Potkal jsem v Praze tři bavorské hoteliéry. Udělali si výlet do prázdného města, na pivo, do galerií. A vůbec netušili, jak moc tady jejich pražští kolegové živoří. Stačilo pár vět, aby člověk pochopil, proč jsou v pohodě.
V době nástupu koronaviru jim stát nařídil zavřít jen na dva týdny, pak už mohli zase otevřít, podnikat, postarat se. Jako kompenzaci dostali na účet 20.000 eur. Do tří dnů, bez byrokracie, bez ponižujících formulářů. Teď už se prý zase daří, hosté nechybí. Takže obavy z budoucnosti? Z letošních výsledků? Ne. Pokud letos dosáhnou méně než 60% loňského obratu, dostanou dalších 50.000 eur. Ne půjčky. Kompenzace. Na mzdy. Na byznys. Na podporu ekonomik Bavorska a Německa.
Pražský hotel, v němž tihle hosté bydlí, nedostal od českého státu nic. A stejné nic vymyslela i Praha, která z hotelů a jejich zákazníků v posledních letech tyla. (Pirátská radnice nemá na vážné věci čas, protože se baví zakládáním kavárenských provozů ve vozovce a v tramvajových kolejištích.) Jistě, vláda schválila bonus 5000 korun pro každého občana, který se ubytuje v tuzemských hotelích a lázních. Jenže víte co? Armády ministerských úředníků již týdny nedokázaly vymyslet, jak ty peníze vlastně lidem předat. Nedivil bych se, kdyby ono schéma bylo nakonec dražší, než podpora sama. Takže: zapomeňte?
Zapomenout se dá jen stěží. Zatímco vlády na západ od nás doručily podnikatelům pomoc v řádu dnů, my se denně dozvídáme o vějičkách, které z byznysového hlediska nevedou nikam. Vlastně, vedou. Ke stále vyššímu dluhu nás všech. Toto úterý prošel prvním čtením historicky nejvyšší schodek státního rozpočtu. Pět set miliard. Přičemž nikdo neví, na co ty peníze vlastně jsou. Více než sto miliard jsou prý rezerva, a my dobře víme, jak takové rezervy končí. Určitě ne v investicích, jak zní nová básnička ministryně financí.
Není divu, že chaoticky přijímané a ještě chaotičtěji distribuované vládní podpory otřásají důvěrou podnikatelů, ale i zaměstnanců nebo rodin s dětmi. Příklad devastace školského systému a nesmyslně nastaveného systému ošetřovného, jehož prostřednictvím stát platil matkám víc, než kolik by dostaly v práci, nám ukázal, že podzimní ekonomická krize bude hlubší, než bylo nutné. A kdepak uvízlo tak důležité téma, jakým je důchodová reforma? Česká republika je jednou z nejhůře připravených ekonomik v Evropě na stárnutí populace. Na tohle už myšlenková kapacita zjevně nestačí.
Každý den se v médiích objevují další a další zprávy o připravovaných dotacích, kompenzacích a jiných vládních podpůrných plánech. Čte se to hezky, PR zatím funguje. Ale s kompenzacemi je to podobné jako s koronavirem: jsou prý všude kolem nás. Ale znáte někoho, kdo by je opravdu v restauračním nebo hotelovém byznyse čerpal?
