Tak jsme se ani nenadáli a už tady máme nový rok. Všichni si navzájem přejeme hlavně zdraví a štěstí. Co cennějšího bychom si taky mohli přát, byť štěstí každý z nás spatřuje v něčem jiném. A ať nám to může znít jakkoliv všedně, všichni jistě cítíme, že se jedná skutečně o to nejcennější. Dovolím si však tvrdit, že pro všechny z nás je určitě velkým přáním (a to nejen novoročním), abychom se k sobě navzájem chovali hezky.
Kdyby to bylo splnitelné, tak bychom si mohli přát, abychom se nejen prostřednictvím sdělovacích prostředků setkávali jen s dobrými zprávami. Ale nejsme naivní a víme, že taková přání zůstanou vždy utopickými.
I v příštím roce bude svět zkoušen nejrůznějšími živelními pohromami. Mnozí z nás uroní nejednu slzu při zhlédnutí záběrů umírajících dětí ze zbídačených zemí či při pohledu na dítka zubožená vlastními rodiči. I v příštím roce zbytečně vyhasne mnoho lidských životů na silnicích či vinou jiných neštěstí. I v příštím roce světové agentury přinesou zprávy o ozbrojených konfliktech či teroristických útocích. I příští rok budeme svědky nejrůznějších lidských tragédií.
To všechno život přináší. Špatné zprávy jsou zkrátka špatné zprávy a nečtou se nám dobře.
O co horší a nestravitelnější jsou pak některé (zdůrazňuji některé) příspěvky v internetových diskusích pod takovými zprávami.
Zná to každý z nás – pokud článek informuje o nějaké závažné tragédii, která má za následek smrt, tím spíš, pokud jde o život dětí, jsme zprávou otřeseni, dochází nám slova a cítíme bolest. Někteří z nás, byť vědí, že tím událost nijak nezmírní, dají průchod emocím a pod článek vyjádří svoji účast a soustrast.
Proč však někteří lidé využívají i těchto článků a jejich diskusí k tomu, aby uráželi pozůstalé či jim dávali cokoliv za vinu, napadali své neoblíbené politiky či psali vulgarismy, to je mi docela záhadou. Upřímně, psaní vulgarismů do diskusních fór a současné napadání ostatních diskutujících mi tak záhadné nepřipadá. Žijí mezi námi různí lidé. Takové je ale třeba skutečně politovat. Možná se někteří z nich snaží upoutat na sebe pozornost a připadají si na internetu silnější, protože v mnoha případech mohou vystupovat pod smyšlenou identitou.
Jinou kapitolou však zůstávají někteří diskutující, kteří se neustále opírají o politická témata, byť článek, k němuž se vyjadřují, s politikou často ani nesouvisí. Urážení politiků a nadávání na ně je vůbec v diskusích velmi častým jevem.
Připomíná mi to případ, kdy se v rodině známého politika stala nešťastná událost. Místo toho, aby se lidé zdrželi obhroublých komentářů, mnozí naopak přitvrdili. Při pročítání diskusí jsem měla pocit, že se diskutující předhánějí v tom, kdo dokáže více ublížit. Těch nenávistných příspěvků bylo tolik, že jsem diskusi přestala číst asi v polovině. Podobných případů mohu uvádět víc, ale určitě to není zapotřebí. Jistě se každý z nás s podobnými nevhodnými často nechutnými komentáři v internetových diskusích setkal.
Nikdy nevíme, co může potkat nás samotné a přát cokoliv špatného jen proto, že zrovna tohoto člověka „nemusím“, vybíjet si zlost na dětech a trefovat se do lidí, které ani neznáme a kteří už tak mají zkažený život, mi připadá hodně podlé.
Často si říkám, že je kolem nás hodně zla. Mnohé samozřejmě neovlivníme. Moc bych si ale přála, abychom se k sobě dokázali chovat slušně i v tom případě, kdy se stáváme anonymními, neviditelnými. I tehdy, když víme, že si můžeme dovolit napsat cokoliv (pokud nás cenzor nesmaže, což neplatí o všech portálech), ale přesto nepřestaneme být lidmi, i když jsme v tuto chvíli často „pouhými“ anonymními účastníky komunikace, jež neprobíhá tváří v tvář.
Takže v novém roce všem hodně zdraví, štěstí a konečně mé poslední neskromné přání: diskutujme slušně! A to nejen na diskusních fórech.
