50 000 ročně - moc, nebo málo!!!

Pro někoho málo. Pokud bychom počítali lidi, tak je to asi 1 700 školních tříd, 1 000 autobusů, zhruba 6 zimních stadionů. Mluvím ale o částečném množství zásahů do života!!! O "částečném množství", protože těch 50 000 ročně v ČR je statistický počet „jen“ nových případů cévní mozkové příhody, lidově třeba "mrtvice", "pepka"  http://lukasvaclav.blog.idnes.cz/c/312428/Mrtvice.html Daleko více je ale lidí, kteří jsou postiženi jinou tragedií (úraz, zánět, cévní onemocnění jiné části těla, …).

 Je to tedy moc, nebo málo?

   V každém případě je to HODNĚ. Ti doposud zdraví žijí svůj život. Dojde k náhlé změně. Pokud přežijí, mají štěstí. Pokud nepřežijí, posílí skupinu, která je počtem úmrtí na 2.-3. místě. A to jsem se nezmínil ještě o nejbližší rodině, příbuzných a lidech, kteří jsou, nebo byli na nemocném nějak závislí, milují ho/ji a přejí mu/jí uzdravení. Lidé, kterým se také dramaticky změnil život. Strachují se, starají se a denně se vypořádávají s komplikacemi, které tato nechtěná a hlavně neočekávaná situace přináší. V akčních filmech se často používá průpovídka:" 'Seš v problému". Toto je ale skutečný zádrhel. A zasáhne rozhodně víc lidí, než 50 000 ročně !!!

Táhne se životem, jako pověstná "červená nit"

   "Nikdy se neví, co je dost, než se ví, co je víc, než dost".  To je ona "červená nit", která provází život každého. Jsme nepoučitelní. U málokterého zdravého tato vysoká čísla změní jeho chování. Většina je nepoučitelná..... Já jsem "nezničitelný". "Zvládnu všechno". "Proč bych měl odpočívat". "Kdo by to za mě udělal". "Nikdo jiný to nezvládne". "Dovolenou si v žádném případě nemohu dovolit".  Že to znáte?! Taky se váš ochránce rodinného krbu chová podobně? Dělají to ale i nenahraditelné maminky a babičky. Nedají si říct a . . . pak je už pozdě!!!

Proto vás straším čísly a děsím skutečností

   Taky jsem byl takový. A to bych tomu měl rozumět. Jenže. . . Jednal jsem jako normální(?) chlap. Ten pocit mi dělal asi i dobře. Ale také on mi i "bránil" na chvíli se zastavit, odpočinout si a trochu něco změnit ve svém životě. Teď bych měnil. Je ale pozdě. Bojuji a přizpůsobuji se. Nedovolte, abyste se museli "přizpůsobovat". Trpí všichni zúčastnění. "Nepostradatelným" babičkám jsem říkával:"Chcete se starat o vnoučata, nebo chcete, aby se starala ona o vás?!

Nenechte se ždímat

   Když člověk prokáže, že umí, že je schopný a navíc spolehlivý (a je nositelem dalších vlastností, kterých je, jak šafránu) stává se často obětí. Je "ždímán, dokud to jde". Když to už nejde, stane se "vyždímaným citrónem". A přitom by potřeboval tolik sil na sebe.Třeba do důchodu. Aby se mohl těšit se svými vnoučaty. Třeba. Nepřipusťte, aby z Vás byl ždímaný citrón. Dejte na mě! . . . Opravdu. Neusmívejte se tak shovívavě. Jeden můj blízký ví, co se mi stalo. Přesto se mi v přijaté poště objevila hláška, že moji zprávu zobrazil na svém počítači v práci v 04:06 ráno. Domů chodí mezi 18. - 20. hodinou. A to mu firma nepatří. Je zaměstnanec. Prostě nedbá . . .

luk