Blahopřeji Poslanecké sněmovně, že přestala chodit kolem horké kaše a schválila Lisabonskou smlouvu! V této souvislosti vidím pár dobrých a pár špatných zpráv...
Dobré zprávy:
1. Česká republika si přestala hrát na chytrou Horákyni a řekla jasné slovo. Tedy pokud jej bez zbytečných odkladů potvrdí i Senát. To je novinka: v roce 2005 jsme se kvůli vládě Jiřího Paroubka schovali za záda Francouzů a Nizozemců. Nyní jsme se s Topolánkovou vládou usilovně snažili schovat za Iry. Trochu paradoxní, že k tomuto schovávání za jiné vedou především obavy o ztrátu suverenity...
2. Českému předsednictví EU dnešní rozhodnutí Poslanecké sněmovny dává argument, jak otupit kritiku z nedůvěryhodnosti, z nedostatku seriózního politického závazku vůči ostatním zemím EU. To je nyní velmi důležité: české předsednictví se připravuje (doufejme...) na Evropskou radu, kde by mělo ostatní přesvědčit, že dnes je protekcionismus nebezpečnější formou euroskepticismu než ideologické poučky Václava Klause – a že větší hrozba pro EU dnes může přijít z Elysejského paláce než z Pražského hradu (resp. Strakovy akademie). S neschválenou Lisabonskou smlouvou by byla výchozí pozice složitější...
Špatné zprávy:
1. Senát může zkazit, co Poslanecká sněmovna udělala. Pokud Senát zvolí další obstrukce (druhé podání k ÚS, oddalování rozhodnutí, atd.), bude kladný přínos dnešního rozhodnutí promrhán.
2. Většina poslanců ODS byla proti (37 proti 33, 9 se zdrželo, což v případě, kdy je potřeba dosáhnout ústavní většiny, vyjde jako hlasování proti). ODS si svůj evropský problém stále nevyřešila (více jsem na toto téma psal zde). Nadále je jedinou stranou tohoto významu v EU (s výjimkou britských konzervativců), která je většinově mimo hlavní proud evropské politiky. Můžeme se opájet iluzí, jak jsme jediní odvážní, chytří, apod. – ve skutečnosti jsme jediní, kdo ještě nepochopili, co vede k efektivnímu prosazování svých zájmů v EU. Ustrašeně agresivní popichování z povzdálí určitě ne.
3. Mnoho poslanců nemá elementární znalosti o EU a rozhodují na bázi ideologických floskulí a nepravdivých argumentů. Více na toto téma zde, zde či zde.
Jedna zpráva trochu dobrá, trochu špatná:
Alibismus zůstává morem české politiky: premiér Topolánek Lisabonskou smlouvu dojednal, podepsal, svým evropským partnerům opakovaně sliboval, že ČR ji bude ratifikovat rychle a dnes pro ní konečně i hlasoval. Zároveň do našich médií říká, jak z toho není nadšený, jak je Lisabonská smlouva zbytečná, opakovaně přirovnává tuto ratifikaci k praktikám komunistického režimu, atd. Nechci po panu prémiérovi, aby jásal, ale aby jasně a zřetelně řekl, proč Lisabonskou smlouvu podepsal a aby se poctivě snažil těmi důvody, které ho k tomu vedly, přesvědčit veřejnost a své spolustraníky.Ve svém včerejším projevu v PSP se o to pokusil: racionálně a věcně. Jsou tam pasáže od premiéra České republiky, který se díky své roli „v Bruselu“ mnohé naučil a o dost vyrostl... Ale pak jsou tam opět pasáže z pera starého člena ODS, vychovaného v „myšlenkovém schématu“, které mu dal do vínku otec zakladatel. Česká republika si snad přestala hrát na chytrou Horákyni, ale její premiér zatím bohužel ještě ne...
