1,66% hlasů ve volbách je tvrdá porážka. Čekali jsme lepší výsledek, protože atmosféra, kterou jsme zažili v kontaktní kampani, nás vedla k nemalému optimismu. Je to však velké poučení pro budoucnost. Naše vůle pohnout českou politikou k lepšímu touto porážkou nijak neutrpěla. Naopak, řekli jsme teprve své první slovo.
Věděli jsme, že existence konkurenčních kandidátek s podobným politickým zaměřením bude velkým problémem. Očekávali jsme však, že média i voliči odmítnou postup Jany Hybáškové (odchod ze strany, za kterou byla zvolena a kterou měla možnost jako předsedkyně řídit, založení nové strany) a že zejména voliči SNK ED z minulých eurovoleb budou preferovat naši kandidátku, tedy kontinuitu ve vztahu ke straně a tehdejšímu lídrovi. Bohužel jsme si nedokázali vybojovat větší prostor pro vysvětlení toho, že nástup nové generace na kandidátce SNK ED není popřením, ale důkazem kontinuity s volebním projektem SNK ED a Josefa Zieleniece z roku 2004. Odštěpená EDS dostala výrazně více mediálního prostoru než kandidátka SNK Evropských demokratů, zatímco rozhodnutí Josefa Zieleniece a Tomáše Zatloukala mandát neobhajovat, předat štafetu mladší generaci a podporovat novou kandidátku SNK ED bylo médii interpretováno spíše negativně.
Do voleb jsme však nešli s tím, že cestou k úspěchu je „vyluxovat“ hlasy Janě Hybáškové a Jaromíru Štětinovi. Naším hlavním cílem bylo získat hlasy voličů ODS, kteří nesouhlasí s její rétorikou i praxí ve vztahu k Evropské unii a postavení naší země v Evropě. Sázeli jsme na to, že právě naše kandidátka – kombinace profesionality v evropských záležitostech, energie mladé generace a podpory ze strany zkušených a respektovaných osobností (Josef Zieleniec, Jan Švejnar, apod.) – má největší šanci oslovit středo-pravicové voliče, kteří se nechtějí identifikovat s názory a stylem Jana Zahradila. Bohužel celková dynamika kampaně a polarizace mezi ODS a ČSSD zejména po „vajíčkových“ incidentech vedla voliče ODS k masivní podpoře jejich obvyklé strany, bez ohledu na evropský rozměr těchto voleb. ODS tak nakonec zcela nečekaně obhájila všech svých devět mandátů, na což viditelně nesázeli ani mnozí z jejích kandidátů, kteří nainvestovali nemalé prostředky do osobních „kroužkovacích“ kampaní.
Agresivní, téměř výhradně negativní, vyostřená kampaň ČSSD a ODS, prezentovaná jako předkolo k předčasným volbám do Sněmovny, se nakonec ukázala jako efektivní. Naše snaha voliče přesvědčit, že za tento politický styl je třeba obě strany vytrestat, naopak zůstala marná. Porážka všech „malých“ stran jasně ukázala, že voliči sice možná agresivní styl kampaně neoceňují, ale že se jím nechají ve velké většině ve svém konečném rozhodování strhnout.
Potvrdilo se, že úspěšnou kampaň si sice nelze koupit (viz výsledek Olgy Zubové), ale také to, že bez peněz to nejde... Naše kampaň patřila k těm finančně slabším. Budování finančního zázemí pro volební kampaň je dlouhodobá záležitost, my se bohužel vrhli do „bleskového útoku“ na poslední chvíli. Podcenili jsme též, jak těžké bude získat přístup do médií. Obecně se ukázalo, že mediální zájem o evropské volby byl slabý. V kontextu nesmyslného počtu kandidujících stran pak měla naše kandidátka nemalý handicap: stála na mediálně málo známých tvářích. U financí i médií jsme doplatili na jedno a to samé: začali jsme příliš pozdě.
Shrňme to: strategie „bleskové války“ postavené na neokoukaných, ale proto i prakticky neznámých tvářích, bez silného finančního zázemí, s malým přístupem do médií a v kontextu roztříštěné politické scény, kde pozornost strhává hlavně agresivní konflikt dominantních stran zkrátka nezafungovala.
Přesto jsme přesvědčeni, že mělo smysl do této bitvy jít:
- byť jen v omezené míře, jsme dokázali v této kampani reprezentovat nový styl, otevřít určitá pro budoucí postavení ČR v EU důležitá témata, ukázat, že kampaň k eurovolbám by mohla a měla vypadat jinak.
- se smutkem v duši jsme též přispěli k tomu, že snad definitivně všem dojde, že nekonečné štěpení a zakládání nových stran v politickém prostoru mezi ODS a ČSSD nikam nevede. Nebylo veselé jít do střetu se stranami, které založili lidé, se kterými jsme byli před pěti lety na stejné lodi... ale bylo by bývalo řešením jim ustoupit? Nikoli: bylo by to jen povzbuzením pro další sólisty v české politice, že spíše než trpělivě budovat již zavedenou stranu se vyplatí si pro každé volby postavit nový subjekt. To je jeden ze zhoubných neduhů české politiky. Nyní se snad otevře cesta k integraci středu a umírněné pravice. Lékem na neduhy české politiky však nemohou být projekty postavené na lidech, kteří v české politice strávili dlouhá léta a kteří za neuspokojivý stav české politiky nesou výrazný díl spoluodpovědnosti. Naopak SNK Evropští demokraté jasně ukázali, že mohou výrazně přispět k vývoji, jenž do politiky vtáhne osobnosti politicky srozumitelné, které budou s to nést zřetelné programové priority, avšak dosud v nejvyšší politice aktivní nebyly.
- především jsme ale upozornili na to, že zde nastupuje nová generace, která není zatížena ani deformacemi husákovského komunismu 70. a 80. let, ani politickou praxí postkomunistických let 90. – a která naopak již dokázala plně využít všech příležitostí, které jí po roce 1989 nabídla svoboda a otevřená Evropa. Byl to křest ohněm této nové generace... s krutějším výsledkem, než jsme čekali. Ale do dalších etap střetu o podobu a smysl naší politiky – doma i v Evropě – vykročíme posíleni a poučeni touto první zkušeností.
Lukáš Macek, Jiří Plecitý, Eva Palatová, Václav Lebeda, Pavel Přikryl
