Dítě s kérkou "děcák."

  Stali jsme se pěstouny před mnoha lety a děti, které jsme postupně přijali, máme v srdci za vlastní. Ale nejsou naše, nejsou z naší krve, z nás narozené.  

"Kufr neznámého obsahu, Děti ze sekáče, Z druhé ruky" napsala jsem kdysi v nějakém článku a od útlocitných maminek jsem to pěkně schytala.

Zajímavé je, že vždycky mi to nandají ti, kteří žádné přijaté dítko doma nemají, ale Bůh jim žehnej, zakoupí plyšáka pod Strom přání.

S jednou slečinkou, se kterou mám domácí školu, jsme vyráběly andělská křídla. "Vod vopravdickejch andělů, ty si připneš a hned tě bude hlídat andělíček můj strážníček" tvrdí Ančovička každému na potkání.

"Mami, volala máma (ta vlastní), že mě chce vidět v neděli před Vánocema" náš pěstounský dorostenec, který k nám přibyl na vlastní přání až v deseti letech, to prohodil jen tak mimochodem, ale já vím, že je to taktika vyčkávací.

Otočila jsem se od plechu s lineckým cukrovím. Hmm, poslední dva roky se neozvala, pomyslela jsem si.

"Tak jo, ale musíme ještě k dědovi" teď vyčkávám já, jestli náš děda nebo jeho máma.

"Neboj, já se u ní nezdržím, stejně nevím, co bych jí měl říct" zamumlala plná pusa cukroví.

"Nezapomeň na dárek, alespoň něco malého, aby věděla, že na ní myslíš"

"Já na ní moc nemyslím, ale když zavolala. Co jí mám koupit?"

"Čokoládu, voňavku, kapesníky..." vytahuju trumfy mého dětství.

"No mami, ka-pes-ní-ky snad už nikdo nepoužívá!" směje se mi mláďátko a hned ho plesknu přes ruku, která šátrá po sladkém kolečku.

"Kup co chceš" ujistila jsem ho, že určitě vybere správně.

"Mami, nemoh' bych jí taky vyrobit křídla? Takový, co jste dělaly s Ančulínou"

"Křídla? Ty kousky peříček opatlaných lepidlem? To chceš mamce dát?" koukám na puberťáka, který už má občanku.

"No jo, vždyť je to pěkný" cvrnkne prstem do jedněch z desítky vyrobených křidélek, které nám poletují pod lustrem.

Ančovička vlítla do kuchyně: "Ale ne ty moje, udělej si svýýýý!"

Ten večer jsme linecká kolečka neslepili.

Andělská křídla pro mámu, která to nezvládla, pro mámu, která se přece jen ozvala, pro tu, která tu ochranu andělíčka strážníčka moc a moc potřebuje, vyráběl kluk, který většinu života prožil v děcáku.

Ráno mě něco zašimralo do nosu. Bílá peříčka se houpala na lampičce u postele...

"Mami, udělal jsem ti taky jedny, větší, abys nás všechny unesla" Tvůj Mates