Z dnešní politiky se ideologie v podstatě vypařila. Tento článek je určen lidem, kteří stále věří v důležitost základních politických paradigmat, kteří pořád dokážou sami sebe identifikovat jako levičáka nebo pravičáka.
Někdo tvrdí, že liberalismus a konzervatismus jsou neslučitelné politické doktríny. Podle mě se obě doplňují – a s tím jsem i před desíti lety zakládal Stranu svobodných občanů.
Podle mě samotný politický liberalismus nemá na některá témata konzistentní odpovědi a je důležité - abychom nesklouzli ke zjednodušení a omylu - opírat se i politický konzervatismus.
Zatímco v ekonomice je liberalismus (doktrína laissez faire) jasná a pochopitelná (umíme jasně vysvětlit, v čem a jak státní zásahy škodí), pro otázky fungování a existence státu (k odůvodnění, proč chceme „minimální stát“ a nikoliv „žádný stát“) je důležitá doktrína politického konzervatismu. Je to důležité např. v tématech jako proč jsou důležité státní hranice a jejich ochrana, proč potřebujeme ústavní demokracii, proč je někdy nevyhnutelná válka).
Ten, kdo se štítí politického konzervatismu a chce všechny odpovědi najít v doktríně liberalismu, sklouzne podle mě často k chybným závěrům a anarchismu. Kdo naopak nesdílí ekonomický liberalismus a jeho paradigmatem je jen konzervatismus, může sklouznout k socialismu.
Pro mě jako asi pro většinu lidí jsou představiteli politického konzervatismu Thatcherová, Churchill, Reagan nebo Klaus. Tyto osobnosti sdílely stejně jako já ideály ekonomického liberalismu a politického konzervatismu současně. Podle mě se tyto přístupy nevylučují, ale doplňují.
Kdo odmítá doplnit liberální doktrínu politickým konzervatismem (a chce liberální přístup extendovat z ekonomiky na stát jako takový), může snadno sklouznout k (podle mě levicovým) závěrům známým jako multikulturalismus, anarchismus, apod. (např. otevřít hranice, ať si sem svobodně přijde, kdo chce; ať si klidně dva lidé na našem území řídí právem šaría, když budou chtít, je to jejich věc apod.)
Proto se označuju za člověka liberálně-konzervativního. V mém pojetí pojem „pravicový“ neoddělitelně snoubí ekonomický liberalismus s politickým konzervatismem.
(Petr Mach je bývalý europoslanec a bývalý předseda Strany svobodných občanů. Vyučuje ekonomii na VŠFS. Je ženatý, má syna.)
