Už nějaký ten pátek mám pocit, že současná evropská civilizace sestává zejména z xenofobů, radikálů, extremistů, rasistů a samozřejmě také sluníčkářů. Xenofobové mají být lidé plní nenávisti ke všemu cizímu, ale většinou se jedná o ty, kteří mají strach z tzv. "obohacení " jinou kulturou, ke kterému v rámci dnešního multikulturního světa dochází bohužel čím dál častěji, a nebojí se tyto své obavy pojmenovat. Radikálové pak chtějí vzniklé problémy či situace řešit. Extremisté chtějí totéž, ale podstatně důrazněji. Konečně posledním a nejvyšším stupněm těchto patologických jedinců jsou pak rasisti. Vzhledem k tomu, že se díky značnému používání těchto slov v současné mediální a veřejné terminologii ztrácím, přestávám nějak vnímat původní význam tohoto slova.
Sluníčkáři jsou naopak lidé, které současné multikulturní pojetí světa (zřejmě i se všemi jeho negativními dopady) naplňuje. Jsou stále plní lásky, porozumění, sluníčka ....(ale mnohdy je to bohužel jen póza začínající a končící statusem na facebooku). Problémy, které předchozí vyjmenované jedince znepokojují, nějak nevnímají, a pokud jsou schopni nějaké konflikty, problémy či útoky zaregistrovat, tak je často bagatelizují, případně je dávají za vinu právě oněm xenofobům, radikálům, extremistům a rasistům. Nějaká konstruktivní debata o multikulturní problematice s nimi většinou není možná. Nechtějí vést dialog, stačí jim monolog, ve kterém jste označen jednou nebo rovnou všemi čtyřmi vyjmenovanými nálepkami. Z těchto diskusí převážně vyjdete jako ten, kdo rozdmýchává ve společnosti zlo (tím, že o něm mluví!) a ještě si v něm libuje.
Je až s podivem, že (nejen sluníčkáři) je nazýván xenofobem ten, kdo o problematice vzájemného soužití s jinými kulturami pouze informuje a projevuje obavy, a ne ten, kdo jde svou nenávist (zejména vůči všemu cizímu a všemu, co pochází z jiné kultury, než je on sám) vykřičet do ulic a ještě u toho stihne nejen nadávat a urážet, ale i vyhrožovat. Viz např. průvody islamistů v Anglii provolávajících smrt bezvěrcům a výzvy, ať britští občané odejdou ze země, pokud se jim na islámu a s ním spojených požadavcích něco nelíbí.
Chtěla bych se pozastavit nad slovem xenofobní. Význam tohoto slova označuje strach z něčeho cizího nebo cizinců, který může přejít až v nenávist. Strach z cizího je ale podle mne naprosto přirozená reakce a obrana proti možnému nebezpečí pramenícího z neznámého. Každý jedinec má v sobě jistou míru strachu z cizího, potažmo z cizinců. Ten je stejně přirozený jako pud sebezáchovy. Xenofobem je ale v současné době titulován třeba ten, kdo projeví své obavy z přijímání uprchlíků nebo se bojí toho, co bude po stále častějších útocích z řad islamistů následovat. Byť xenofobie má být chápána víceméně jako patologický jev, je hojně používána jako nálepka těch, kdo se bojí konkrétních, již poznaných negativních projevů cizí kultury, potažmo náboženství, přičemž tento strach je naprosto oprávněný a nevychází tudíž z neznalosti cizího. Pokud jsme denně informováni o nelidském, krutém zacházení či o útocích některých islamistů, nemůžeme mluvit o xenofobii, ale o strachu, který nepramení z neznalosti cizího, ale právě naopak. Nelíbí se mi, že se některá slova tzv. přeznačkovávají a tudíž nabývají jiného významu než toho, jaký byl jejich původní.
V roce 2011 při šluknovských nepokojích a následných občanských demonstracích jsem nestačila zírat, kolik extremistů a radikálů pochodovalo městem. Mnoho z nich vedlo za ruce děti, strkalo před sebou kočárky, nebo se opírali o hůl. Naopak když současně ve stejné době byla ve Francii a Anglii ve velkém pálena a demolována auta a rozbíjeno všechno kolem, agresivní útočníci byli nazýváni frustrovanými mladými lidmi, kteří nemohou najít práci. Zaráželo mě, že tytéž projevy frustrace z nemožnosti jakkoliv se uplatnit na trhu práci neprobíhaly ve Španělsku. Takže na straně jedné frustrovaní mladí lidé a na straně druhé radikálové, extremisti a rasisti, kteří si dovolí agresi pojmenovat, nesouhlasit s ní, případně požadovat její řešení. Naopak ti, kteří svou frustraci jdou barbarským způsobem demonstrovat do ulic, nálepkami extremista či radikál častováni nejsou!
Na závěr použiju výňatek z letošního novoročního projevu Angely Merkelové: "Evropa nemůže a nebude respektovat údajné právo silnějšího, který nectí mezinárodní právní normy." Tak a máme to. Jen by mě zajímalo, kdo v dnešním multikulturním světě a zejména multikulturní rétorice je pokládán za toho, kdo chce uplatňovat sílu. Jestli to nebude právě ten xenofobní rasista.....
