Inspirace z diskuze v Občanském Institutu

V pondělí 17 ledna jsem na pozváni Občanského institutu měl diskuzi se zájemci o historii muslimů v ČR a islámu. Diskuze mně inspirovala k celkovému zamyšlení nad přítomnosti muslimů v ČR, a v kontextu celé Evropy.

Důležitým faktem, který v kontextu diskuzí o soužití muslimů s českou populací, zaniká je fakt, že Evropu pozitivně ovlivňovali lidé a hnutí, kteří jsou dle ortodoxního islámu heretici a odpadlíci.

Jde nejen o tak významné muslimské filozofy a vědce jako byl Ibn Sína (Avicena), Ibn Ružd, Ibn Tufajjl, al-Kindi, al-Chavarizmi, Rúmí, Omar chajdám, sufijské mystiky a další. Oproti těmto muslimským humanistům, byl přínos ortodoxního islámu evropské společnosti prakticky nulový. Představitelé ortodoxního islámu jako byli Ibn Tajmija, Abdulwahab a jejich následovníci nepřinesli lidské civilizaci nic pozitivního, naopak oni a jejich následovníci odsoudili všechny muslimské humanisty a filozofy jako odpadlíky od islámu.

Z tohoto pohledu mi přijde velice vtipné, že ortodoxní muslimové se vždy snaží přesvědčit Evropany dovoláváním se muslimských vědců, které sami označují za odpadlíky a heretiky.

V rámci diskuze v OI mně to přivedlo k hlubšímu zamyšlení nad dotazem jednoho hosta, který se ptal nakolik jsou v souladu s mírovou koexistencí muslimů s většinovými Evropany verše Koránu vyzývající k agresi a násilí.

Mezi muslimy je několik postojů k těmto veršům. Ortodoxní muslimové říkají, že tyto verše nejsou platné dokud muslimové nezískají ve společnosti většinu, tehdy musejí zavést jejich podobu islámského práva šaria, včetně veršů o násilí a agresi.

Druhá skupina muslimských reformátorů prosazuje postoj vůči těmto veršům dle tradic biblické metodiky. Tj. že tyto verše jsou poplatné své době a dnes je potřeba je interpretovat alegoricky, obdobně jako se to děje s násilnými pasážemi starého zákona.

Třetí skupinou jsou evropští muslimové hlásící se k tradici Ibn Síny, Ibn Ružda a dalších, kteří uvedené verše odmítají chápat celkově jako jednoznačné a poukazují na fakt, že jsou poplatné své době a je nutné je brát jako „mrtvé“ bez možnosti na oživení jejich významu. Někteří z těchto muslimských reformátorů se dokonce odvolávají na šíitskou tradici o tom, že zakladatele ortodoxního islámu za vlády třetího chalífy Otmana zfalšovali Korán a doplnili ho o některé verše a poté nechali zničit všechny odporující verze. (Viz historie vzniku Koránu jako sepsané knihy.)

Celkově když jsme nad touto problematikou násilných veršů v Koránu uvažoval, souhlasím s názorem, že ti muslimové co chtějí žít v Evropě se musejí těchto násilných interpretaci Koránu vzdát, jinak s nemohou divit, že bude odpor proti muslimů v Evropě narůstat.