Dlouho jsem nepsal, protože to, o co jsem se pokoušel, nestálo za nic. Nevěděl jsem, proč se to děje, a nakonec mi zbyla jediná odpověď - potřeboval jsem se vyrovnat se smrtí otce, který zemřel koncem června, pár dnů před svými osmdesátinami. Na jiný důvod jsem nepřišel.
Když otec odcházel, bavil jsem se o tom, co se děje, se svým spolužákem, který pracuje právě v té nemocnici, kde... "Smíříš se s tím," řekl mi Petr, "ale bude se ti stávat to, co mě: - Tak tohle musím říct tátovi, napadne tě. A vzápětí ti dojde, že už mu to neřekneš."
Máš pravdu, Petře, stává se mi to.
Otec uzavíral svůj život klidně. Na úkor své nemoci zásadně žertoval a já ho svažel na vozíku na dvůr, kde jsem mu zapaloval poslední cigerety, i když právě ty uspíšily jeho konec... Ale někdy se díval z nemocničního okna a v jeho tváři byl zvláštní smutek, který mi napovídal, že si je vědom toho, co přichází a ví, že se domů už nevrátí.
Zemřel ve spánku.
Celý život učil na vysoké škole a vydrželo mu to až do pětasedmdesáti. Pak už ho bavila jen rodina, do níž ovšem přibíral kdekoho včetně nějakých kluků z Ugandy, jimž na dálku platil školy, kamarádi, hospůdky, zahrada a králíci. Docela dost podnětů, řekl bych. Nenudil se. A protože jsem v životě několikrát udělal tu chybu, že jsem se některých lidí nestihl zeptat na spoustu věcí, nechtěl jsem ji v jeho případě opakovat. Mám od tebe látky na tři knížky, tati. Díky. A ty se jistě nebudeš zlobit, když ji využiju po svým.
Tak vidíš Petře. Myslím, že to říkám jemu, ale mluvím do zdi.
Coby vědec byl táta světový formát a coby pedagog taky. V roce šedesát osm obhájil docenturu. Ale všichni, kdo ji obhájili právě v tom roce, byli podezřelí. A tak i táta čekal na ten titul několik let, zatímco ho žáci demonstrativně oslovovali: "Pane docente."
"Přemýšlel jsem, jak jim to rozmluvit," řekl mi pár dnů před smrtí. "Nakonec jsme si to vysvětlili - Jestli máte pocit, že jsem vás něco naučil, říkejte mi pane učiteli - poprosil jsem je."
Pane učiteli mu pak říkaly celé generace studentů... Taky že si na tituly nijak nepotrpěl.
Možná jsem to měl celý napsat jinak, pane učiteli. Ale patřil jsi tolika lidem, že jim tě nechci brát. A ještě jednou díky za ty všechny příběhy - už se těším, co s nima provedu.
