Zhroucení radikálního islamismu nehrozí – bohužel

Zhroucení radikálního islamismu nehrozí – bohužel.
Ve vánočním vydání Lidových novin vyšel rozhovor s britským historikem Paulem Johnsonem, v němž Johnson řekl, že do deseti let se radikální islamismus zhroutí. Osobně se mi rozhovor líbil a rád bych okomentoval jednu z jeho tezí, vyřčenou v rozhovoru.
Podle Paula Johnsona se radikální islamismus zhroutí do deseti let. Jak správně podotýká, kromě ropy nemá dnešní muslimská civilizace světu co nabídnout a je ekonomicky zaostalá. Souhlasím s jeho názorem, že do deseti let se celý globální systém šíření radikálního islamismu zhroutí. Já osobně si dokonce myslím, že se to stane dříve, tak do pěti let. A bude to souviset s poklesem těžby ropy v Saudské Arábii a dalších místech arabského poloostrova.
Za dvanáct let působení v muslimských organizacích znám strukturu a hnací motor celého systému a dobře vím, že obyčejná většina řadových muslimů nemá vůbec o radikální islamismus zájem. Stačí se jít projít mezi muslimy v Praze nebo Brně, navštívit jejich restaurace, čajovny a popovídat si s nimi. Jejich každodenní starostí je jejich živobytí, rodina, osobní problémy apod., pokud někdo z těchto muslimů vůbec projeví zájem o dění v muslimském světě, jedná se o obyčejné řeči, kolem situace v muslimském světě a čeští muslimové si zanadávají na chování USA v Iráku, Izraele vůči Palestincům, ale stejně jadrně a neuctivě se vyjadřují o chování a myšlenkách mnohých islamistických hnutích a islamistech.
Celou podstatu dokazuje fakt, že ze zhruba 10 až 15 tisíc muslimů žijících v Čechách a na Moravě, chodí do mešit s bídou 1000 lidí a z toho majitele mešit podporuje sotva 100 lidí. Vliv osob ovládajících mešity, je tak de facto omezen jen na malý okruh několika desítek českých konvertitek k islámu (většinou manželek osob provázaných s finančními strukturami kolem islámských nadací), do pěti konvertitů a pár cizinců.
Zbytek muslimské komunity spíše pohlíží na lidi v mešitách s nedůvěrou a napomáhá tomu i fakt, že tito lidé si kladou zásadní otázku: Jak to, že se čeští politici a úředníci nebojí stýkat a podporovat osoby z mešit, které veřejně obhajují sebevražedné atentáty a hlásají nenávist vůči nemuslimům?
Paradoxně tak mezi českými muslimy spíše koluje obdoba „egyptského žraloka vycvičeného Mosadem“, kdy mnozí muslimové v kavárnách a čajovnách diskutují o tom, jak moc jsou nadstandardní vztahy mezi jednotlivými českými islamisty a lidmi z české politiky a úřadů. Osobně jsem se setkal s několika případy, kdy bylo určitým lidem nabídnuto, že za donášení na jednotlivé muslimy jim bude zajištěn bezproblémový trvalý, nebo dlouhodobý pobyt a v některých případech těmito „úplatky“ operovali lidé, co sedí v orgánech Islámských nadací. Bohužel dokázat takovéto jednání veřejně je problém, protože státní úředníci a jejich komplicové z muslimské komunity umějí dostatečně zpracovat, každého cizince, který by proti nim chtěl veřejně svědčit.
A tak tedy na rozdíl od Paula Johnsona, si nejsem úplně jistý, že dojde k zhroucení systému radikálních islamistů na lokální úrovni. Bohužel se historicky ukazuje, že většina tzv. radikálních islamistů měla svůj radikalismus, jako způsob fetiše, nebo obživy a současně byla velice aktivními spolupracovníky státních orgánu. Takže po pátečním kázaní, hned šli podat hlášení o potencionálně „problémových“ muslimech. No, a že mnohdy udali a podali nepravdivé informace na lidi nevinné je také velice dobře známo, protože to je jejich způsob likvidace nepohodlných osob, tak dobře osvědčený i zde v ČR.
Podle mého názoru se na lokální úrovni islamistický extremismus udrží a to i přes vyschnutí finančních toků ze zahraničí a to nejen kvůli jejich provázanosti s některými politiky a úředníky, ale také díky tomu, že po desetiletích islamistické expanze zakořenily jejich myšlenky u některých lidí dostatečně.
V muslimském světě je situace ale velice odlišná, je až směšné, že v České republice propaguje Islámská nadace v Praze pod taktovkou RnDr. Vladimíra Sáňky myšlenky Jusufa Qardawiho, člověka který by nejradši vykořenil jakoukoliv zmínku o křesťanech v muslimských zemích, zatímco rodilí muslimové nevidí nic špatného na společném veřejném slavení Vánoc.
I mí kolegové z muslimských zemích žijící v ČR s nadšením vzpomínali na zlaté časy, kdy v islamisty neovládaném muslimském Iráku, Egyptě, Pákistánu, Sýrii, Libanonu apod. žili v bratrském duchu arabští křesťané a muslimové bok po boku a oslavovali společně křesťanské i muslimské svátky, jak doma, tak ve škole. Bohužel díky islamistickým radikálům, jejichž podpora vyhovovala západním vládám v boji proti komunismu, toto vše vzalo za své.
Jak rád bych byl, kdyby Paul Johnson měl pravdu, ale obávám se, že ji má pouze částečně.

Podle Paula Johnsona se radikální islamismus zhroutí do deseti let. Jak správně podotýká, kromě ropy nemá dnešní muslimská civilizace světu co nabídnout a je ekonomicky zaostalá. Souhlasím s jeho názorem, že do deseti let se celý globální systém šíření radikálního islamismu zhroutí. Já osobně si dokonce myslím, že se to stane dříve, tak do pěti let. A bude to souviset s poklesem těžby ropy v Saudské Arábii a dalších místech arabského poloostrova.

Za dvanáct let působení v muslimských organizacích znám strukturu a hnací motor celého systému a dobře vím, že obyčejná většina řadových muslimů nemá vůbec o radikální islamismus zájem. Stačí se jít projít mezi muslimy v Praze nebo Brně, navštívit jejich restaurace, čajovny a popovídat si s nimi.

Jejich každodenní starostí je jejich živobytí, rodina, osobní problémy apod., pokud někdo z těchto muslimů vůbec projeví zájem o dění v muslimském světě, jedná se o obyčejné řeči, kolem situace v muslimském světě a čeští muslimové si zanadávají na chování USA v Iráku, Izraele vůči Palestincům, ale stejně jadrně a neuctivě se vyjadřují o chování a myšlenkách mnohých islamistických hnutích a islamistech.

Celou podstatu dokazuje fakt, že ze zhruba 10 až 15 tisíc muslimů žijících v Čechách a na Moravě, chodí do mešit s bídou 1000 lidí a z toho majitele mešit podporuje sotva 100 lidí. Vliv osob ovládajících mešity, je tak de facto omezen jen na malý okruh několika desítek českých konvertitek k islámu (většinou manželek osob provázaných s finančními strukturami kolem islámských nadací), do pěti konvertitů a pár cizinců.

Zbytek muslimské komunity spíše pohlíží na lidi v mešitách s nedůvěrou a napomáhá tomu i fakt, že tito lidé si kladou zásadní otázku: Jak to, že se čeští politici a úředníci nebojí stýkat a podporovat osoby z mešit, které veřejně obhajují sebevražedné atentáty a hlásají nenávist vůči nemuslimům?

Paradoxně tak mezi českými muslimy spíše koluje obdoba „egyptského žraloka vycvičeného Mosadem“, kdy mnozí muslimové v kavárnách a čajovnách diskutují o tom, jak moc jsou nadstandardní vztahy mezi jednotlivými českými islamisty a lidmi z české politiky a úřadů. Osobně jsem se setkal s několika případy, kdy bylo určitým lidem nabídnuto, že za donášení na jednotlivé muslimy jim bude zajištěn bezproblémový trvalý, nebo dlouhodobý pobyt a v některých případech těmito „úplatky“ operovali lidé, co sedí v orgánech Islámských nadací. Bohužel dokázat takovéto jednání veřejně je problém, protože státní úředníci a jejich komplicové z muslimské komunity umějí dostatečně zpracovat, každého cizince, který by proti nim chtěl veřejně svědčit.

A tak tedy na rozdíl od Paula Johnsona, si nejsem úplně jistý, že dojde k zhroucení systému radikálních islamistů na lokální úrovni. Bohužel se historicky ukazuje, že většina tzv. radikálních islamistů měla svůj radikalismus, jako způsob fetiše, nebo obživy a současně byla velice aktivními spolupracovníky státních orgánu. Takže po pátečním kázaní, hned šli podat hlášení o potencionálně „problémových“ muslimech. No, a že mnohdy udali a podali nepravdivé informace na lidi nevinné je také velice dobře známo, protože to je jejich způsob likvidace nepohodlných osob, tak dobře osvědčený i zde v ČR.

Podle mého názoru se na lokální úrovni islamistický extremismus udrží a to i přes vyschnutí finančních toků ze zahraničí a to nejen kvůli jejich provázanosti s některými politiky a úředníky, ale také díky tomu, že po desetiletích islamistické expanze zakořenily jejich myšlenky u některých lidí dostatečně.

V muslimském světě je situace ale velice odlišná, je až směšné, že v České republice propaguje Islámská nadace v Praze pod taktovkou RnDr. Vladimíra Sáňky myšlenky Jusufa Qardawiho, člověka který by nejradši vykořenil jakoukoliv zmínku o křesťanech v muslimských zemích, zatímco rodilí muslimové nevidí nic špatného na společném veřejném slavení Vánoc.

I mí kolegové z muslimských zemích žijící v ČR s nadšením vzpomínali na zlaté časy, kdy v islamisty neovládaném muslimském Iráku, Egyptě, Pákistánu, Sýrii, Libanonu apod. žili v bratrském duchu arabští křesťané a muslimové bok po boku a oslavovali společně křesťanské i muslimské svátky, jak doma, tak ve škole. Bohužel díky islamistickým radikálům, jejichž podpora vyhovovala západním vládám v boji proti komunismu, toto vše vzalo za své.

Jak rád bych byl, kdyby Paul Johnson měl pravdu, ale obávám se, že ji má pouze částečně.