Netolerance je živnou půdou islamizace

Mnohé překvapuje rychlost, s níž byli islámští agresoři schopni v malém počtu dobýt rozsáhlá území ovládaná Byzancí a dalšími křesťanskými státy. Naopak v mnohých vyvolávají okolnosti islámské expanze hlubokou nenávist k Židům a křesťanským menšinovým směrům. Důvodem je skutečnost, že mnohdy to byli právě Židé a křesťanské menšinové směry, kdo pomáhal muslimům při jejich výbojích.

Bylo by jednoduché odsoudit je všechny jako zrádce a nesnažit se logicky zjistit důvody, které je ke spojenectví s muslimy vedly. Ale tím bychom nikdy nedokázali pochopit mechanismus islamizace a důvody porážek.

Skutečností je, že islám je velice pragmatické nábožensko-politické hnutí, ve kterém se jeho zakladatel Mohammed a jeho následovníci snažili využit všeho, co jim umožňovalo porazit protivníky. A tak v době vzniku islámu ustanovil jeho zakladatel vůči židům a křesťanům jistou míru tolerance, která byla "civilizovanější" než netolerance vládnoucí v té době ve většině Evropských zemích a Byzanci.

Je pravdou, že islám je netolerantní vůči modloslužebnictví existujícím původně v Arábii, při vítězném tažení muslimů měli modloslužebníci pouze tři možnosti - konvertovat k islámu, uprchnout z území ovládaném muslimy nebo se nechat zabít. Ale vůči Židům a křesťanům vystupovali Mohamed a jeho následovníci smířlivě za podmínky, že lidé Knihy (tj. židé a křesťané) akceptují islámskou nadvládu a nerovnoprávné postavení v islámském státě.

Ale ve srovnání se situací v Byzanci a zbytkem Evropy byla tato islámská netolerance tehdy větší tolerancí než se mnohým Židům dostávalo od jejich mladších bratrů křesťanů či křesťanským sektám od jejich vládnoucích křesťanských bratrů. A motiv pro podporu islamizace je již víc než zřejmý.

Například ve Východořímské říši byl odpor k židům posvěcen v šestém století, kdy zákoník Corpus iuris civilis císaře Justiniána I. připravil židy o mnohá práva a církevní koncily v dalších staletích dále upevňovaly antižidovské zákony. Například již roku 305 ve španělském městě Elvira, nynější Granadě, byly církevním koncilem ustanoveny zákony proti židům. Křesťanským ženám bylo zakázáno vdávat se za židy, ledaže by žid nejprve konvertoval ke křesťanství. Třetí toledský koncil v roce 589 ve Španělsku nařídil násilné křtění dětí narozených z manželství mezi židy a katolíky. Násilné nucení židů k přestupování na křesťanskou víru bylo započato na základě Dvanáctého toledského koncilu v roce 681, kdy tisíce židů uprchly ze země a tisíce byly násilně konvertovány, píše se na wikipedii zde.

Obdobně netolerantně si počínala Byzantská říše vůči různým křesťanským sektám, které poté vítaly nadvládu islámu jako menší zlo. Právě tato zkušenost z historie by měla být varováním před obnovou netolerance a vzájemné nenávisti v Evropě. Protože právě tohle je ideální živná půda pro islamizaci.

Již dnes je znovu vidět budování spojenectví mezi některými muslimskými organizacemi a například židovskými spolky kvůli společnému boji za halal/košer proti ochráncům zvířat, nebo budování spojenectví mezi některými křesťany a muslimy proti sekulárním a liberálním křesťanům. A to již vůbec nehovořím o umírněných muslimech, které netolerance vůči odlišnosti zahání do "islámského" stáda a posiluje nadvládu ortodoxních muslimů nad muslimskou menšinou.

Také mnozí křesťané nakonec vidí v muslimech lepší partnery pro spolupráci a prosazováni společných zájmu než mnohé odpůrce islámu, neboť mnozí antiislamisté dávaji otevřeně najevo, že křesťané jsou pro ně cíl číslo 2 po muslimech ...