Designovaný premiér Jan Fischer dal v uplynulých dnech najevo snahu ukázat, že není jen loutkou v rukou Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka. Moc daleko nezašel, ale za pokus mu patří chvála. Samozřejmě potřebuje strany, aby jeho vláda získala ve Sněmovně důvěru. Ale důstojnost úřadu premiéra, ať už je úřednický nebo ne, si žádá, aby se nejednalo o loutku, jejíž nitky vedou do Lidového domu a na Jánský vršek. Strany ostatně zase potřebují jeho. A toho by měl využít k tomu, aby si u nich zajistil alespoň základní respekt a rozumnou míru autonomie. Zůstává však otázka: není loutkou, jejíž nitky vedou na Pražský hrad?
Jan Fischer má před sebou jeden zásadní úkol: zachránit, co se dá, z českého předsednictví v Evropské unii. Nahrává mu to, že nastupuje ve chvíli, kdy (snad) konečně projde Parlamentem Lisabonská smlouva (psáno 6/5 dopoledne). Ale všichni jeho evropští partneři od něho dnes čekají odpověď na jednu zásadní otázku: kdo bude řídit červnovou Evropskou radu, tedy vrcholnou schůzku šéfů vlád zemí EU a předsedy Evropské komise?
Chce-li, aby byl brán v Evropě vážně a aby české předsednictví skončilo důstojně, musí velmi rychle dát najevo české veřejnosti i svým evropským (a dalším zahraničním) partnerům, že u kormidla České republiky stojí on. Jasně ukázat, že nemíní zpochybnit dosavadní praxi, která záležitosti EU jednoznačně dává do rukou vládě a jejímu předsedovi, nikoli prezidentu republiky. A též všem ukázat, že nehodlá dát Václavu Klausovi prostor pro jeho politiku rozkládání Evropské unie a nahrávání ruskému vlivu ve střední Evropě.
Má k tomu minimálně dvě příležitosti.
K tomu, aby využil té první, jsem jej včera vyzval. Moskva jistě ocení, že dva summity, jejichž téma jí dvakrát nevoní, se odehrají v situaci maximální politické slabosti českého předsednictví, v situaci téměr fraškovité... Premiér, který zahajuje summit a dívá se na hodinky, kolik hodin v úřadu mu zbývá! Prezident dal svým výběrem termínu jmenování nové vlády jasně najevo, že se na program českého předsednictví EU nijak nehodlá ohlížet. Mohl chtít vládu jmenovat dříve, aby summity již řídil nový premiér; nebo tak naopak učinit o pár dní později, aby končící premiér nebyl během summitů v tak podivné situaci. Ne, pan prezident si vybral tu nejhorší možnost – pro Mirka Topolánka, pro české předsednictví, pro oba summity jako takové. Avšak... premiér Fischer mu to může překazit. Kdyby prezidenta přiměl termín posunout, byl by to jasný signál, že není hradní loutkou a že to myslí se záchranou českého předsednictví vážně.
Ještě podstatnější je však ta druhá příležitost: Jan Fischer musí jasně všem říci, že Evropskou radu v červnu bude řídit on a že nemá v úmyslu tuto roli přenechat Václavu Klausovi. Ať ho za to pan Jakl pochválí či nikoli. Když toto dnes jasně řekne a dokáže si to pak i prosadit, dostane šanci ve zbylých zhruba sedmi týdnech českého předsednictví něco kloudného udělat a alespoň zmírnit následky politického krachu našeho předsednictví EU, který zařídila současná politická reprezentace.
