Potkala jsem JI před tolika lety, že se mi je už ani nechce počítat. Jméno není důležité, prostě ONA
Tenkrát byla hezká, chytrá, milá, vyrovnaná, měla tříletou holčičku z předchozího vztahu a nechuť ještě někdy absolvovat manželství.
Její matka byla jiného názoru a tak jí dala inzerát.
A pak přišel ON.
Zpočátku byl milý a hodný na ni i na malou. Chtěl se ženit a ONA se dala přemluvit. A tak byla po dvou měsících svatba a za dalších 10 měsíců se jim narodil syn. Ona věřila, že ON ji miluje.
Půl roku po porodu byla opět těhotná. Ve třetím měsíci těhotenství ji prvně zbil. Přeražená nosní přepážka jí pak celé jejich manželství připomínala, co je ON za člověka.
Holčičce, kterou čekala, se naštěstí nic nestalo.
První úderem v ní zničil všechny city k němu.
Byla doba totality, do rozvodů mluvil kde kdo. Sehnat si byt nebylo možné a azylové domy nebyly.
A tak žila s člověkem, kterého nemilovala, v manželství, které za manželství nepovažovala.
Pak přišel MUŽ. Už neriskovala zamilovat se, ale bylo jí s ním fajn.
ON nic nevěděl, rozvést se nechtěl a tak ten podivný stav trval.
Ona se ho bála, začala se psychicky hroutit, ale nebyla síla, která by JEHO donutila, souhlasit s rozvodem.
Bral ji jako svůj majetek a mělo to tak zůstat.
Pak najednou čekala mimino. Rozvod nepřicházel v úvahu, ON ho odmítal a tak se narodil syn. Neřešila, jestli je otec ON nebo MUŽ.
Chtěla se rozvést. Když se syn narodil, řekla mu, že i ON ví, že manželství není v pořádku, že k němu nic necítí, že chce rozvod.
Podala i žádost. Výsledek? Byla v šestinedělí a zbil ji při kojení tak, že utíkala, celá od krve, s miminkem v náručí a ostatními prcky z bytu.
Zasahující policista JEMU řekl: „Proč jste ji pustil z bytu?“
Pochopila, že ten, kdo musí chtít rozvod, musí být ON.
Netušila, že než se toho dočká, čeká ji ještě patnáct let pekla.
Když přerazil synovi lícní kost, byla přesvědčená, že je rozvedou i bez jeho souhlasu. Pracovnice z péče o dítě u soudu rozvod nedoporučila, prý ON slíbil, že už to neudělá.
Vynucený sex, často spíš znásilnění, hádky, pláč, další těhotenství. Pro NĚJ další řetěz, jak ji udržet u sebe. Totalita už minula, ale sehnat byt bylo stále nad JEJÍ síly. Stále na mateřské, bez peněz, bez perspektivy. Unavená, vyčerpaná.
Pak se přestěhovali do většího města a většího bytu.
ONA už měla pocit, že nedělá nic jiného, než se snaží vyjít s tím málem, co ON je ochotný jí dát.
ON občas dělal, ale nový stát mu dovoloval být nezaměstnaný a o to víc ji psychicky deptat.
ONA ho přesvědčila, aby si udělal nástavbu. Učila se s ním, donekonečna s ním opakovala učivo, dělala mu domácí úkoly a říkala si, že třeba až bude dělat jinou práci, tak se dostane mezi jiné lidi a změní se.
Nástavbu na tři roky dělal pět let. Ale nakonec se z nepříliš chytrého zedníka stal nepříliš chytrý stavbyvedoucí.
A skutečně se změnil. Měl pocit, že maturitou se z něj stal ten nejlepší a nejchytřejší. Netušil, jak je k smíchu, když vykládá nesmysly a nedá se přesvědčit, že tak to není.
A ONA? Už se vzdala všech nadějí, že ho něco změní.
A pak přišel MUŽ.
Ne jeden z těch, které občas potkala a se kterými se odreagovala./Nemylte se, nešlo jenom o sex, mnohem důležitější pro ni bylo pár normálních slov/.
Byl mladší než ONA a miloval ji. Nabídl jí společný život, ale ON se rozvést odmítal.
Deptal ji psychicky, ubližoval jí fyzicky, ale vzdát se jí odmítal.
Když zjistila, že čeká miminko, opustila MUŽE beze slov vysvětlení
a rezignovala na všechno. V tomhle útlumu vydržela dva roky. Pak se v NÍ něco změnilo. Rozhodla se bojovat.
Když nenechá ON odejít JÍ, tak ho musí přesvědčit, aby chtěl odejít ON.
Měla výhodu v tom, že znala JEHO myšlení. A vnuknout mu myšlenku, že si ON zaslouží milenku sice chvilku trvalo, ale povedlo se.
Nepříliš chytrá a neatraktivní vdaná panička, která se nudila, přišla jako dar z nebes. A ONA? Neváhala ani chvilku a šikovným postrčením MILENKUzmanipulovala, aby JEHO chtěla mít jen pro sebe.
Když JÍ MILENKA ve své omezenosti napsala, že ON s NÍ už nechce být, protože takovou ženskou jako je ONA si nezaslouží, jen se rozesmála. Po 21 letech byla konečně volná.
Utekly víc jak tři roky.
ONA si užívá klidu s dětmi a je šťastná, že se HO zbavila. Jen jednu vadu ta její volnost má. Děti by ji rádi viděly s MUŽEM. A tak, jim pro radost, si občas podá inzerát, občas se s někým sejde. Ale zatím si své svobody a volnosti příliš cenní, než aby riskovala vztah. Znáte to, co kdyby to zase nedopadlo dobře.
Stačí jí, že její zničená psychika se vzpamatovává a že jí nikdo neubližuje.
A ON? Dodržel svoje slovo: „Už nikdy žádná hezká a chytrá ženská mi nesmí domů.“
Jeho přítelkyně IQ skutečně neoplývá, její neudržovaný kuřácký úsměv se dvěma zažloutlými zuby a černými zbytky zubů ji mezi krasavice vážně neřadí.
Děti s NÍM a jeho přítelkyní strávily dva dny. Prý už nikdy více.
Tak snad příště bude ONA mít šťastnější ruku. J
Nekomentujte to, jen čtěte.
