Viktoria Plzeň – Slavia Praha. Mohlo to být pro diváky atraktivní ligové utkání, napínavá konfrontace dvou odlišných herních stylů. Místo toho se fotbalové nebe rychle zatáhlo.
Rozhodlo hlavně mentální selhání slávistického stopera Santose.
To, že Plzeň vyhraje jasně 3:0, nikdo nečekal. Jenomže hned po minutě hry brazilský stoper Santos zavinil penaltu a navíc byl vzápětí vyloučen. Je sice pravda, že Mosqueru měl na starosti pravý bek Masopust, ale po překvapivém dalekonosném výkopu plzeňského gólmana Staňka vyšel souboj na Santose. Ten měl původně k míči blíž, ale lehkomyslně podcenil situaci, Mosquerovu dotěrnost a důraz, míč hlavou zasáhl ledabyle, nechal se předběhnout a pak sáhl po Kolumbijci, který se zřítil k zemi jako postřelený ze samopalu. Následovala penalta, kterou s přehledem proměnil Chorý.
Samozřejmě že Mosquera pád přifilmoval, ale faul to byl a rozhodčí Hocek si nejspíš uvědomil, že kdyby nefoukl do píšťalky, fandové by stadion ve Štruncových sadech asi vyhodili do vzduchu. Ovšem vrcholně necitlivá byla červená karta v jeho ruce. Údajně to bylo podle pravidel. Kdyby prý Santos protihráče v souboji o míč podkopl a třeba ho i neúmyslně zranil, dostal by jen žlutou! Který magor si takový výklad pravidel vymyslel? Nechal bych ho zavřít do klece. Nebo by si to zasloužil sudí, který si to takhle vyložil? Obdržený gól z penalty a napomenutí žlutou kartou by byly podle mého soudu dostatečným trestem. Každopádně od té chvíle to byl nerovný boj.
Eduardo Santos přicházel v létě do Slavie spolu s útočníkem Jurečkou jako dvě největší posily. Minulý ligový ročník hrál (hostoval) právě v plzeňské Viktorce – a velmi dobře. Díky své postavě dominoval v hlavičkových soubojích. Proto si ho Slavia z Karviné koupila. Netušila, jaké psí kusy bude v jejím dresu vyvádět. Zdaleka to totiž nebylo jeho první selhání. V předkole Evropské konferenční ligy proti Panathinaikosu u půlící čáry zbytečně rukou strhnul protihráče, který uháněl do brejku, a šel ven. Naštěstí pro Slavii v tu dobu už hrála v početní přesile. V ligovém duelu se Slováckem, rovněž na začátku utkání, podcenil hlavičkový souboj s Mihálikem, k němuž nakonec ani nedošlo, a hlavou přihrál soupeři na gól. V několika jiných zápasech si počínal podobně lehkomyslně, ale pro mužstvo to nemělo fatální následky. Vypadá to, že není na Slavii mentálně nastavený, zejména na začátky zápasů, a že má větší sebevědomí než hráčské schopnosti. Je otázkou, jak dlouho s ním bude mít trenér Trpišovský trpělivost. Problém, který bude koučovo rozhodování ovlivňovat, je kritická situace sešívaných právě na postu stopera.
Druhý gól inkasovali slávisté po rohovém kopu. Každý kolem fotbalu ví, že to je hlavní zbraň Viktorie. Vědí do i ve Slavii, přesto se nechali překvapit. Problém je v tom, že právě standardní situace (obranné i útočné) jsou naopak velkou slabinou Slavie. Řeší to už delší dobu, ale stále neúspěšně! To u mužstva s tak vysokými ambicemi opravdu velice překvapuje. V každém přestupním okně slavisté horečně nakupují, ale bolavá místa v sestavě (nejen na stoperech) ne a ne vyléčit. Po vyloučení Santose a při absenci zraněného Holeše a Ousoua přešel na stopera Masopust! Je to záložník, hráč, který postrádá návyky obránce, přesto ho trenér Trpišovský často využívá na kraji obrany! Hlava mi to nebere. Tentokrát Masopust povýšil na stopera...
Třetí gól dostala Slavia po Kalvachově střele zdálky k pravé tyči Mandousovy branky. Dovolím si tvrdit, že Staněk na opačné straně hřiště by tuto střelu vyrazil. Mandous je brankářskou jedničkou, ale Kolářovi v jeho vrcholné formě se nevyrovná. Zdánlivě není velký rozdíl mezi prohrou 0:2 a 0:3, ve skutečnosti může být i jeden gól důležitý na konci sezony při shodném počtu bodů Plzně a Slavie, celkově i ve vzájemných zápasech.
Momentálně vedou Západočeši tabulku o tři body a další tři na ně čekají v dohrávce proti Brnu. Třebaže v Lize mistrů dostávají nakládačky, české lize vévodí. I když bude ještě hodně dlouhá, pro mě jsou favority na mistrovský titul. Nejen kvůli současnému bodovému náskoku, ale především díky nastavení taktiky, kompaktnosti týmu a ustálené sestavě. Ve Slavii pořád hledají, míchají se sestavou jako ve slosovacím bubnu a k ničemu pozitivnímu to nevede. Že si otevírají velkolepou střelnici při utkáních s Pardubicemi, Teplicemi nebo Českými Budějovicemi, není zdaleka tak důležité, jako uspět v soubojích s nejvážnějšími konkurenty, kterými jsou právě Plzeň nebo Slovácko. A brzy to bude i trápící se Sparta, pro niž v její situaci bude derby životně důležité.
