Dokumenty Karla Čáslavského mám moc rád. Občas mě překvapí, pokaždé je to hledání a nikdy ztracený čas. Pondělní filmový dokument se zase po nějaké době věnoval prvorepublikovému létání, takže jsem provedl evakuaci rodiny, uvařil dalšího turka a očekával, co se bude dít. Na film se můžete podívat na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/873537-hledani-ztraceneho-casu/
Vždycky se to nepovedlo... Havárie s plovákovým Aerem A 29. Nadporučík Alexander Hess vyvázl se zraněním v obličeji. Praha, 17. listopadu 1926. (sbírka Kaše/Lukeš)
Směs filmových střípků tentokrát zahrnovala období 1926-1934 a Karel Čáslavský znovu odvedl nenápadnou, ale naprosto perfektní práci. Některé záběry znám ze starých fotografií, což je prima, protože se to hýbe a zároveň nemusím spekulovat o tom, kde a kdy byly fotky pořízeny. V hitparádě u mě vede tankování aeroplánu u benzinové pumpy firmy Fanto, nebo blesková výměna kolového podvozku za lyžový. Na konci dvacátých let mrzlo až praštělo.
V části věnované filmu "Slavia L-BROX aneb románek letcův" Karel Čáslavský kromě jiného poznamenal: "V hlavní roli se představil vojenský pilot Saša Hess..." A skutečně. Do aeroplánu se souká Saša představující mladého letce Karla Smělého, který zvítězí v leteckých závodech kolem Karlštejna. Ve filmu nechybí avizovaný románek. Startuje s Tessy, dcerou majitele továrny na letadla. Mladá dáma to vezme za nemocného mechanika. Dokonale maskována leteckou kombinézou (no, dokonale...) ve vzduchu s přehledem řeší dramatickou situaci uchystanou padoušskou konkurencí. To nemohlo skončit jinak, než svatbou.
Film "Slavia L-BROX aneb románek letcův" šel do kin v roce 1927 a pro někoho bude možná tak trochu směšný. Jenže: už jeho zadání bylo přímo ďábelské. Natočit němý, milostně- propagační film pro Masarykovu leteckou ligu, tak na tom by si vylámal zuby i Miloš Forman. Se starými filmy je to naštěstí jako s olomouckým tvarůžkem. První setkání také příliš neláká. Divák lehce postižený technikou nakonec začne pátrat "kde, co lítá", divačku možná upoutá hlavní hrdina. Konec konců je to fešák. Ono by se na to dívat dalo. Těším se, až se to nějaký dramaturg odváží nasadit do televizního programu. Snad ho za to nevyrazí.
Co se Karlu Čáslavskému do komentáře k dokumentu nevešlo? Hlavní hrdina tenkrát nemusel příliš hrát. Nadporučík Alexander Hess 12. září 1926 nastoupil ke startu IV. rychlostního závodu "O cenu prezidenta republiky" a na letounu Aero A 11 zvítězil v kategorii C. Film si v tomto ohledu nevymýšlel. Ze záběrů dalších aeroplánů je zřejmé, že část filmu využívá atmosféru skutečných závodů. Na ploše stojí Letov Š 8 (s černou osmičkou na trupu), favorit všech tehdejších meetingů, který byl na konci kariéry- o pár týdnů později se ve Kbelích sešla komise a stroj po havárii zrušila. Kompars nedostal ani kačku a ještě zaplatil vstupné. Jásající davy zařídili platící diváci leteckých závodů. Šetřit se musí.
V denním rozkazu leteckého pluku 1 (23. září 1926) najdeme zmínku o natáčení propagačního leteckého fimu: "natáčí kapitán Vyšín pro účely Masarykovy letecké ligy. Eventuelně potřebné letouny zapůjčí 2. náhradní letka..." Náhradní letka to zřejmě udělala a filmaři k dotáčení leteckých záběrů aeroplán opatřili nápisem Slavia a neexistující imatrikulací L-BROX. Čert ví proč.
Na samotného Alexandra Hesse 4000 znaků blogu nestačí. Hlavní události jeho vojenského života vymezovaly obě světové války. V té první bojoval na ruské (pěší pluk 88) a italské frontě (p.pl. 102), druhou završil jako vojenský atašé ve Washingtonu, těsně po ní působil v Kanadě. Po únoru 1948 musel nastoupit dovolenou a o několik měsíců později ocenili soudruzi jeho zásluhy přeložením do výslužby. Pár dní nato odešel do exilu...
Se smrtí se míjel docela těsně. V 11. bitvě na Soči (v srpnu 1917) utrpěl zranění ruky, v bitvě na Piavě zranění hlavy. Necelé dva roky po vzniku republiky požádal o přeložení k letectvu a v roce 1921 absolvoval kurz pro letecké pozorovatele, po kterém nastoupil k olomouckému leteckému pluku 2. V roce 1924 absolvoval výcvik pro piloty dvoumístných letounů a vzápětí i výcvik stíhací. Ještě v témže roce odešel k pražskému leteckému pluku 1. Do roku 1939 by to byl pěkně dlouhý výčet událostí hodností a funkcí.
Díky svému zvláštnímu postavení létal se vším, co mělo křídla (dlouhou dobu byl členem komise pro vyzkoušení nových a opravovaných letounů). Jen obtížně by se hledal typ letadla, v kterém neseděl. Začínal na takových typech, jako Anatra Anasal. Tohle ruské letadlo měla ve výzbroji K.u.K. Luftfahrtruppe (rakousko-uherské vojenské letectvo) a 23 kusů dosluhovalo v Československu. Na jediný dochovaný exemplář se můžete podívat v pražském Národním technickém muzeu. Je to jeden z největších světových leteckých unikátů.
Z našich (Kaše/Lukeš) neustále doplňovaných, ale stále ještě děravých záznamů vyplývá, že Hess pilotoval nejméně 60 různých typů a verzí letadel. Tím to zdaleka nekončí. Jako vedoucí leteckého družstva doprovázel výpravu letců do olympijského Berlína (1936) a na IV. letecký meeting v Curychu (1937). Obě akce patřily k našim největším mezinárodním úspěchům a samy o sobě by vydaly na samostatné články...
Na konci letecké kariéry se Hess natrvalo zapsal do československé historie. Během bitvy o Británii velel 310. československé peruti RAF. Ve dvaačtyřiceti letech absolvoval letecké souboje, 31. srpna 1940 docílil dvou sestřelů, další letadlo poškodil a sám musel 15. září 1940 skákat padákem.
Až vám bude někdo tvrdit, že nemáme žádné hrdiny, vzpomeňte si na Sašu Hesse. Britský panovník nerozdával vyznamenání jen tak...
P.S. V roce 1940 Alexander Hess létal na stíhacím Hawkeru Hurricane. Vypadá to, že za pár týdnů uvidíme letuschopný Hurricane na pardubické aviatické pouti.
http://aviatickapout.cz/cs/program/bbmf-poprve-v-cr/
