Diskriminace – kouzelné slůvko, s nímž můžete docílit svého. Slůvko, jež otevírá pomyslné brány k něčemu, čeho se vám nedostává. Zkuste se začít ohánět diskriminací. Společenské konvence a logiku občas nechte stranou. Je vysoce pravděpodobné, že budete úspěšní.
Zdroj: www.nl.wikipedia.org/wiki/Feminisme
Já bláhová si vždycky myslela, že diskriminace je míněna tak, aby jedni neutlačovali jiné a to díky jejich barvě pleti, původu, náboženskému vyznání, pohlaví, věku …. a ejhle. Diskriminace zatím nabývá takových rozměrů, že dokonce bylo potřeba řešit ji antidiskriminačním zákonem. Co vše se ale pod diskriminací skrývá? Co všechno už je možné nazvat diskriminací? Poslední dobou se nestačím divit, co všechno už se za diskriminaci považuje.
Nedávno jsem se dověděla, že matky, které by rády umístily svá dítka po ukončení rodičovské dovolené do školky proto, že se chtějí vrátit do zaměstnání, nemají přednost před matkami, které jsou buď s jiným dítětem na mateřské dovolené nebo zkrátka nepracují. Kritérium, zda se matka vrací do zaměstnání bylo shledáno diskriminačním!
Na jedné straně se hovoří o podpoře slaďování pracovního a osobního života při návratu osob pečujících o dítě na pracovní trh. Na straně druhé je pak osoba, která potřebuje umístit dítě do školky z důvodu, že se vrací do zaměstnání, vnímána a označena jako ta, která hodlá diskriminovat děti ostatních matek (velmi často matek na mateřské dovolené!) v přístupu ke vzdělávání v mateřské škole. Tak co si z toho vybrat? Docela mi uniká přínos pro stát, kdy se z rodiče vracivšího se na trh práce stane poživatel sociálních dávek.
Pokud budeme takto logicky přistupovat k otázkám přístupu dětí ke vzdělání, tak mám pocit, že jsou mimo mísu i přijímací zkoušky na střední a vysoké školy. Proč diskriminovat ty, kteří byli méně úspěšní v přijímacím řízení?
Nebo diskriminace na trhu práce, tak to už je skutečně hozená rukavice. Téma na rigorózní práci. Nezbývá než doufat, že nepřijde doba, kdy by byli zaměstnavatelé popotahováni za to, že na místo pro vysokoškoláka přijali skutečně vysokoškoláka, nebo že si dovolili nepřizvat na výběrové řízení na místo vyžadující fyzickou zdatnost tělesně postiženého. Nebo že by se žena domáhala práva na to, aby mohla pracovní dobu trávit v nevšedním odéru na stupačce popelářského vozu a koulet popelnice?
Na co se vůbec bude moci zaměstnavatel uchazeče o místo zeptat? Všechny otázky už pomalu mohou být vnímány jako diskriminační, přinejmenším mohou alespoň diskriminací zavánět. A docela si nedovedu představit, co si pak „lajznou“ napsat do inzerátu.
Zatím ještě optimisticky věřím, že nenastanou situace, kdy by zcela nevyhovující pro danou profesi zdravotní stav, měl být posuzován jako diskriminační aspekt, s nímž by pak odmítnutý uspěl u Evropského soudu pro lidská práva. Fakt si nedovedu představit, jak barvoslepý řidič s 10 dioptriemi zodpovídá za životy cestujících nebo dispečera letového provozu trpícího silnými depresemi. Ale pokud má zaměstnavatel jasné požadavky, jak je má potom napsat? Nějak korektně?
K čemu pak vedou takové nic neříkající nabídky zaměstnání? Pouze k tomu, že se výběrové řízení zbytečně protahuje a pro dané místo nevyhovující uchazeč tak ztrácí čas, finanční prostředky a konečně i energii, kterou by mohl vynaložit při výběrovém řízení na místo, které by mu bylo skutečně šité na míru. Navíc se tím prodlužuje doba jeho nezaměstnanosti. Tzv. „politicky korektně“ formulované povšechné inzeráty pak pouze zavádějí a zbytečně komplikují výběrové řízení oběma stranám.
A není nakonec diskriminací i vyžadování výpisu z rejstříku trestů? Osoba, která v něm záznam má, může argumentovat tím, že trest si vykonala, tak proč by měla být trestána ještě jednou. Tím, že je jí znemožňováno ucházet se o řadu míst z důvodu, že nemá čistý trestní rejstřík. V některých případech raději nedomýšlím do důsledků…..
Nemohli by pak ale o diskriminaci hovořit i zaměstnavatelé? Vždyť oni mohou všemožná omezení a opatření při výběrovém řízení také chápat jako jistou diskriminaci.
Pokud diskriminaci na trhu pracovních sil považuji za téma na rigorózní práci, pak gender povýšil diskriminaci na téma hodné prací dizertačních. Dnes už přemýšlím, zda nezačít stříhat metr, kdy francouzský výdobytek zákazu diskriminačního oslovení ženy „slečno“ zavítá do našich luhů a hájů. Přece nebudeme diskriminovat ženu tím, že je mladá (nebo mladě vypadá) anebo dokonce tím, že o ní víme, že je dosud svobodná.
Mezi námi, není pak i rozlišování pohlaví vůbec diskriminací? Pane versus paní - už jen oslovením dáváte najevo rozlišení. A to dokonce genderové rozlišení! Nebylo by pak lepší vymyslet nějaký UNISEX termín? Já už se při dnešním rozmachu diskriminace začnu bát oslovit kohokoliv neznámého, kdyby náhodou (buď ON nebo ONA) vnímal svou sexuální identitu odlišně. Co kdybych se dostala do křížku s nerespektováním svobody sexuálních menšin. Byť nevědomky.
Čert aby se v tom vyznal. Opravdu mám obavy z toho, kam se až vnímání slova diskriminace posune a vůbec z toho, že jakékoliv počínání, jež se někomu nebude líbit, bude v diskriminaci přetaveno.
Sama za sebe – mám za to, že lidé se rozlišovat mají. A to na základě svých schopností, dovedností a morálního kreditu. Pokud budeme rozlišovat jen na základě pohlaví, barvy pleti, věku, původu atd., nevěřím, že to přinese něco dobrého. Ať už se jedná o tzv. negativní nebo pozitivní diskriminaci.
Viz příklad inspirovaný zprávou z minulého týdne: pokud bude mít žena schopnosti na to, aby zvládla řízení firmy a zastíní tak ve výběrovém řízení řadu mužských kandidátů, proč ne. To by bylo logické a správné. Ovšem pokud má být žena dosazena na vedoucí post pouze na základě skutečnosti, aby se vyhovělo kvótám, jež stanoví, jaké procento žen „má sedět na manažerských židlích“, pak je to celé nesmysl. A ještě větší, pokud si budeme namlouvat, že v případě, kdy by se kandidátka zcela oprávněně díky nedostatečné kvalifikaci a nevyhovujícím schopnostem na místo nedostala, by se jednalo o diskriminaci.
Bohužel takové výmysly, jakými jsou např. zavádění kvót v rámci antidiskriminačních aktivit, přinášejí cílovým skupinám spíš opačný efekt. Hlavně proto, že se pak na osoby, kterých se to týká, může pohlížet jako na ty, které svého postavení (jednak pracovního, jednak společenského) dosáhly ne díky svým osobnostním kvalitám, ale díky nařízeným kvótám.
Obrázek v perexu a v článku: J. Howard Miller, We Can Do It; zdroj: http://nl.wikipedia.org/wiki/Feminisme
