Fotbalová Slavia překonala krizi a spolu s fanoušky oslavuje postup do jarního osmifinále Evropské ligy. Ze všech důvodů, proč se tak stalo, vysoko vyčnívá jeden: mladík jménem Abdallah Sima, fotbalový objev podzimu.
Vzpomeňme na nedávnou dobu, kdy slávisté svého soupeře válcovali, ale když měli dospět k tomu nejdůležitějšímu, vstřelit gól, selhávali. V útoku chyběl střelec, a tak středoví hráči zdlouhavě kombinovali a hledali skulinku, jíž by míč protlačili do gólové pozice, a když se to zřídka podařilo, hrotový „spalovač šancí“, nejčastěji Tecl, ale rovněž Musa, někdy Masopust, gól nedali. V této tristní situaci, bez výrazné posily na nejožehavějším místě v sestavě, šla Slavia do kvalifikace o Ligu mistrů, kde to za podcenění problému šeredně schytala. Nejdřív jí vyprášil kožich průměrný Midtjylland a vzápětí v úvodním zápase Evropské ligy ještě horší Beer Ševa.
Nikdo, kromě nejzasvěcenějších, nevěděl, že v rezervním mužstvu čeká na šanci jakýsi dlouhán tmavé pleti. Trenér Trpišovský měl velmi dobrý čich, když Simu v létě vytáhl z druholigového mužstva Táborska; původně pro rezervní tým, s perspektivou do budoucna. Když ale všichni viděli, kde je slabina mužstva, na poslední chvíli zařadil Simu na soupisku pro evropské soutěže. Nic se tím nedalo zkazit. Bingo!
Jindřich Trpišovský, jak sám přiznává, netušil, jaké možnosti v sobě mladý senegalský fotbalista skrývá. Možná to nevěděl ani sám hráč. V nejisté koronavirové době dostal prvních několik minut proti Slovácku, to se opakovalo i v Evropské lize proti Leverkusenu. Pro duel s Nice už figuroval v základní sestavě a těsně před poločasem se katapultoval do vzduchu a hlavou skóroval na 2:1 pro Slavii. Další góly hlavou přidal v odvetě na půdě Nice a včera proti Beer Ševě. Vždy prokázal neobyčejnou schopnost odhadu a vynikající výskok. Neumí česky ani anglicky, spoluhráč Traoré mu překládá trenérovy pokyny do francouzštiny, přesto zapadl do mužstva skvěle.
Především on je mužem, na kterého Slavia čekala nekonečně dlouho, od lepších časů Milana Škody, hráčem schopným zakončovat hlavou ze hry. On je momentálně tím takzvaně rozdílovým hráčem. On je tím, kdo má největší podíl na postupu Slavie v Evropské lize. Přitom to není typický hrotový útočník; hraje většinou z pravého křídla, má rychlé a přímočaré vedení míče, což demonstroval gólem v domácí lize proti Opavě: vzal míč a prokličkoval až téměř do branky.
Teď už se snad nebude muset trenér Trpišovský ohánět tvrzením, že Slavia gólového zabijáka nutně nepotřebuje, protože hraje trochu jiným stylem...
Chvála na devatenáctiletého Simu teď míří ze všech stran. Naštěstí, jak už víme, neumí česky, tak se to třeba ani nedozví. Byla by totiž strašná škoda, kdyby se mu z toho zamotala hlava. Trpišovský tvrdí, že je to inteligentní, houževnatý a pracovitý jedinec, tak snad bude naše liga na delší dobu obohacena o hráče, na kterého se budou diváci těšit. Doufejme, že hned v zimě nepoputuje někam do teplejších krajin.
Se Simou šla hra Slavie celkově nahoru, byť třeba Stanciu stále není tím lídrem z jara a byť chybí Coufal, kterého ovšem Masopust na beku statečně nahrazuje. Zdá se, že pro úlohu hrotového útočníka pozvolna roste Kuchta, ale to ukáže teprve budoucnost. Každopádně je postup Slavie do osmifinále Evropské ligy už kolo před koncem skupiny potěšující a naprosto zasloužený.
Sparta bojovala v Evropské lize srdnatě a dvakrát proti Celtiku i pohledně a úspěšně, ale ve čtvrtek v Lille toho moc neukázala. Na postup zatím neměla, ale zdá se, že je na dobré cestě zapomenout, že ve fotbale existoval a snad ještě existuje týpek Andrea Stramaccioni, největší Křetínského úlet v roli šéfa Sparty.
Potlesk zaslouží nesporně Slovan Liberec za dvě vítězství nad Gentem. Má mnohem nižší rozpočet než Slavia nebo Sparta a na hráčském kádru je to znát, přesto si poradil se zástupcem opěvovaného belgického fotbalu. Díky, Liberečáci, vaše body (a to se hraje ještě jedno kolo ve skupině) se budou hodit do národního koeficientu a vaše sebevědomí právem vzroste.
