Soužití křesťanů a muslimů není vždy ideální, bohužel

Během příprav na čtvrteční veřejnou diskuzi „Soužití křesťanů a muslimů v České republice deset let po útocích z 11. září a perspektiva tohoto soužití do budoucna,“ v Kině ART Brno jsem napsal i níže uvedené shrnutí vztahů křesťanů s muslimy do dnešní doby. Není to zrovna pozitivní čtení, ale je lepší říkat pravdu než mít růžové brýle …
Vztah muslimů a křesťanů prošel za uplynulá staletí mnoha proměnami, jak v teologické rovině, tak i v rovině osobních vztahů. Úroveň těchto vztahů vychází jednak z toho, o který z ideových směrů křesťanů či muslimů se jedná, tak i z dalších okolností. Obecně platí, že lokality, v nichž žijí muslimové či křesťané neortodoxních směrů je větší míra tolerance a porozumění, než mezi těmi ortodoxními.
Křesťanský pohled na islám
Z pohledu převážné části křesťanů a křesťanských teologů je islám syntézou heretických myšlenek a judaismu. Mohamed je považován za falešného proroka. Část křesťanů naopak věří, že Mohamed byl vyslán, aby mezi Araby připravil cestu pro evangelizaci, a že teprve jeho následovníci z něj učinili proroka nového náboženství.
Islámský pohled na křesťanství
Kromě liberálních a reformních muslimů pohlíží islámská teologie na křesťanství jako na „islámskou“ herezi. Islámská ortodoxie sice tvrdí, že proroci Ježíš, Abrahám, David, Mojžíš apod. jsou „muslimskými“ proroky, ale odmítá pojetí Ježíše jako posla boha, lásky a zhmotnění božské duše v člověku a naopak tvrdí, že lidé jsou pouze otroky Alláha (arabsky Abdallah). Podle islámské ortodoxie jsou tedy křesťané a židé následovníky zfalšovaných učení stvořených lidmi. Islám tak sice uznává, že existují poselství, jež mají křesťané a židé v Bibli (termín „Bible“ korán ani hadithy neznají, hovoří pouze o tóře, evangeliu apod.), ale zároveň tvrdí, že tato poselství byla ztracena a zfalšována, a to, co se nachází v dnešní Bibli jsou lidské výmysly.
Postoj křesťanů k muslimům
Ve středověku existovala mezi křesťany a muslimy období, kdy žili vedle sebe pod křesťanskou vládou v míru a toleranci, ale i období, kdy byli muslimové násilím pokřesťanšťováni. Od 19. století křesťanské církve zaujímají k muslimům tolerantní postoj (včetně katolické církve), který je v určitých ohledech tolerantnější než dnešní postoj muslimů ke křesťanům.
Postoj muslimů ke křesťanům
Do 18. století byly muslimské země ke křesťanům vesměs tolerantnější než tehdejší křesťanský svět k muslimům, ale i přesto docházelo v průběhu tohoto období k násilnému pomuslimšťování a pogromům proti křesťanům a židům, vždy pod vlivem jiných okolnosti, jako byl mor, křížové výpravy apod. Naopak od 20. století dochází v muslimských zemích k nárůstu perzekuce křesťanů (v Saudské Arábii je například praktikováni křesťanství zákonem zakázáno).
Obecně sice křesťané a židé byli, oproti polyteistům, muslimskými teology uznáni za „lidi knihy“ a při expanzi islámu nebyli vystaveni volbě islám nebo smrt, ale byli vystaveni diskriminaci. Podle islámského práva šarí'a křesťané a židé museli povinně nosit označení na oblečení, nesměli vykonávat určité činnosti, nesměli provádět misii, budovat nové chrámy apod. Úroveň postavení a práv v jednotlivých zemích odpovídá tomu, nakolik je v zemi praktikováno islámské právo šarí'a a ortodoxní islám.
Doporučuji k pochopení myšlení ortodoxních muslimů tuto knihu vydanou Ústředím muslimských obcí v ČR v které se tvrdí, že křesťanství je islámskou herezí:
Islám a křesťanství v Bibli
http://www.kosmas.cz/knihy/163116/islam-a-krestanstvi-v-bibli/
O diskuzi více zde na Facebook.com
https://www.facebook.com/event.php?eid=292606404089043

Vztah muslimů a křesťanů prošel za uplynulá staletí mnoha proměnami, jak v teologické rovině, tak i v rovině osobních vztahů. Úroveň těchto vztahů vychází jednak z toho, o který z ideových směrů křesťanů či muslimů se jedná, tak i z dalších okolností. Obecně platí, že lokality, v nichž žijí muslimové či křesťané neortodoxních směrů je větší míra tolerance a porozumění, než mezi těmi ortodoxními.

Křesťanský pohled na islám

Z pohledu převážné části křesťanů a křesťanských teologů je islám syntézou heretických myšlenek a judaismu. Mohamed je považován za falešného proroka. Část křesťanů naopak věří, že Mohamed byl vyslán, aby mezi Araby připravil cestu pro evangelizaci, a že teprve jeho následovníci z něj učinili proroka nového náboženství.

Islámský pohled na křesťanství

Kromě liberálních a reformních muslimů pohlíží islámská teologie na křesťanství jako na „islámskou“ herezi. Islámská ortodoxie sice tvrdí, že proroci Ježíš, Abrahám, David, Mojžíš apod. jsou „muslimskými“ proroky, ale odmítá pojetí Ježíše jako posla boha, lásky a zhmotnění božské duše v člověku a naopak tvrdí, že lidé jsou pouze otroky Alláha (arabsky Abdallah). Podle islámské ortodoxie jsou tedy křesťané a židé následovníky zfalšovaných učení stvořených lidmi. Islám tak sice uznává, že existují poselství, jež mají křesťané a židé v Bibli (termín „Bible“ korán ani hadithy neznají, hovoří pouze o tóře, evangeliu apod.), ale zároveň tvrdí, že tato poselství byla ztracena a zfalšována, a to, co se nachází v dnešní Bibli jsou lidské výmysly.

Postoj křesťanů k muslimům

Ve středověku existovala mezi křesťany a muslimy období, kdy žili vedle sebe pod křesťanskou vládou v míru a toleranci, ale i období, kdy byli muslimové násilím pokřesťanšťováni. Od 19. století křesťanské církve zaujímají k muslimům tolerantní postoj (včetně katolické církve), který je v určitých ohledech tolerantnější než dnešní postoj muslimů ke křesťanům.

Postoj muslimů ke křesťanům

Do 18. století byly muslimské země ke křesťanům vesměs tolerantnější než tehdejší křesťanský svět k muslimům, ale i přesto docházelo v průběhu tohoto období k násilnému pomuslimšťování a pogromům proti křesťanům a židům, vždy pod vlivem jiných okolnosti, jako byl mor, křížové výpravy apod. Naopak od 20. století dochází v muslimských zemích k nárůstu perzekuce křesťanů (v Saudské Arábii je například praktikováni křesťanství zákonem zakázáno).

Obecně sice křesťané a židé byli, oproti polyteistům, muslimskými teology uznáni za „lidi knihy“ a při expanzi islámu nebyli vystaveni volbě islám nebo smrt, ale byli vystaveni diskriminaci. Podle islámského práva šarí'a křesťané a židé museli povinně nosit označení na oblečení, nesměli vykonávat určité činnosti, nesměli provádět misii, budovat nové chrámy apod. Úroveň postavení a práv v jednotlivých zemích odpovídá tomu, nakolik je v zemi praktikováno islámské právo šarí'a a ortodoxní islám.

Doporučuji k pochopení myšlení ortodoxních muslimů tuto knihu vydanou Ústředím muslimských obcí v ČR v které se tvrdí, že křesťanství je islámskou herezí:

Islám a křesťanství v Bibli

O diskuzi více zde na Facebook.com