V roce 1959 se západoněmecká SPD na svém sjezdu v Bad Godesbergu rozhodla opustit marxistickou ideologii, což jí otevřelo cestu k vládní odpovědnosti. „Provést svůj Bad Godesberg“ se stalo pro evropskou levici pojmem. Obzvlášť ve Francii, kde socialisté „svůj Bad Godesberg“ stále výslovně a jednoznačně neprovedli. Nezbránilo jim to sice v návratu k moci, ale dostalo je to do schizofrenní situace, kdy mezi jejich oficiální ideologií a vládní praxí zeje propast. ODS má stejný problém. Jen nejde o marxismus, ale o klausovský radikální euroskepticismus.
Stejně jako němečtí sociální demokraté uprostřed západoněmeckého „hospodářského zázraku“ pochopili, že lpění na marxistické ideologii vede do slepé uličky, ODS měla a mohla pochopit, že srovnatelnou zátěží je pro ni – jakožto vládní stranu členské země EU – klausovské vidění evropské integrace. Topolánkova ODS mohla provést svůj evropský Bad Godesberg a jasně říci: vládní odpovědnost a reálná zkušenost z EU nás přiměly přehodnotit ideologicky předpojaté názory, ke kterým jsme se doposud hlásili; i nadále máme výhrady k dílčím konkrétním aspektům EU, ale opouštíme obecně negativní a nedůvěřivý postoj k evropské integraci jako takové a řadíme se tak do hlavního proudu velkých evropských pravicových stran.
Topolánkovi k tomu chyběla odvaha či přesvědčení, možná obojí. Vybral si proto cestu podobnou té, kterou vůči marxismu zvolili francouzští socialisté: realistická politická praxe při zachování diametrálně odlišné ideologické rétoriky. Výsledek: v ODS stále patří k bontonu říkat hrůzy o EU a decentně mlčet v Bruselu. V EU nikdo moc nechápe, co vlastně chceme a co od nás lze očekávat. A doma se prohlubuje naštvání jak „proevropsky“, tak „protievropsky“ naladěných voličů.
Některé výroky z posledních týdnů a napjatý kontext kolem Lisabonské smlouvy dávaly alespoň malou naději, že kongres ODS by nemusel být pouhým mocenským střetem mezi dvěma partičkami, ale zásadním střetem o obsah evropské politiky dominantní strany české pravice. Bohužel tato naděje zůstala lichá. ODS jasně ukázala, že si i nadále chce v evropské politice hrát na chytrou Horákyni a že dál čeká na svůj evropský Bad Godesberg. Je to velká škoda pro ni – a dokud je u moci, tak i pro Českou republiku.
