V lednu 1996 Václav Klaus předal italskému předsednictví EU oficiální přihlášku České republiky do EU. Rád se na to odvolává, když potřebuje zdůraznit své „evropanství“ – třeba 8. února 2008 ve Španělském sále.
V této přihlášce Václav Klaus, ročník 1996, podepsal mj. tuto větu: „Vláda České republiky však nezvratně dospěla k témuž závěru, k jakému dospěly v minulosti vlády dnešních členských států, že v moderním evropském vývoji je výměna části vlastní státní suverenity za sdílený podíl na suverenitě nadstátní a na spoluzodpovědnosti nevyhnutelná jak pro prospěch vlastní země, tak i celé Evropy.“
Platí-li argumentace Václava Klause 2008 o neslučitelnosti Lisabonské smlouvy s principem svrchovanosti České republiky, pak je třeba říci, že tento princip sám a výslovně pošlapal v roce 1996.
Zastánci prezidenta rádi namítají, že EU z roku 1996 byla zcela jiná než ta dnešní. Není tomu tak.
Dnešní EU (ani zítřejší, pokud vstoupí Lisabon v platnost) je v naprosté kontinuitě s Maastrichtskou smlouvou, která je sama zcela v souladu se záměry zakladatelů Evropských společenství. Pouhá zóna volného obchodu NIKDY nebyla cílem evropského integračního procesu. Od počátku 50. let, od vzniku prvního Evropského společenství uhlí a oceli, které se stalo prototypem pro další vývoj evropské integrace, bylo jasně řečeno, že jde o politickou integraci Evropy, prostřednictvím sdílení státní suverenity. Což neznamená, že zúčastněné země suverenitu ztrácí: když něco s někým sdílím, neznamená to, že jsem o to přišel. Mimochodem, ryze hospodářská alternativa bez sdílené suverenity existovala: bylo to Evropské sdružení volného obchodu (ESVO), britský trucpodnik vůči Evropským společenstvím. Evropské země měly na výběr. Po skoro 50 letech soutěže však vidíme, že ES/EU porazily ESVO na hlavu. Co se počtu zemí týče, začínalo to v roce 1960 poměrem 6 : 7 ve prospěch ESVO, dnes je poměr 27 : 4 v jeho neprospěch. Co se přechodů z jedné skupiny do druhé týče, skóre je jasné: 6 přechodů z ESVO do ES/EU, 0 v opačném směru.
O tom, že vývoj, který nám dnes přináší Lisabonskou smlouvu, byl předvídatelný a logický již v roce 1996, vypovídá opět text naší Klausem podepsané přihlášky do EU: „Česká republika akceptuje pro své budoucí členství Evropskou unii takovou, jaká je a jakou ji bude dotvářet kolektivní moudrost členských států v nejbližších měsících a letech. Vláda České republiky bude připravena akceptovat acquis communautaire a úroveň spolupráce rovnocenných partnerů tak, jak si ji členské státy přislíbily ve všech oblastech a na všech úrovních, na kterých bude Evropská unie stát v dobu vstupu České republiky. Česká republika bude přitom připravena se plně podílet na dalším rozvoji a posilování Evropské unie.“
Sledujeme dvouzápas roku, možná desetiletí: před týdnem v Brně Václav Klaus 2008 prohrál s Ústavním soudem, který mu odpověděl argumenty založenými na myšlenkách Václava Klause 1996. O víkendu se bude hrát odveta v Praze na kongresu ODS: Václav Klaus 2008 se pokusí na tématu Lisabonské smlouvy porazit Topolánkovu vládu, která nerada, protivně, alibisticky a polovičatě, ale přece jen naplňuje závazek, který na Českou republiku vzal Václav Klaus 1996...
