Co dál?

V pátek jsme si takřka v přímém přenosu zažili vzpouru mezi utečenci v Bělé pod Bezdězem. Situace se zklidnila, ale rvačky mezi utečenci jsou podle místních na denním pořádku.             

Není co se divit občanům, že se bojí instalace dalších utečeneckých táborů v okolí obcí a měst či přímo v nich. V mnohém s prezidentem Zemanem nesouhlasím, přesto však jím navrhovaná ochrana hranic armádou by měla být se vší pravděpodobností akceptována. Příliv uprchlíků do České republiky v žádném případě nekončí. Odsouhlasené kvóty počtu lidí, které přijmeme, jsou reálně pouze číslem na papíře. A tak řešíme problém, jenž eskaloval zcela někde jinde a který ani sami vyřešit nemůžeme. Srovnání s odchodem našich lidí, kdy prchali z Československa před komunismem, značně pokulhává. A to vzhledem k tomu, že jich rozhodně nebyly takové počty, jako nyní po Evropě jsou počty běženců a za druhé, v utečeneckých táborech na západě neorganizovali vzpoury, nepokoušeli se je nelegálně opustit a byli vděčni za azyl, který dostali. Pro současné migranty je naše republika pouze přestupní stanicí. A lidé se oprávněně bojí, když ostrahu utečeneckých zařízení prolomí a nebudou mít ani peníze, ani mobily, které požadují, co udělají. A proto se znovu přimlouvám za komplexní řešení, byť i nepopulární, ale takové, které by dalo našim občanům jistotu, že nebudou uprchlíky v žádném případě ohroženi.