Konec letošní fotbalové sezony je ve znamení euforie z toho, že tři české kluby se probojovaly do jarní fáze evropských pohárů, což je historický úspěch, i ze stoupající atraktivity české ligy, kterou vede Sparta.
Slavia a Sparta v Evropské lize, Viktoria Plzeň v Evropské konferenční lize společně dosáhly rekordního nárůstu bodů do národního koeficientu, který má vliv na budoucí počet českých mužstev v evropských klubových soutěžích. Kvůli nejvyrovnanější konkurenci ve skupině to měla nejtěžší Sparta, nejlepší výkon předvedla Slavia v utkání s nejsilnějším sokem, AS Řím, který doma porazila 2:0, a nejsuverénnější postup, bez ztráty jediného bodu, si zajistila plzeňská Viktorka. Slavia a Plzeň jdou z prvních míst přímo do osmifinále, Spartu, aby se jim vyrovnala, čeká v play off souboj s nepříjemným Galatasarayem Istanbul.
Neméně zajímavá byla podzimní česká liga. Zaslouženě ji vede Sparta, která prokázala největší herní progres. Nijak ji nesrazil letní Čvančarův odchod do Mönchengladbachu, naopak se zdá, že se tím vyčistil vzduch páchnoucí konkurenčním bojem s Kuchtou o post ve středu útoku. Příchodem Birmančeviće jako by ještě stoupla síla a údernost sparťanské ofenzívy, dosahující průměru 2,47 gólu na zápas oproti slávistickému 1,94. Mimochodem Plzeň se může pochlubit s nejvyšším průměrem 2,5.
Sparta se neutápí ve zdlouhavé kombinaci, snaží se o rychlý přímočarý fotbal a ve srovnání se Slavií má střelecké osobnosti i na křídlech, vpravo Birmančeviće a zleva Haraslína. Hrotový forvard Kuchta sám gólově nevyniká, ale je důležitý při vytváření střeleckých situací.
Osobně se mi velice líbí přestupová politika Sparty. Trenér Priske doplňuje mužstvo o jedince a dělá to promyšleně. V poslední době jsou to převážně cizinci, kteří v sestavě Sparty převažují a tvoří její kostru: Vindahl, Sorensen, Kairinen, Laci, Birmančević, Haraslín. Nové, dobře vytipované hráče neprodleně posílá na hřiště (naposledy Preciada), se sestavou zbytečně neexperimentuje, staví na ustáleném složení mužstva, jehož členové mají maximální důvěru. Považuju to za vhodnější cestu, než kterou se už před časem vydala Slavia: hodně hráčů do ní přichází, hodně jich hned odchází na hostování, nebo klub zase brzy opouští, většinou pro Slavii s finančním ziskem. Snad se v Edenu neurazí za hrubě zjednodušující, ale výstižnou charakteristiku: Sparta svůj tým novými hráči posiluje, Slavia s nimi obchoduje a se sestavou příliš míchá. Nezapomeňme však, že v zimním přestupovém oknu můžou přijít finančně zajímavé nabídky například na Vitíka, Krejčího a Haraslína, což by znamenalo značné oslabení Sparty a trenér Priske by musel hledat náhradu.
Vršovický klub ztrácí na letenského rivala pět bodů, přičemž ale má jeden odložený zápas k dobru. Před sebou má velké dilema, jak změnit způsob hry, který není dostatečně efektivní. Začíná to už u obrany. Trpišovského trenérský tým se rozhodl pro rozestavení se třemi stopery, které ovšem ve skutečnosti nemá kým obsadit. Zatímco Sparta disponuje minimálně čtyřmi vyrovnanými stopery, silnými v hlavičkových soubojích, a ještě dalšími dvěma náhradníky, tým z Edenu má k dispozici pouze Ogbua a Vlčka. To, že ve stoperské trojici nastupují Masopust nebo Bořil, je čiré východisko z nouze, riskantní a dlouhodobě neudržitelné. Všechna čest Bořilovi za to, že se po vážných zdravotních problémech vrátil na hřiště v dobré formě, ale jeho místo je na levém kraji čtyřčlenné obrany. Je otázka, zda v téhle situaci byl trvalý přechod na tři stopery správným krokem. Typickým představitelem tohoto postu s potřebnou kvalitou v hlavičkových soubojích není ani Holeš, třebaže na něm teď hrává pravidelně a objevoval se tam dokonce i v Šilhavého národním mužstvu. Mnohem lepší je v roli defenzivního záložníka. Sešívaní se v nedávné době rozloučili s chybujícími Santosem a Ousouem, mimo hru je rovněž Kačaraba. To svědčí o faktu, že se v minulosti při hledání posil šeredně mýlili.
Do zálohy mají červenobílí výběr jedenáct hráčů a nebyly snad dva zápasy, v nichž by nastoupili ve stejném složení. Kde je pak nějaká sehranost, kde jsou herní mechanismy? Trenér Trpišovský stáhl Zafeirise na defenzivního záložníka, nejspíš proto, že bez něj vázne zakládání akcí. Jenomže chybí tam, kde se cítí nejlíp, jako podhrotový hráč, který připravuje finální přihrávky a střílí ze střední vzdálenosti. Místo toho z hloubi pole dlouze vodí míč a občas o něj přichází. Ševčík a Provod hodně naběhají, ale efekt je malý, navíc jsou oba náchylní na častá zranění. Zlepšuje se Wallem, ale pro pozici na křídle je pomalý. Mužstvu především chybí dirigent, jako byli Stanciu a ještě před ním Hušbauer. To je jedna z příčin nízké efektivity. Druhá spočívá ve stereotypní, komplikované a poměrně pomalé hře s množstvím přihrávek do šířky. A další v zahazování gólových šancí útočníků. Technickému pojetí Slavie neprospívá ani trvale špatný trávník na domácím hřišti v Edenu.
Nechci natvrdo napsat, že získání Tijaniho byl omyl, ale jeho malý pohyb, nedostatečná kopací technika a po slibném začátku i chabý důraz ho odsunuly do role outsidera. V útoku nemá nikdo jisté místo v základní sestavě, snad kromě pracovitého Jurečky, který dal ovšem na podzim ze hry pouhé čtyři ligové góly, zato mnoho střeleckých šancí zazdil. Příkladně pohyblivý van Buren je při zakončování příliš zbrklý, jediným, u koho je vidět mírný pokrok, zůstává Chytil, i když i on zahazuje šance. Pokud Slavia přes zimu mužstvo promyšleně neposílí dvěma stopery a špílmachrem, nevidím její šance na mistrovský titul příliš reálné.
Přestože hra Viktorie Plzeň je pod trenérem Koubkem sympatická, ztrácí momentálně na druhou Slavii deset bodů a podle mého názoru do boje o titul zasáhne jen stěží. Ale jaro s nadstavbou bude dlouhé a někdy se dějí i zázraky…
