Díky Vám, světlonoši svobody a demokracie.
Máte pravdu, blogerko Hano Rebeko. Váš text mě dostal tak, že překonám přirozenou lenost a zareaguji několika úspornými údery do klávesnice.
http://siander.blog.idnes.cz/c/382432/Me-vzpominky-na-mandarinky-za-socialismu-v-roce-1984-a-dnes.html
Jsem též vděčný, že si mohu koupit mandarinky a svobodně zvolit prezidenta. A vůbec, jsem vděčný za život ve svobodném státě. Je to skvělé. Nemusím se o nic starat. Světlonoši svobody a demokracie pracují za mě.
Jsem vděčný za to, že mi tu správnou cestu ku svobodě ukazuje ctihodný právník, podnikatel, dříve starší referent Hlavní zprávy kontrarozvědky SNB. To byly časy, když proháněl demonstranty na Václaváku. Bez jeho dezinformačních předvolebních inzerátů v Blesku by se našinec snad ani nezorientoval při volbě prezidenta.
Díky Tobě, Kolibříku za Prahu stověžatou, za její překrásné nevětrané tramvaje, tunel Blanka, pod cenou prodávané městské pozemky a paklík nevypověditelných smluv za desítky miliard.
Díky, soudruhu Hoffmane, dobře placený předsedo kontrolního výboru Prahy 11. Díky za článek o tom, jak statečně sekáš korupční chobotnici chapadla. Dávám sbohem stovkám milionů, které za Tvého dohledu odtékají z obecní kasy. Ty jediný mě dokážeš rozesmát.
Díky, Krejčíři, Kožený, Grossi, Paroubku, Klausi, uhlobarone Koláčku.
Díky, má statečná a všímavá Policie ČR, bdělá prokuraturo, spravedlivá justice.
Díky, svobodná média s náhubkem.
Díky, Vy světlonoši svobody a demokracie.
Petr Lukeš
Přežil jsem setkání s Městskou policií.
Kolty Městské policie nakonec zůstaly v pouzdrech, ale infarkt mě obcházel hned několikrát. Ráno jsem vyrazil z centra Prahy na domluvenou schůzku s mimopražským dodavatelem. Zatímco jsem kličkoval Prahou ke Kobylisům, jeho naložený Tranzit supěl od Hradce. Jsem skoro na místě. Odbočuji k našemu oplocenému areálu a narážím na vozovou hradbu.
Petr Lukeš
Domorodci a developer.
Pro kanceláře už není v Praze kam plivnout. Nové přibývají jako houby po dešti. Když se vyskytne překážka v podobě platného územního plánu, prostě se plán za zády lidí ohne. Vždyť jde jen o nějaké barvičky a písmenka. Protistrana (investor, magistrát, městská část, zpracovatelé projektu) vychází z jednoduchého předpokladu. Prostý domorodec sedí doma, žvýká kůže a pomocí lukové vrtačky rozdělává oheň. Pendrek tomu rozumí. Neví, nezná, neumí.
Petr Lukeš
Mrakodrap na Litochlebském náměstí dostal "stopku".
Máme zkušenosti s pražskou mafií jednající ruku v ruce se spřátelenými politiky. Rovněž tak s řadou tvárných úředníků vyzbrojených razítky. Jedno mají společné: předpokládají, že se občan zachová jako nemyslící trouba, kterému zacpou hubu rohlíkem máčeným v pančovaném rumu. Záměr výstavby stometrového mrakodrapu v parčíku nás zaměstnává pátým rokem. Mafiánská část příběhu, která souvisí s prodeji obecních pozemků pod cenou, zatím u soudu neskončila. Možná bude součástí něčeho daleko většího. Vlastní záměr výstavby soudní síní prošel. Dostali jsme ho až před Nejvyšší správní soud v Brně.
Petr Lukeš
Zmočení nepoctivých konšelů v řece Vltavě.
V zákonech se tenkrát každý vyznal. Na viditelném místě visel pražský loket, nepoctivec se vykoupal ve Vltavě za přihlížení davu a kousek od Bulhara stála šibenice pro delikventy, kteří přece jen nepochopili. Dnešní praxe je jiná. Zákonů máme, že by se jimi dalo dláždit. Nikdo je nečte. Místo katových pacholků a košatinky s lumpem spatříte na Karlově mostě dav turistů. Šibenice zmizela, zato se můžete U Bulhara dosyta nalokat výfukových plynů. Dávné tradice mají něco do sebe. Proč se k nim, alespoň z části, nevrátit?
Petr Lukeš
Zapomenuté oběti "Velké války".
Bývalá litochlebská náves již neexistuje. Jediné, co po ni zbylo, jsou pomníky padlým a tři desítky lip vysazených okolo pietního místa. Lip bylo původně o něco víc, ale příroda udělala probírku a rozhodla, které přežijí a které ne. Stejnou probírku udělala i mezi zdejšími obyvateli. Ti, kteří lípy sázeli, následovali své příbuzné a přátele zmizelé na bojištích První světové války. O válečných osudech místních víme jen málo. Zůstala nám pamětní deska ve vstupní chodbě staré chodovské školy a možná ještě hrst vzpomínek v rodinách starousedlíků, kteří přišli ve "Velké válce" o některého ze svých příbuzných. Termín „Velká válka“ už téměř nikdo nepoužívá. Přišla ta druhá a ještě ničivější.
| Další články autora |
Myslíte, že znáte Česko? Tento letní test vás možná překvapí
Léto je ideální čas objevovat krásy Česka. Nabízí se hned několik míst, které rozhodně stojí za...
Zapomenutá historie slavného pražského lunaparku Eden. Jeho horská dráha měřila 5 km!
Do Edenu v pražských Vršovicích dnes míří lidé hlavně na koncerty nebo za fotbalem. Před sto lety...
Od běžné řidičky k ikoně pražských historických tramvají. Karolína Hubková slaví 13 let
Karolína Hubková je nejznámější pražskou „dámou na kolejích“. Její příběhy vyšly také knižně a už...
Místo, kde pomáhá „prehistorické moře“. Smrdáky lákají na unikátní léčbu
Na Záhorí existuje místo, kde se léčba neopírá o sliby, ale o přírodní zdroj s výjimečně vysokým...
Rybářka z Prahy ulovila vysněného albína. Na jedinou rybu čekala celé roky
O některých rybách rybář ví dlouho. Ví, kde se zdržují, kdy se ukazují, v jakých podmínkách by...
Virus klíšťové encefalitidy mívá na povrchu slabá místa, zjistili vědci
Virus klíšťové encefalitidy mívá na povrchu slabá místa, kde virovou membránu nekryje proteinový...
Přerov se pouští do modernizace autobusových zastávek za devět milionů Kč
Přerov se pouští do modernizace zastávek městské hromadné dopravy. Cestujícím nabídnou moderní...
Na D3 havaroval kamion a převrátil se na bok, směr do Prahy je neprůjezdný
Na dálnici D3 na Táborsku havaroval v pondělí kolem poledne kamion. Pro zraněného řidiče vzlétl...
Muž v Brně podle policie zabil družku a pak spáchal sebevraždu. Případ odloží
Jednapadesátiletý muž v brněnských Tuřanech podle policie zabil svou padesátiletou družku a...



















