Demokracie jako slabost aneb proč vítězí islámisté

Demokracie jako slabost aneb proč vítězí islámisté
Bývalý agent CIA Robert Baer napsal svou knihu „Jak naložit s ďáblem“ s ústřední tématikou Iránu a svých zkušeností s bojem proti vzrůstajícímu iránskému vlivu. Ale jeho poznatky jsou v mnoha ohledech aplikovatelné i na vzestup islamismu a  islámu v posledních desetiletích.
Po přečtení jeho knihy mám trochu depresivní pocity, ale v mnohém s ním souhlasím a mám podobné zkušenosti, ale ne s iránským imperialismem, ale s myšlením islamistů a mnohých muslimů.
Baer velice dobře vystihuje základní obrysy proměn na blízkém východě, ale i spletitost tamějších poměrů. Z jeho knihy také zní jednostrannost dnešního uvažováni o problematice na blízkém východě. Absolutní zaměření dnešní strategie USA, Izraele a Evropy na boj s iránským vlivem v této oblasti je kompenzováno ignorováním postupného probouzení a posilováni klasického sunnitského islámu, jenž v zákrytu za islamistickou a iránskou (hrozbou (tj. šíitským islámem) se jeví mnohým západním stratégům jako vhodný nástroj na blokováni iránského imperialismu.
Baer tomuto tématu sice v knize nevěnuje moc pozornosti, ale z jeho slov jasně vyplývá toto přesvědčení mnoha západních vůdců. Jenže je otázkou jestli si západ v této strategii neplete bič sám na sebe, obdobně jako si císařské Německo upletlo bič v podobě podpory Lenina a komunistů proti carskému Rusku.
Zásadní rozdíl mezi iránským (šítským) režimem a sunnitskými skupinami je v tom, že Iránci vycházejí z tisícileté tradice předislámského Iránu. Dodržuji dohody a nejsou tak nespolehlivými partnery jako sunnitští vůdci.
A právě v tomto bodě Baerova poznáni, že iránský režim díky hybridnímu spojení demokratických prvků s totalitní nadvládou duchovních bych z cele knihy věnoval největší pozornost.
Baerovo poznáni, že strategie a chováni západu je dnes již plně podřízeno politikům a jejich snaze přežít volební cykly, tedy západní strategie je přes veškerou propagandu krátkodobá s krátkodobými cíly, kdežto naopak strategie iránského vedení je na této deformaci nezávislá a může tak byt uskutečňována s plánováním na desetiletí dopředu, je víc než výstižné. Neboť tento paradox je ještě více umocněn v otázce sunitských (arabských) zemí, kde si sice  dnes mnozí islamisté a režimy hrají na demokraty, ale na rozdíl od Evropy, Izraele či USA není jejich politická strategie a ideologie tolik podřízená změnám díky volebním cyklům.
Je tedy zřejmé, že západ dlouhodobě ve střetu s probouzejícím se iránským či islámským imperialismem ztrácí a pokud si vedoucí západní stratégové neuvědomí zásadní důvody dlouhodobé prohry, nebude možné tento negativní vývoj změnit.
Srovnám-li Baerovu zkušenost s osobními poznatky z vývoje islamismu v České republiky a problematiky islamizace, mohou s jeho závěry jen souhlasit. Osobně bych jen dodal, že jistá velká míra autonomie fungováni jednotlivých iránských struktur je v islamizaci České republiky nahrazena silnou autonomii jednotlivých islámských skupinek, které mnohdy sebou vedou konkurenční boj, což je ale neoslabuje, nýbrž naopak zefektivňuje jejich činnost.
Podrobnosti o knize Jak naložit s ďáblem na webu Kosmas.cz

Po přečtení jeho knihy mám trochu depresivní pocity, ale v mnohém s ním souhlasím a mám podobné zkušenosti, ale ne s iránským imperialismem, ale s myšlením islamistů a mnohých muslimů.

Baer velice dobře vystihuje základní obrysy proměn na blízkém východě, ale i spletitost tamějších poměrů. Z jeho knihy také zní jednostrannost dnešního uvažováni o problematice na blízkém východě. Absolutní zaměření dnešní strategie USA, Izraele a Evropy na boj s iránským vlivem v této oblasti je kompenzováno ignorováním postupného probouzení a posilováni klasického sunnitského islámu, jenž v zákrytu za islamistickou a iránskou (hrozbou (tj. šíitským islámem) se jeví mnohým západním stratégům jako vhodný nástroj na blokováni iránského imperialismu.

Baer tomuto tématu sice v knize nevěnuje moc pozornosti, ale z jeho slov jasně vyplývá toto přesvědčení mnoha západních vůdců. Jenže je otázkou jestli si západ v této strategii neplete bič sám na sebe, obdobně jako si císařské Německo upletlo bič v podobě podpory Lenina a komunistů proti carskému Rusku.

Zásadní rozdíl mezi iránským (šítským) režimem a sunnitskými skupinami je v tom, že Iránci vycházejí z tisícileté tradice předislámského Iránu. Dodržuji dohody a nejsou tak nespolehlivými partnery jako sunnitští vůdci.

A právě v tomto bodě Baerova poznáni, že iránský režim díky hybridnímu spojení demokratických prvků s totalitní nadvládou duchovních bych z cele knihy věnoval největší pozornost.

Baerovo poznáni, že strategie a chováni západu je dnes již plně podřízeno politikům a jejich snaze přežít volební cykly, tedy západní strategie je přes veškerou propagandu krátkodobá s krátkodobými cíly, kdežto naopak strategie iránského vedení je na této deformaci nezávislá a může tak byt uskutečňována s plánováním na desetiletí dopředu, je víc než výstižné. Neboť tento paradox je ještě více umocněn v otázce sunitských (arabských) zemí, kde si sice  dnes mnozí islamisté a režimy hrají na demokraty, ale na rozdíl od Evropy, Izraele či USA není jejich politická strategie a ideologie tolik podřízená změnám díky volebním cyklům.

Je tedy zřejmé, že západ dlouhodobě ve střetu s probouzejícím se iránským či islámským imperialismem ztrácí a pokud si vedoucí západní stratégové neuvědomí zásadní důvody dlouhodobé prohry, nebude možné tento negativní vývoj změnit.

Srovnám-li Baerovu zkušenost s osobními poznatky z vývoje islamismu v České republiky a problematiky islamizace, mohou s jeho závěry jen souhlasit. Osobně bych jen dodal, že jistá velká míra autonomie fungováni jednotlivých iránských struktur je v islamizaci České republiky nahrazena silnou autonomii jednotlivých islámských skupinek, které mnohdy sebou vedou konkurenční boj, což je ale neoslabuje, nýbrž naopak zefektivňuje jejich činnost.

Podrobnosti o knize Jak naložit s ďáblem na webu Kosmas.cz