Na Václava Klause se sesypala kritika ohledně jeho irského výletu. Nemohu si odpustit přispěchat mu na pomoc. A to právě proto, že věřím v přesný opak toho, co o Evropské unii hlásá on.
Jsem přesvědčen, že je v zájmu České republiky a Evropy jako celku, aby se Evropská unie posunula od výlučně mezistátní organizace, kde vládnou úředníci a diplomaté, k politickému společenství, kde před voliči o demokratický mandát soupeří politici nejrůznějších názorů. V Irsku se Václav Klaus zachoval jako politik soutěžící na evropském politickém kolbišti, ne jako hlava státu na státní návštěvě ve spřátelené zemi. V Evropské unii států a diplomatů, za kterou on a jeho ODS bojují, to je těžko omluvitelné faux pas. V politicky integrované Evropské unii je to normální věc.
V Evropské unii, kde je suverenita členských zemí absolutním dogmatem, je irské referendum o Lisabonské smlouvě irským problémem a šmytec. V Evropské unii, která je politickým společenstvím, je irské referendum věcí nás všech, evropských občanů. Euroobčan Klaus jel proto podpořit své antilisabonské bratry ve zbrani. A to je v pořádku; je na nás euroobčanech s opačnými názory podpořit své irské spojence.
A že je euroobčan Klaus českým prezidentem a svým chováním vyvolal diplomatické napětí s irskou vládou? To je náš problém: neměli jsme si ho zvolit prezidentem. Že je Václav Klaus aktivista a intelektuální provokatér přece víme už všichni dlouho. I když jeho euroaktivismus přispívající k evropské politické integraci je, pravda, poměrně nový...
Má to ještě jeden aspekt: není zrovna nejšťastnější, když se naši partneři v EU a zahraniční média domnívají, že Klausem vyjádřené postoje budou politickou linií českého předsednictví v Evropské unii. Už aby bylo po kongresu ODS: premiér (ať už to bude kdokoli) snad potom v sobě konečně najde zodpovědnost a odvahu, aby jasně a slavnostně prohlásil urbi et orbi, že český prezident nestojí u kormidla naší evropské politiky a že vláda se od jeho euroobčanských aktivit jednoznačně distancuje.
