Můj kamarád Láďa - je to už nějaká doba - zešílel kvůli mladé blondýnce Evince ze Žižkova. Opustil manželku a syna a svou novou lásku začal ten drsný chlápek oslovovat Ťutíne. Fiátek, v němž se pak za Ťutínem řítil žižkovskými uličkami, dostal název Ťutidlo.
Na oplátku říkala Evinka svému Láďovi Pardál. Na Žižkově tak nazývají ty nejtěžší frajery. Takový frajer může klidně začít kariéru pardála tím, že se vykašle na manželku a na dítě. Jó, Žižkov.
Milenci si našli nový krcálek, ale Ťutínovi se tam nelíbilo. A tak se u mě Láďa vždycky stavil, zanadával si a už se cpal do Ťutidla, aby odfrčel Ťutínovi vysvětlit, proč je to lepší u Pardála než u maminky.
Jak čas ubíhal, byl u mě Láďa Pardál čím dál častěji. "My chlapi taky musíme dát kus řeči," vysvětloval omluvně.
Čekal jsem řeč pardálí... a dostávalo se mi zoufalého vytí! Ťutín hodil do kamen nové šatičky, poněvadž měly šišatou krajku. Ťutín přede všemi zfackoval Pardálova šéfa, který se dívence zakoukal do výstřihu. Ťutín neustále krade Pardálovi škváru z peněženky. Pardál byl celý víkend nucen drhnout na Žižkově schody. Proč? Onemocněla domovnice. A celý dům (sedm pater) podělaly kočky, zblblé do Ťutínovic kocoura. Pardál dostal z kočičího smradu děsnou alergii, opuchly mu oči a nos a probrečel několik dní. "A pořád mi taky vyčítají, že jsem děvkař, který opustil rodinu," kňučel Pardál, "a že skáču po všem, co má sukně. Nevíš kdy?"
Nevěděl jsem.
Jednou navečer ke mně dorazil Pardál úplně rozklepaný. "Jsme pod peřinou," zalykal se čerstvě prožitým bezprávím, "Ťutínek má sice žárlivý řečičky, ale vrní... a na jednou cítím na stehnu něco ledovýho. Leknu se, vyskočím, ona zařve a... víš co má v ruce?"
"Pytlík s ledem?" hádal jsem.
"Nůžky."
Pak řekl: "Jdu na Flóru na film s Penelope Cruz. Sám. Ať si klidně myslej, že jsem byl za děvkama." A zmizel.
"Právě mi nafackovaly," stavil se po týdnu a usmíval se jako blbec. "Ani mi to nevadí. Zajdu do kina. Už jsi viděl ten film s Penelope?"
Za pár dní přišel s monoklem: "Bože, jak je ta Penelope klidná."
S Penelope Cruz to začínalo být zajímavé. Vypadalo to, že Pardál nyní miluje dvě ženy - hysterického Ťutína a klidnou Penelope. Problémy vznikaly, když umělkyně nehostovala v Praze. Zkuste - ač děvkař - stihnout Ťutidlem v jednom dni citový prožitek v Budějovicích a divoký Žižkov! V zimě se Penelope vrátila zase do Prahy. Pardál ožil, vedl statečné řeči, ale moc vidět ho nebylo. Shodou okolností jsem potkal přítele, který bydlel v Ťutínově ulici. Ptal jsem se na Pardála. "To je ten zafačovanej chcípák, co tam dochází venčit kocoury?" dostalo se mi pohrdavé odpovědi.
Ráno o silvestru mi vychrtlý pardál, s tváří pokrytou jizvami z bojů, přijel poblahopřát do nového roku. Ťutidlo napěchováno obloženými chlebíčky, uherákem a šampaňským, vyrazil pak do ruchu velkoměsta. Připotácel se odpoledne, zamotán do obvazů doslova od hlavy k patě.
"Přišly na ni, ty vole!" skuhral obdivně skrz vyražené zuby. "Představ si, že odhalily Penelope!" A vyprávěl, jak ho Ťutín a její maminka po prokázané nevěře s Penelope v Cinema City na Andělu vyvlekly z Ťutidla na ulici. O hlavu mu roztřískaly všech sedm lahví šampaňského - každá ho stála několik stehů - jimiž je hodlal opít. "Chlebíčky lítaly až do třetího patra!" vykřikoval Pardál. "To byla Itálie!"
Ještě chodil a dýchal, jenže pro mě to byl mrtvý muž. Ale to neznáte pardály ze Žižkova! Jednoho dne potkal na ulici cizokrajnou dívku. Za pár dní už byli v Mongolsku, na jednom z mála míst, kde ho Ťutín tak snadno nenajde.
