Proč jsem vymazal své blogy? Kvůli Pornoherci

Má nejstarší dcera mě jednou sepsula (když jsem si myslel, jak mi sluší kníry), že vypadám jak pornoherec na penzi. "Německej!" dodala opovržlivě.

Už jsem o tom na iDNES jednou psal. A protože někteří čtenáři psali mě, že chtějí knížku, vzal jsem je za slovo. Knížka je hotová a právě přichází do knihkupectví. Pornoherec na penzi se jmenuje.

Ilustrace (erotické) k Pornoherci namaloval Josef Mžyk. (Malíř, jehož význam - na rozdíl od mého - sahá daleko za hranice Česka.) Obrázky jsou erotické nejen kvůli názvu knihy, ale hlavně kvůli jejímu obsahu, který pojednává o nelehkém, ale vzrušujícím soužití mého hrdiny Vojty se zrzavou (a o třicet let mladší) milenkou Adélou. Čtyři ilustrace (z třinácti!) jsem připojil do galerie u článku, ať z nich, třeba bez knížky, něco máte. (Doufám, že potěšení, jako já.)

Že Vám to, milí čtenáři, všechno něco připomíná? Ale ano, o Adéle jsem už přece psal a hrdinou (někdy smutným) těch blogů jsem byl já sám. A právě proto jsem všechny blogy týkající se Adély (i některých dalších osob mně blízkých) jednou provždy z iDNES vymazal. Jakou to má logiku? Asi tuhle - některé události, ale i jména jsem v knize pozměnil, takže se od příběhů popsaných v blozích liší a navíc jsem vše spojil v jednu (love)story. Adéla je jméno fiktivní od samého počátku.

Nejen že jsem nechtěl vnášet do vaší mysli zmatek, ale blog obvykle unese méně, než kniha, byť je Rudolf Havlík čestnou výjimkou potvrzující pravidlo.

Kniha unese více? Tím hůř. Stejně se v ní všichni poznají (ač je před takovým pokusem varuju) a hlavně budou s chutí poznávat ty druhé. Třeba skutečnou Adélu...

A tady chci poděkovat tobě Adélo, má lásko a hrdinko. V té knize přiznávám o našem vztahu hodně věcí, které se opravdu staly. Budou ti je otloukat o hlavu (sex, alkohol, drogy a kdoví, co ještě), tím spíš, že už spolu nežijeme (My jsme ti, holčičko, říkali, co je zač! Pornoherec!). Znám to, věř mi. Bál jsem se ti ten rukopis ukázat, ale nedokázal bych ti ho neukázat. Dočetla jsi a řekla tři věci:

Nejdřív, že se ti krásně čte.

A taky: "Celej život jsem dělala rodině ostudu, tak v tom asi budu nějakou dobu pokračovat."

A nakonec: "Opovaž se tam změnit nějaký slovo."

Tvůj souhlas s mou knihou má pro mě zásadní význam, jako ho měla tvá láska. A nikdy tě nepřestanu obdivovat.