Pád vlády je naprostým selháním české politické reprezentace jako celku. V situaci, kdy vše nabádá ke snaze najít určitou formu národní jednoty (potřeba čelit hospodářské krizi, naše předsednictví v Evropské unii), se politická „elita“ rozhodla vyvolat politickou krizi, aniž by bylo zřejmé, na jakých (pokud vůbec nějakých) věcných důvodech je postavena potřeba odvolat vládu právě teď, uprostřed evropského předsednictví.
Potvrzuje se tak akutní potřeba obměny politické reprezentace. Události posledních dní totiž jednoznačně diskvalifikují ODS, ČSSD, KDU-ČSL, Zelené a KSČM, co se týče práva a schopnosti reprezentovat zájmy občanů, doma i v Evropě. Volby do Evropského parlamentu budou první příležitostí takovou obměnu zahájit. Promarnit ji by bylo velikou chybou.
Znechucení drtivé většiny občanů politikou je bohužel pochopitelné - kdo byť jen na chvíli zahlédl záběry z jednání Sněmovny v posledních dnech, mi dá jistě zapravdu. Nelze se také bohužel příliš divit, že lidé propadají čím dál hlubší skepsi ohledně šance na změnu.
Avšak události posledních dnů ukazují, že potřeba seriózní a zodpovědné alternativy je stále naléhavější. Nezpůsobilost současné politické reprezentace vést efektivně naši zemi je obzvlášť patrná, podíváme-li se na otázky spojené s Evropskou unií. Potřebujeme silnou alternativu jak vůči ČSSD, která nemá vlastní program pro Českou republiku v EU, tak vůči ODS, která se vesměs stále drží ideologických schémat svého bývalého předsedy. Obě dominantní strany, byť každá jinak, nás odsouvají na evropskou periferii. Tam nás čeká spíše role diváků, než vlivných a sebevědomých aktérů v evropské hře, kde se hraje o budoucnost každého z nás.
Nevěřím, že středopravicový, rozumný, sebevědomý a pozitivně uvažující občan České republiky, který si přeje rychlé přijetí eura, ratifikaci Lisabonské smlouvy a věcné prosazování skutečných zájmů naší země, je „ohroženým druhem“. Naopak. Jsem přesvědčen, že tito lidé, pro které je naše zapojení do celoevropské konkurence samozřejmou a pozitivní věcí, jsou v naší společnosti ve většině. Na politické scéně však nenacházejí sílu, která by je důstojně a efektivně reprezentovala. Kdo z Vás neslyšel v uplynulých letech povzdech „nemám koho volit“?
To, co doposud v naší politice předvedla „polistopadová“ generace našeho národa, je bohužel vesměs tristní. Dvacet let po pádu komunismu je proto načase, aby si o místo na slunci v české politice řekla ta většina této generace, která je oproštěna od sporů minulosti, která nekopíruje mentalitu a chování politiků 90. let a pro kterou je evropský prostor a svoboda pohybu v něm naprostou přirozeností. Právě ona si musí vybojovat střet o osud naší země v Evropě, zamezit odsunu na evropskou periferii.
Je načase, aby Českou republiku v Evropě začali i v politické rovině reprezentovat lidé, kteří, obrazně řečeno, znají evropské hřiště, umí na něm hrát a střílet na něm góly za svou zemi. Na rozdíl od současných „elit“, které postávají v ofsajdu či ještě pořád diskutují, zda by nebylo lepší hrát nějakou jinou hru na úplně jiném hřišti.
Je načase, aby před občany energicky předstoupil tým složený z mladých, avšak v evropské konkurenci již otestovaných profesionálů, za kterými stojí zkušené osobnosti z komunální politiky, byznysu a neziskového sektoru. Tým, který je politicky čitelný, u kterého je jasné, odkud přichází a kam směřuje, který není na jedno použití. Tým, který umí navázat na úspěch kandidátky Josefa Zieleniece z eurovoleb 2004 a podobně jako před rokem Jan Švejnar a jeho tým do české politiky vnést čerstvý vítr.
Je mi velikou ctí, že se mi dostalo důvěry takový tým vést.
