Kde se stala chyba?

Kde se stala chyba? Tak tuhle otázku si pokládáme vždy, když se máme přidat na stranu těch, kteří po Novele plivou a nebo těch, kteří nad novelizací tančí štěstím.Cítíme, že pravda je někde uprostřed, jako vždy, když se nemohou dohodnout lidé, kterým jde o totéž.Všichni chceme totéž, ale vnímáme blížící se změny z několika různých úhlů. Pojďme si to vzájemně vysvětlit.

Všichni víme, že změny jsou třeba. Nikdo z nás nechce, aby tisíce dětí vyrůstaly za zdmi našperkovaných ústavů. Dítě patří domů! Do náruče rodičů, nejlépe vlastních, popřípadě náhradních. Na tom se nejspíš shodneme všichni. Pokud to zdravotní stav dovolí, měl by malý uzlík putovat do náruče své mámy hned, jak zhasnou světla porodního sálu.
V našem případě, ale mámina náruč nečeká, jen čistě povlečená postýlka v nově zrekonstruovaném kojeneckém ústavu. Pár měsíců se překulí jak nic a mrně putuje na batolecího oddělení.
To už někde, v jiném koutě země, nedočkaví náhradní rodiče, prožívají úřední těhotenství. Někdy měsíce, jindy roky. To je doba, kterou musí zmíněný klient ústavního zařízení čekat, než se dostane do máminy náruče.
Profesionální pěstounská péče, jinak řečeno krátkodobá, dává velkou naději, že to bude jinak. V mnoha případech nebude třeba postýlek v kojeneckých ústavech, na děti budou čekat připravení pěstouni, kteří na čas za rodiče zaskočí. A až pomine doba úředního mateřství, bude uzlík vložen do té pravé a trvalé náruče náhradní mámy.
Tady nejde nesouhlasit ! Obavy z toho, že dojde ke zneužívání, nejsou na místě. K čemu by pak sloužil kontrolní systém? Jen pečlivě vybrat děti do PPP, aby se od náhradní mámy  neocitly opět v ústavním zařízení.                                                                                       Bohužel, pro každé dítě se adoptivní rodina či pěstouni nenajdou. Co potom? Za správné lze považovat finanční zajištění těchto profesionálních pěstounských rodin i placený oddechový čas v období mezi předáním dítěte do trvalé rodiny a přijetím dalšího novorozence. Neustálá péče o nejmenší děti je bezesporu vyčerpávající a je proto třeba nabrat nové síly.
V případě dětí starších, které by měly v PPP vyčkávat, než si jejich biologické rodiny upraví podmínky a nebo se pro ně najdou rodiny náhradní, už tuto potřebu PPP, tak intenzivně nevnímáme.
Tady bychom naopak rádi narovnali podmínky mezi PPP a PP klasickou, neboť jsou na obě formy  pěstounské péče kladeny stejné nároky. Nikdo neví, zda se dítě nevrátí do původní biologické rodiny a to jak z PP dlouhodobé tak i krátkodobé. V případě klasické pěstounské péče zůstávají pěstouni, při odchodu dítěte do biologické rodiny, ekonomicky nezajištění, o další dítě nemohou požádat i několik let a odměna PP a PPP  je neporovnatelná.
A teď se dva tábory, kterými shodně smýká státní systém perou. Jedni si Novelou polepší, jiní pohorší ( přestože to pan ministr popírá ). Proč nevzít z Novely to, co se povedlo - PPP, její odměňování, kontrolu...
- důkladnější prověřování žadatelů o PP
- výběr pověřených osob, se kterými pěstouni sepíší smlouvu
a pracovat na nedostatcích v ostatních " novinkách ", kde ti, kteří rozhodují šlápli vedle nebo úplně opomněli?
Proč se zákonodárci a média předhánějí ve výkřikách, že pěstoun bude pobírat odměnu 8000,- a tiše k tomu zašeptají " hrubého.
Proč si rodiče dětí se ZTP pohorší o 841 Kč ? Nemělo by to být naopak?
Proč jsou přídavky na děti zahrnuté do příspěvku na úhradu potřeb dítěte a tudíž je toto navýšení vlastně formální ? Kde je pak tedy zahrnuté navýšení za stále rostoucí náklady na stravu, bydlení, služby, dopravu, školní pomůcky či léky? Vždyť k tomuto účelu by mělo posloužit navýšení příspěvku na úhradu potřeb dítěte, nikoli jako kompenzace za dětské přídavky.
A co prarodiče? Nebude pro ně přijetí Novely likvidační? Když v případě prarodičů systém selhal natolik, že o jejich osud bude skutečně záviset na libovůli příslušného úřadu. Co někde bude shledáno za dostatečný důvod pro přiznání PP, to jinde postačí pouze na svěření vnoučete do péče třetí osoby. Tedy zcela bez finančního zajištění.
Opravdu se budou ústavy vyprazdňovat a nebo bude opak pravdou? Kampaň pro budoucí pěstouny opravdu neodpovídá realitě.
Myslel někdo z tvůrců zákona na to, že Novela povede k rozdělování sourozeneckých skupin, neboť je nastavena tak, aby noví žadatelé přijímali pouze jedno dítě ( za tiché podpory organizací a státu). Neměli by mít naopak ti, co jsou ochotni přijmout celou sourozeneckou partu, od státu spíš podporu?
Takhle jsme to vážně chtěli?
Když si všichni dali tu práci se změnou zákona, proč je pěstoun stále " socka " ?
Proč je pěstoun pro placení daní zaměstnanec, přesto nebere plat, ale soc. dávku a nemá zaměstnaneckou smlouvu ?
Vážení pěstounští spolubojovníci, ať už jste čekatelé, pěstouni krátko či dlouhodobí, jsme na jedné lodi. Jde nám o děti.
Všichni jsme vstoupili na palubu s vírou, že děláme správnou věc a nadějí, že to zvládneme.
Přijali jsme odložené děti pod svou střechu, abychom jim dali šanci na lepší život a věříme, že to dokážeme. Cesta k tomuto rozhodnutí nebyla stejná, ale cíl máme jednoznačně společný.
Chceme něco změnit! Něco důležitého, něco co by neměl přehlížet nikdo! Všichni, ať už máme přijaté dítě jedno nebo několik, zdravých či zdravotně znevýhodněných, vnímáme svět odložených dětí zcela jinak než ostatní. Nenechává nás totiž v klidu, nedovoluje nám žít si pouze svůj vlastní život.
Začněme už konečně táhnout za jeden provaz a chtějme, aby to, co bylo začato v dobré víře, bylo opravdu ku prospěch všech zúčastněných. Jestliže necháme projít novelizaci v tomto znění, na nápravu budeme čekat mnoho dalších let !