(Upozornění - text je ironické zamyšlení nad urážejícími poznámkami k Čechům) Zřejmě jste také už zaslechli řeči o tom, že Češi by nejraději komentovali a soudili celý svět, většina z nich ale nebyla dál než v Chorvatsku
a to ještě akorát tak se "sexy" baťůžkem z holešovické tržnice naplněným paštikami s procházející záruční lhůtou.
V současné době, kdy je jedním z hlavních diskusních témat imigrační situace, se podobných příměrů o upocených Češích, kteří neznají mapu a jsou schopni hledat Libyi v Patagonii, můžete dovědět celou řadu. Nedávno jsem se setkala s názorem hate free dívky, kterou znepokojuje to, že leckterý český občan se z nepochopitelných důvodů bojí muslima a přitom většina z nich žádného ani neviděla..... možná tak maximálně z vlaku..... Prý je mezi našimi lidmi hodně nenávisti. Nenávisti vůči tomu, co vlastně vůbec neznáme. Ale jak jsem uvedla už v minulé části (zde současně bližší vymezení pojmu oikofobie), moderní doba si zřejmě žádá své a v rámci vymezení se proti nenávisti ke všemu cizímu či příchozímu, bychom mohli s tou údajnou nenávistí trochu zapracovat a zkusit se zamyslet nad tím, co jsme vlastně sami zač.
Dnešní zamyšlení věnuji dvěma zajímavým nelichotivým postřehům, se kterými jsem se v posledních dnech setkala a které mi přijdou docela nefér, urážející a zavádějící. Jeden se týká příchodu Praotce Čecha do země zaslíbené a druhý českému folklóru, jakým je trávení dovolené v typicky buranské destinaci, jakou je Chorvatsko. Vzhledem k jejich údernosti bych se nebála zařadit je do našeho "kursu" oikofobie a správně demagogicky se s nimi vypořádat. Takže hurá do toho:
Byť Češi zaujímají velice rezervovaný až hysterický postoj k tomu, aby s radostí vítali nové evropské obyvatele, se kterými budou nadšeně budovat multikulturní ráj, vůbec si neuvědomují, že i Praotec Čech byl vlastně imigrant. Ano, imigrant (NE migrant), který svou družinu zavedl do krajiny obývané, byť velice poskrovnu, germánskými kmeny. Takže určitě není od věci zamyslet se nad tím, zda i my, jeho potomci, nejsme vlastně také imigranty. Před pár dny se tento názor dokonce prezentoval na demonstraci, která proběhla v Praze na podporu solidarity s uprchlíky a vymezení se proti šíření nenávisti. Přemýšlím o tom, že je jistě vhodné zamýšlet se o svém původu a výskytu na určitém teritoriu. Můžeme se dostat nejen k podstatě svých historických kořenů, ale můžeme o těchto záležitostech polemizovat rovněž ve filosofické či duchovní rovině. Zjistíme pak, že jsme vlastně imigranty v několika významech.
Shrnuto - Češi si dělají domovské nároky na území, přičemž je pravděpodobné, že ho jejich předci někomu zabrali. A to i s tím všude oplývajícím mlékem a strdím, o které se většina z nich nehodlá v současné době dělit s potřebnými příslušníky jiných národů či družin. Jak nesolidární. Jakoby si nedokázali uvědomit a přiznat výše uvedené informace o jejich imigrantství v krajině uprostřed Evropy.
V letních měsících si už tradičně můžeme oživit nejrůznější originální poznatky o českém cestování po Chorvatsku. Mnozí z pravidelných návštěvníků této nedaleké přímořské země sice tvrdí, že je to krásná země s kouzelnou přírodní scenérií a úžasným čistým mořem. Nepochybně přidají ještě fakt, že vzhledem k její blízkosti pak v případě jakýchkoliv komplikací mohou bez problémů zvednout kotvy a vrátit se domů. Ale možná je to jinak a malebnost chorvatské krajiny není tím hlavním důvodem. Vzdálenost zřejmě ano, neboť není potřeba zainvestovat závratné sumy do dopravy a současně není nutné cestovat letecky. Tím pádem si tak šetrní Češi můžou do toho baťůžku s 4 pruhy nabrat značné množství potravin koupených v akci či výprodejích, aby nenechali majlant v restauracích. Současně dalším důvodem je zřejmě fakt, že v komunikaci s Chorvaty není potřeba jazyková vybavenost, kterou Češi nijak zvlášť neoplývají. Chorvati, profitující z českého nadšení k jejich vlasti, jsou navíc shovívaví k estetickým excesům, kterými jsou Češi známí nejen na Jadranu. Promenáda v sandálech s vyšponovanými fuseklemi, které jim byly jako pozornost přibaleny k tomu sexy baťůžku na tržnici, jistě není žádným povznášejícím zážitkem, zejména pokud si dotyční zapomněli přibalit i antiperspirant, případně na sebe hodit jiný outfit než ten, ve kterém na Jadran před pár dny přicestovali.
Na závěr dnešního pojednání o několika dalších zajímavých postřezích, které by se daly využít pro bližší vstup do oikofobie, bych ještě zmínila možnou pomůcku: Pokud máte za sebou nějaký dlouhodobější pobyt v cizině, či dokonce trvale žijete v zahraničí, je možné, že si s oikofobií potykáte snadněji a dříve než ostatní. Potenciálně můžete mít lepší předpoklad k tomu, abyste postoje či chování Čechů kriticky komentovali s vědomím, že jsou vám již české bačkory malé a spíš než nějaký Praotec Čech je vašim předkem minimálně král Šalamoun.
