, který Aničce tak voněl a hlásil, že se rozhodl, že na sprchování se bude používat jen sprchový gel. Aničce pochopitelně přinesl dámský gel. Anička cílevědomě pokračovala v odstraňování tuhých mýdel.

Požádala Páťu o pomoc při vaření. Nechala ho, aby si dokonale zmazal ruce a když si je umyl, zavolala ho do koupelny a upozornila ho, že po sobě neumyl mýdlovku, kterou zamazal a na mýdle zůstaly také stopy po tom, co měl na rukou. Tušíte správně. Druhý den přišel Páťa, v rukou držel tekuté mýdlo v dávkovači a s hrdým výrazem Aničce vysvětlil, že s tekutým mýdlem je očista rukou snadnější, dávkovač může stisknout čistým zápěstím a bude v koupelně pořád čisto.

Anička s výrazem nejvyššího obdivu Páťu ujistila, že tohle by ji teda nenapadlo.

A spokojeni byli oba. Navíc se to vyřešilo v klidu.

Jednu věc ale musím říct, Anička má obdivuhodnou povahu a perfektní výchovné metody.

Když začala s Páťou žít, dohodli se, co kdo bude dělat. Anička studuje vysokou školu, k tomu chodí na brigády, Páťa pracuje. A tak jsou oba časově vytížení celkem dost. Mimo jiné zaznělo, že vytírat kuchyni (jinde jsou koberce) bude Páťa. A Anička to dokázala dodržovat. Když jsem přišla na návštěvu  zjistila jsem, že se v kuchyni lepím. Anička mi vysvětlila, že vytírat má Páťa a že se takhle lepí už tři týdny. Ovšem oproti spoustě žen Anička vydržela a počkala, až Páťa vytřel.

Ten  velice rychle pochopil, že pokud neudělá to, na čem se s Aničkou dohodli, tak to hotové nebude.

Anička brala a bere jako samozřejmost, že denně vaří a pokud jde na brigádu  tak, že by po škole nestačila uvařit, uvaří den předem. A Páťovi řekla, že mytí nádobí jí dost obírá o čas a že by možná stálo za to, aby koupili myčku. Podle Páti to je zbytečné, když jsou jen dva. A tak se s Aničkou dohodli, že ona bude vařit a on mýt nádobí.

Přišel víkend. Anička si připravila skvělé a poměrně na nádobí náročné menu.

Víte, že mě ani nepřekvapilo, když mi v pondělí s tím svým „nevinným“ výrazem říkala :,,Páťa si myslí, že bychom měli koupit myčku. Prý je toho nádobí nějak moc, i když jsme jen dva.“

Protože jsme početná rodina, Anička měla najednou problém, když měla vařit jenom pro dva. A jak jsem si tak nějak své děti rozmazlila, tak by žádné z nich  nejedlo stejné jídlo dva dny po sobě.

Jenže Aničce se podařilo jako jedno z prvních jídel uvařit doslova kotel guláše.

Páťa ,když přijel z práce tak se cpal, že mě boule za ušima. A za dvě hodiny prohlásil, že se nedá nic dělat, že nemůže vydržet a šel si nandat další porci guláše. I přes jeho apetit  Anička s hrůzou zjistila, že  je tam guláš ještě minimálně na druhý den. Ale potom, s optimismem sobě vlastním si pomyslela, že to zvládne.

A druhý den, když si ji Páťa vyzvedl u nás a vezl ji k sobě domů Anička pravila :“Paťulko, měli by jsme se zastavit v obchodě a koupit Ti něco k večeři.“

Páťa v klidu pronesl, že není důvod, že tam je guláš od včerejška. Anička se mile usmála a pravila :“Ale miláčku, Ty už jsi zapomněl, že jsi si svoji porci včera snědl? Tam je moje porce.“  Páťa vytřeštil oči a v nelíčeném šoku pronesl:“ Ale Aničko, ten guláš je skvělý, já se na něj těším od rána.“

A Anička :“Miláčku, já to chápu, ale musíš pochopit, že Ty jsi měl včera dvakrát, takže sis snědl i to, co jsi měl mít na dnešek.“

A Páťa:“ Aničko, prosím Tě, nech mi ten guláš, já Ti koupím k večeři cokoliv, ale já ten guláš od rána i cítím a plánoval jsem si, že se do něj hned jak se vrátím, pustím.“

A jak to dopadlo? No Anička měla k večeři přírodní kotletku s bramborem a Páťa gulášek.

Jen pro zajímavost – guláše bylo tolik, že ho Páťa měl i třetí den a byl rád, že Anička ho tak miluje, že se vzdala něčeho tak výborného, jen aby mu udělala radost. Asi chápete, že když mi líčil, jak se Anička obětovala, tak jsem neměla to srdce mu říct, že Anička by raději umřela hlady, než by jedla dva dny            za sebou jakékoliv výborné jídlo.

Problém se objevuje snad jen když Páťa něco dělá v bytě – myslím ty tzv. mužské práce. Třeba malování, zatloukání hřebíčků, dělání poliček a podobně.

Páťa je nervák a když mu to nejde, vzteká se u toho.

Já ho mít doma, tak mi posílají buchty do vězení. Jeho životnost by byla minimální.

S Aničkou to ani nehne. Když Páťa dělá něco u mě, tak se snažím nebýt u toho. Ale leželo mi v hlavě, jak to, že to Anička bere tak klidně.

Vysvětlila mi, že ji celkem nezajímá, co při tom Páťa říká, hlavně  když to udělá. Prostě vypne zvuk.

A když má pocit  že už toho bylo dost, tak pronese svým autoritativním učitelským hlasem :“ Tak to by stačilo, že.“ V tom okamžiku je klid a Páťa se přestane vztekat.

Kapitolou samo o sobě je, když chce jít občas Páťa s klukama na pivo. Sice je to tak jednou, maximálně dvakrát za měsíc, ale Páťovo kamarádi mají se svými přítelkyněmi doma problémy, když  někam jdou bez nich. Občas si Páťa jede s kamarády zahrát paintball a to je na celý den.

Anička se umí zabavit sama. Má kamarádky a má také ráda klid.

Takže když se  Páťa  nesměle ptá, jestli by mohl v pátek s klukama na pivo, Anička se v duchu zaraduje, že bude mít klídek na knížku nebo na nějaký hezký film a Páťu ujistí, že je to v pořádku, ať klidně jde.

Páťa jde, ale trápí ho výčitky svědomí, že nechal Aničku samotnou. Anička se mezitím ponoří do knížky a když Páťa přijde a vyruší ji, tak si pro sebe pomyslí, že klidně mohl přijít později, ale Páťovi řekne: „Miláčku, mně se po Tobě tak stýskalo!“ A Páťu ani nenapadne, že ve skutečnosti se tak začetla, že si na něj ani nevzpomněla.

Myslíte si, že takhle by jste to nemohli dělat, že by bylo něco špatně?

Anička by Vám vysvětlila, že to všechno dělá z lásky a že jí víc vyhovuje vztah, kde se věci řeší bez hádek a sporů. Ona že dosáhne svého a Páťa je spokojený, jaké má ON skvělé nápady a jak dokáže Aničku překvapit.

Jejich vztah je o vzájemné lásce i úctě. Anička k Páťovi přistupuje jako k chlapovi a k chlapovi podle ní patří ješitnost a pocit, že vládne světu.

A ona na něm miluje i tyto vlastnosti.

 A Páťa? Ten by za Aničku láskou i dýchal.

Tak co? Nezkusíte příště doma místo hádky se na manžela usmát a počkat, až ho samotného „napadne“ to, co Vás už napadlo dávno?