Nechci, aby tady mezi tím vším rozjitřeným a mediálně rozvířeným svinstvem kolem pana Bradyho zapadla jedna velmi důležitá věc, kterou on sám otevřeně ukázal a pro kterou jsou dnes lidé běžně ostouzeni či sprostě nálepkováni.
Tou věcí je skutečně nebývalá a výjimečná ukázka jeho vlastenectví a vztahu k naší vlasti – České republice a jejím lidem.
Pan Brady za svého pobytu tady, pokud jsem měl možnost postřehnout, opakovaně několikrát, a dokonce možná i s určitým dojetím, prohlásil, že přestože za svého života převážně v zahraničí obdržel mnoho různých ocenění a vyznamenání, nejvíce si považuje těch, která obdržel právě dnes a tady - u nás v České republice. Je to podle něj proto, protože - „doma je doma“!
Úžasná a velmi působivá slova z úst člověka dlouhodobě žijícího v zahraničí!
Pan Brady sám k tomu také třeba ještě uvedl příklad, jak byl v USA pyšný na akt odhalení busty Václava Havla v Kongresu a další věci. Pan Brady tím jasně dal najevo, že si v sobě po celou dobu a stále uchoval výjimečný a krásný vztah ke své vlasti a nese si ho s sebou po celý svůj život a že nezapomněl!
Když už za nic jiného, tak za toto krásné pojmenování a zcela nezamýšlené (a o to krásnější) gesto patří panu Bradymu všechna čest a velké poděkování!
Pan Brady, který prožil většinu svého života v zahraničí (od roku 1951 žije v Kanadě), tímto nevědomky, naprosto spontánně a bezděky totiž dal všem právě dnes tolik potřebný velký příklad vlastenectví. Ukázal tak sám na sobě zejména našim mladým lidem, kteří na základě našeho pokřiveného školství a příkladů, které kolem sebe bohužel vidí, pletou se škodlivým nacionalismem, že nedělají dobře, když se vlastenectví vyhýbají, či dokonce se za něho i stydí, protože něco takového je nikdo nenaučil a něco takového považují jen za jakýsi „hloupý přežitek“.
Pan Brady jim ale na sobě ukázal něco zcela jiného. Ukázal úplně jiné myšlení a přístup k zemi, kde se narodil a kterou celý svůj život považuje za svou vlast! Něco, co mnozí už dnes možná ani nedovedou pochopit.
To je obrovský rozdíl vnímání a přístupu oproti všem těm dnešním multikulturním šaškům, které chrlí naše školství, kteří jsou plní nenávisti, despektu a doslova oikofobie vůči všemu českému, kteří se stydí za to, že se v České republice vůbec narodili, kteří se nezdráhají svou vlast kdykoli zapřít nebo dokonce i pomlouvat a špinit a kteří z ní namísto jakékoli vlastní pomoci nezřídka utíkají jinam, ač by dnes už vůbec utíkat nemuseli.
Pane Brady, děkuji Vám!
