Jsme „svědomím zeměkoule“!

Pražská kavárna a Kroměřížská výzva pasovala celé Česko na „svědomí zeměkoule“. S entuziasmem hlídacího psa hlídá dodržování lidských práv v Tibetu a pro Tibet, a to na úkor kohokoli a čehokoli. Současný stav je důvodem k neklidu!

Je požadováno, abychom stav dodržování lidských práv v Tibetu hrdě a za všech okolností hlídali všichni – tedy celá Česká republika! A kdo tak nečiní, tak je nejspíš přímo naprostým „vyvrhelem“ naší společnosti.

Je to naše letitá tradice!

Již za hlubokého komunismu u nás v základních školách děti na pokyn paní učitelky (ta na pokyn pana ředitele, ten na pokyn okresního výboru KSČ, ten na pokyn Ústředního výboru KSČ a ten na pokyn Moskvy ….) jako na běžícím pásu kreslily v hodinách výtvarné výchovy obří plakáty s křídlatými bombami s nápisy „USA – ruce pryč od Vietnamu!“ Co na tom, že sice v obchodech došly a nebyly dámské vložky a že jsme si byli u nás všichni neskonale rovni ve společné bídě a nesvobodě a v područí Sovětského svazu? Nic z toho nevadilo! Cítili jsme hlavně povinnost odsoudit sprostého agresora USA za jeho vpád do Vietnamu!

Dnes to vypadá skoro podobně.

Na školách studenti na pokyn angažovaných profesorů (ti na pokyn pana rektora, ten na pokyn Pražské kavárny, ta na pokyn nevím koho - někdo by řekl že možná ambasády USA)  vyvěšují vlajky Tibetu a chybí už jen ty plakáty a „křídlaté bomby“ s nápisy „Čína – ruce pryč od Tibetu!“ Co na tom, že jde o posuzování a vměšování se do úplně cizích záležitostí kdesi na opačné polokouli a že nás to bude možná stát desítky miliard Korun za zmařené obchodní vztahy s Čínou (mimochodem – které pak promptně rádi a s nadšením převezmou naši sousedé v EU - zejména Německo, či Velká Británie nebo USA), na což tvrdě doplatí naše firmy a potažmo všichni naši obyvatelé? Nic z toho nevadí! Cítíme přece povinnost hájit „lidská práva“ kdekoli ve světě a za každou cenu! 

Je to naše tradice – jsme totiž „svědomím zeměkoule“! A budeme jím i kdybychom měli umřít hladem! Jsme výjimeční a ostatní svět nám nesahá ani po kotníky! A jsme na to také náležitě hrdí! V každém případě tady určitě platí, že jsme všichni připraveni i za cenu jakýchkoli obětí toto naše výjimečné postavení ve světě uhájit "stůj co stůj"! My to zvládneme!

Jednu chybičku to ale přece jenom má. Nejsme v tom dostatečně důslední!

Jen se tady tak nesměle ptám – proč zrovna a jenom Tibet? Vždyť ve světě je tolik oblastí, kde bychom měli a mohli jako „svědomí zeměkoule“ zasáhnout „s plnou vahou naší autority“! Proč ne třeba Donbas (Ukrajina – ruce pryč!)? Proč ne Kurdistán (Turecko – ruce pryč!)? A co Baskicko (Španělsko – ruce pryč!) ? Nebo Skotsko (Velká Británie – ruce pryč!)? Nebo že by Panama (USA – ruce pryč!)?…..

Nebo nakonec že by dokonce (musíme být, jakožto "svědomí zeměkoule", přece objektivní!) – Morava (Česko – ruce pryč!)?!

A co ta „ochrana lidských práv“? Že je třeba striktně dodržovat zákaz jakéhokoli obchodu s každou zemí, kde jsou údajně porušována? A jejda! Neměli bychom v takovém případě vzorně a vzorově přestat obchodovat skoro s celým světem a nakonec i sami se sebou? Vždyť podle zdrcující kritiky výboru OSN jsou u nás samotných hrubě porušována lidská práva Romů! Nepřijatelné!

Obávám se, že tyto věci musí naši vůdci zejména z Pražské kavárny a Kroměřížské výzvy ještě dořešit a dopilovat. Takové nejasnosti a nedůslednosti nám totiž nedělají příliš dobré jméno a o naše postavení v roli „svědomí zeměkoule“ bychom mohli nakonec ještě přijít! 

A do té doby je proto zcela na místě - abychom byli všichni patřičně „neklidní“!