Úvaha - Připravena na léto...

Nemůžu se dočkat. Když mi venku ranní kafe nevystydne s první cigaretou, to začíná léto...

Je osvěžující, čerstvé teplo. Ne horko, ne parno, ale právě takové teplo, aby to bylo příjemné. Nevyzpytatelná modř, která se rozkládá tam nahoře.                                                                                                               

Člověk ani nedokáže pochopit, že je to stejná obloha, která v noci byla černá, třpytivá propast. Ta modř je jen iluze, úkaz vyvolaný lomem světla. Letní obloha je hudba. Vítr se nese z prostoru a hladí jako zvědavý jazyk.  

Lákavé vůně květů, opojné a aromatické jako sladké víno. Jakoby zázrakem spadlo z bezoblačné oblohy pár kapek, trochu zašelestily a zmizely, jako by se vypařily. Spokojené slunce, rozprostírající se do daleka nad loukou posetou miliony blatouchů a nad vonným stínem pod ořechem.                                                     

Podél silnice vinoucí se údolím růžově odkvétají jabloně a jejich lístky připomínají rozházené konfety. Kapky rosy se třpytí jako modrý email.                                                                                                            

Léto. Čas odměřovaný sluncem. Z očí nám spadnou klapky, o nichž nemáme tušení. Všechny smysly jsou vyladěné na léto. Bosé nohy v hedvábném jílu nebo na teplé tvrdé skále. Šaty se na sluncem rozpálené tělo lepí jako mokrý papír. Vánek,slunce a pohlazení lesa, chladivá tráva a horký písek. Déšť, který, jakoby padal na přesně vymezená místa, bouřka, kdy mraky ždímají z nebe neviditelnou vodu. Letní žár, letní vzduch, letní píseň, letní déšť a letní láska.                                                                                                                            

A když se vesmír někdy rozsvítí - to se na nebi potkávají hvězdy.