Pytlík nebo šourek?

Jeden můj známý, muž v letech, žije na vesnici a má doma ženu, která ho ráda kontroluje. Možná proto, že už je prostě starý a mohl by udělat nějakou nepříjemnou chybu.

Nedávno si pozvali domů zahradníka, který se jmenuje Zikán.

"Ne abys mu říkal pane Cikáne, " varovala mého přítele manželka. "Je na to hóódně citlivej!" snažila se být důrazná.

Citlivý pan Zikán je snědý a kudrnatý. O původu jeho příjmení ve vesnici nikdo nepochybuje.

"Celou dobu jsem ho oslovoval správně - Pane Zikáne!" chlubil se mi známý. "A víš, co provedla ona?"

"Ne."

"Když jsme se loučili, řekla - Děkuju Vám, pane Cikáne!"

A správně dodal: "Kdyby se mě nesnažila kontrolovat, nestalo by se to."

Souhlasil jsem s ním. Když jsem kamaráda navštívil příště, vyprávěl mi, že se jeho žena nepoučila. Jeli za truhlářem, který se jmenuje Šourek.

"Jen si ho proboha nespleť s nějakým Pytlíkem!"

Nespletl si ho. Nespletla si ho ani ona. Ale protože musí mít poslední slovo, zašla ještě za Šourkovou manželkou do rozkvetlé zahrady a pochválila ji: "Máte to tu opravdu moc hezký, paní Pytlíková!"