Ovocem vnucované multikulturní výchovy je nárůst škodlivé oikofobie

Kdo jsme? Češi, Moravané či Slováci, nebo jakási novodobá spojená a neuchopitelná masa Evropanů? A nebo nejsme vůbec „nikdo“, protože se k něčemu takovému, jako je naše národnost, sami vůbec nehlásíme a za svůj původ se stydíme?

Nedávno jsem se příležitostně zajímal o vývoj a stav národnostního složení naší republiky a z dostupných faktů Českého statistického úřadu jsem mimo jiné zjistil jednu vcelku šokující skutečnost. Tou je, že při posledním sčítání lidu v roce 2011 nově celá jedna čtvrtina respondentů (což pak i s jejich dětmi představuje cca 2,5 milionu obyvatel České republiky!) svou národnost vůbec neuvedla! Takže statisticky od roku 2001 do roku 2011 u nás takto jakoby pomyslně ubylo téměř 2,5 milionu Čechů – resp. tito lidé sice nikam neodešli, ale, na rozdíl od sčítání v roce 2001, se již vůbec ke své české národnosti nepřihlásili!

Stručné shrnutí faktů (zdroj ČSÚ – zde):

V roce 2001 bylo Česko zemí obývanou převážně (90,41 %) Čechy. Následovali Moravané (3,72 %) a Slováci (1,88 %) a zbývající obyvatele tvořila směsice velkého množství jiných národností (s převahou v pořadí – Poláci, Němci, Ukrajinci, Vietnamci, Rusové, Slezané a další). Neurčená národnost byla u 2,21 % respondentů.

V roce 2011 se podíl statisticky evidovaných Čechů snížil na 64,31 %, podíl Moravanů se zvýšil na 5,00 %, podíl Slováků se snížil na 1,41 % a zbývající národnostní menšiny (nově s převahou v pořadí Ukrajinci, Vietnamci, Poláci, Rusové, Slezané a další) tvořily 1,76 % obyvatel. Neurčená národnost byla u 25,32 % respondentů!

Z uvedených statistik je tedy zřejmé, že demografický vývoj byl u nás poměrně stabilní, ale také, že v uvedených posledních cca 10ti letech téměř jedna čtvrtina obyvatel České republiky ztratila své vlastní původní národnostní cítění, když se sama dobrovolně „přeřadila“ z původní české národnosti do skupiny lidí bez uvedení vlastní národnosti.

To je významný signál svědčící o naprosto negativním přístupu velmi velkého množství našich obyvatel k jejich vlastnímu národnostnímu cítění – „ztrátě českého povědomí“!

Proč tomu tak je?

S jistotou to říct nemůžeme. Můžeme však s poměrně vysokou pravděpodobností spekulovat o tom, proč tak obrovské množství lidí v průběhu těchto 10ti let získalo k české národnosti natolik negativní vztah, aby se k ní vůbec zdráhali byť jen přihlásit.

Domnívám se (důvodně, protože tento trend vidím a cítím všude kolem z projevu a chování zejména mladých lidí), že zejména po našem vstupu do EU tady sklízíme ovoce jakési multikulturní výchovy a jakési nové přednostní výchovy k nadnárodnímu "Evropanství", a to se souběžným odmítáním jakéhokoli národnostního cítění až s jeho ostrakizací coby nepřijatelného „náckovství“ (které dle tohoto trendu přece v současnosti nemá v naší „moderní společnosti“ co pohledávat). 

Jakoby - být Čechem (Moravanem či Slovákem, apod.) bylo nějakou zpátečnickou ostudou a nežádoucí věcí! A nejen to, bohužel jsme nezřídka svědky až toho, že mladí lidé dnes u nás přímo doslova „nenávidí“ vše české a nezřídka se za své „češství“ dokonce přímo stydí a tento svůj původ zcela odvrhují.

Tímto stavem a vývojem jsem osobně dost zděšen a považuji ho za velmi špatný!

Co se to s námi stalo? Jsme již čtvrt století svobodní, máme demokracii a naše země je skutečně krásná. Máme relativně velmi vysokou vzdělanost, obrovské úspěchy vědy a techniky, naši lidé jsou velmi pracovití a schopní. Jsme srdcem Evropy a máme obrovské a skvělé tradice, historii, kulturu, umění, architekturu. Atd. atd. Máme tedy všechny předpoklady i důvody skutečně být na co hrdí a pyšní!

Proč tedy tyto věci neučíme a dostatečně nevyzdvihujeme a naše děti a mládež správně a důvodně nevedeme k jednoznačné úctě a lásce k této naší vlasti? Vždyť něco takového se vůbec nemusí vylučovat s naší účastí v Evropské unii!

Právě naopak – čím budeme sami sebevědomější, tím větší úctu a respekt v Evropě i kdekoli jinde ve světě získáme. A na druhou stranu – pokud budeme zejména v mladé generaci vychovávat většinou oikofoby nenávidící svou zemi a stydící se za svůj vlastní původ, budeme jedině sami proti sobě, protože pro příslušníky velkých evropských národů budeme vždy jen „lidmi od nikud“, kteří si navíc sami „dělají do vlastního hnízda“.

Proto si myslím, že je naprosto nezbytné co nejdříve tuto věc změnit!

Je zapotřebí začít posilovat české národní povědomí u česky mluvících obyvatel a je nanejvýš žádoucí, aby zejména nová mladá generace obyvatel České republiky (my starší tuto věc většinou až tak nepostrádáme) byla vedená k hrdosti a lásce ke své vlasti a původu. A hlavně je třeba okamžitě skoncovat se škodlivou pouze jedinou přípustnou multikulturní výchovou a lživou propagandou vedoucí jen k nárůstu oikofobie a ztrátě jakékoli národní hrdosti.

Kdo ztratí a nemá či neuznává svůj vlastní původ, ten jakoby ani nežil!