Nazývat věci pravými jmény, mluvit pravdu a odhalovat a potírat lež

Blíží se konec roku a s ním i čas pro určité zamyšlení nad dobou minulou. Největším zlem současnosti podle mě byla a je praktikovaná lživá politická korektnost spojená s převládající demagogií, zejména v masmédiích.

Úplně nejhorší pak byla a je politická korektnost snažící se „vychovávat“ lidi k tomu „jedinému správnému a povolenému“ myšlení a názorům. V tomto duchu v poslední době se zejména zpravodajství a politické komentáře v našich novinách a televizích staly pro jejich zjevnou účelovost a lživost doslova směšnou karikaturou jejich původního poslání a většina lidí je mnohdy sleduje se směsicí pocitů od naprostého zhnusení a naštvání až po výbuchy oprávněného smíchu či "výtrysky úžasu a slz".

Mohli jsme takto jen v poslední době být svědky například těchto věcí a veřejných tvrzení:

- Rusko se svými nálety v Sýrii dopouští válečných zločinů (Amnesty international), zatímco když USA např. vybombardovaly nemocnici lékařů bez hranic, byl to jen „omyl“. Obdobně tomu tak bylo v mnoha případech třeba na Ukrajině, či jinde. Jakoby se válečných zločinů mohl dopouštět jen vybraný „někdo“ podle předem zinscenovaného zadání.

- Rusko svou „anexí“ Krymu, vojenskými manévry a cvičením na svém vlastním území údajně ohrožuje celý svět, zatímco v Černém moři operující torpédoborec USA a jejich vojenské základny všude ve světě jsou jen a pouze „zárukou míru a demokracie“.

- Demokracie a právo národů na sebeurčení jsou sice základními hodnotami Západních zemí, ale o tom, kdo bude vládnout v Iráku, Sýrii, Lybii, na Ukrajině a dalších zemích chtějí rozhodovat USA a EU a už se přitom ani neobtěžují činit tak prostřednictvím loutkových organizací jako je např. OSN.

- Referendum je uznáno jako oprávněná a většinová vůle lidu jen tehdy, pokud dopadne podle not a představ vládnoucích špiček zemí Západních demokracií v čele s USA. Jinak je buď odmítnuto jako „nepřijatelné či nedemokratické“ - viz. případ Krymu.

- Přijímání a všestranné zaopatřování statisíců cizinců V Evropě na úkor vlastních občanů je označeno jako „akt humanismu v duchu evropských tradic“, zatímco nikoho nezajímá, že se tím domácí obyvatelstvo stává reálnými otroky těchto cizinců, protože statky potřebné na jejich zaopatření nespadly z nebe, ale musel je nejprve někdo vytvořit.

- Statisíce a miliony čistě ekonomických migrantů za účasti muslimských džihádistů a novodobých kolonizátorů (převážně a téměř výhradně mladých mužů) valících se do Evropy jsou eufemisticky označeny jako „běženci“ a mnohdy dokonce jako „nebozí uprchlíci pře válečnými útrapami“, přestože pocházejí ze zemí, kde žádné války neprobíhají a své úmysly jen a pouze zneužít sociální systémy evropských zemí vůbec ani nezastírají.

- Každý, kdo v Evropě odmítá přijímání a rozšiřování islámu obsahujícího nepřijatelné středověké právo Šaria, které je naprosto v rozporu s právem demokratických zemí a Listinou základních lidských práv a svobod, je veřejně pranýřován a dehonestován a je nazýván xenofobem, nacistou či fašistou, a to ať už takto jde o prezidenta naší republiky, či o kohokoli jiného. Časté jsou zde dokonce i zcela paradoxní snahy o přímou kriminalizaci těchto lidí, kteří ve skutečnosti nechtějí nic jiného, než aby byla bezpodmínečně zachována rovnoprávnost žen, demokratické právo a základní lidská práva a svobody.

- Tzv. Islámský stát konající každodenní nejhorší zvěrstva je eufemisticky „omlouván“ tím, že údajně s tím „pravým islámem“ nemá nic společného a je ponecháván v jeho expanzivní zrůdné existenci a dokonce je s ním mimo jiné i čile obchodováno. Zatímco za údajnou největší hrozbou celému lidstvu je falešně a velmocensky vydáváno zejména Rusko.

- A tak by se dalo dlouze pokračovat.

Nejde tady o nic jiného, než o programové a lživé každodenní demagogické vytváření obrazu nepřátel všeho druhu (od jednotlivých lidí až po celé státní útvary), a to na základě jednostranných polopravd či vyložených lží v duchu skvěle popsaném panem Orwelem. Není přitom ani náhodou měřeno všem stejným metrem a podle zásady „padni komu padni“, což jsme po letech strávených v totalitě považovali za jednu ze zásadních věcí. V tomto ohledu se náš současný demokratický svět bohužel (ač si to za žádnou cenu nechceme přiznat a něco takového vůbec připustit) začal velmi podobat dřívějšímu světu totalitního tzv. „socialistického tábora“ v čele s Moskvou (dnes tedy novodobě v čele s Bruselem a Washingtonem).

O to více je třeba se snažit neustále veřejně nazývat věci pravými jmény a nebát se za každou cenu mluvit pravdu a odhalovat a potírat lež. Dříve, než nám vyroste tímto dnešním veřejnoprávním novodobým propagandistickým prostředím zcela poznamenaná generace mladých lidí, přesvědčená o tom, že lež je pravdou a kdo si byť jen myslí něco jiného, tak je „nepřijatelným nepřítelem“, kterého je třeba zlikvidovat.