Je na místě považovat postup českých fotbalistů ze základní skupiny do čtvrtfinále Eura a následnou stopku od Portugalska za úspěch?
Záleží na úhlu pohledu. Pokud někdo vychází z porážky 1:4 od Rusů v úvodním zápase jako z bodu nula, je samozřejmě pozoruhodné, že Bílkovo mužstvo nakonec postoupilo, navíc z prvního místa. Ale to je zkreslený pohled. Bod nula byl totiž před zpackaným soubojem s Rusy.
Zopakujme si, jak jsme to viděli těsně po losování do skupin Eura 2012. Tvrdil jsem, a myslím, že nás byla většina, že český tým je ve vyrovnané skupině, současně ale v nejslabší ze všech. To tvrdím i dnes. Neměl v ní žádného soupeře kalibru Španělska, Německa, Portugalska, Itálie, Anglie nebo Francie. Nemůže být pádnější doklad o kvalitě skupiny, z níž postoupily Česko a Řecko, než způsob, jakým je Portugalci a Němci ve čtvrtfinále poslali domů. Velký rozdíl v kvalitě hry!
Češi odehráli na Euru čtyři zápasy včetně čtvrtfinále, z toho jen ve dvou poločasech snesla jejich hra evropské parametry: první půli s Řeckem a druhou s Polskem. Stačilo jim to ke dvěma výhrám a zisku šesti bodů zejména proto, že statečně bojovali a byli soudržným týmem. Naopak individuální schopnosti ruských hráčů byly v průměru nejvyšší z mužstev v této skupině, ale tyhle primadony hrály na „vlastní triko“, což se jim nestalo poprvé, a to byl velice špatný kalkul.
Proti Portugalsku Čechům jen enormní snaha už nestačila, protože tady se jednoznačně projevily fotbalové kvality Cristiana Ronalda, Naniho, Meirelese, Pepeho a dalších, kteří jsou ve srovnání s českými hráči lepší o pět koňských délek.
Nemluvě o brankáři Čechovi, nabídli čeští fotbalisté na Euru tři nadprůměrné hráče: Jiráčka, Pilaře a Gebre Selassieho. Mě osobně navíc příjemně překvapil Limberský. Mladík Darida proti Portugalcům rozhodně nezklamal a je otázkou, proč ho trenér Bílek střídal už po hodině hry. Pak nebyli Češi nebezpeční už vůbec. Mužstvo, které za celý zápas ani jednou nevyzkouší soupeřova brankáře, není na hřišti ani pro okrasu.
Rosický toho na Euru kvůli zdravotním potížím moc ukázat nemohl, Baroš to neukazuje už delší dobu, protože je dávno za zenitem. A tak se od mužstva víc ani čekat nedalo. Splnilo svou povinnost, postup ze skupiny, které naopak nedostáli vedle nafoukaných Rusů ani například rozklepaní Poláci nebo malátní Nizozemci. Ale o úspěchu by se dalo mluvit pouze v případě, kdyby postoupilo aspoň do semifinále. Na to Bílkovi bojovníci neměli – a lepší nemáme. A nezachránil by to ani Štajner.
