Pokud se odpovědní lidé nedokáží ani v této nejzákladnější věci dohodnout a shodnout na žádoucím společném postupu, jak můžeme očekávat, že o čemkoli přesvědčí voliče a čehokoli v budoucnu reálně dosáhnou?
S velkým zájmem (a také znepokojením) jsem si přečetl včerejší článek pana Okamury zveřejněný na euportálu (zdroj – zde), ve kterém popisuje současný stav, jaký panuje v Poslanecké sněmovně ve věci tolik potřebného zákazu islámského práva šaria a omezení šíření islámu v České republice. Pan Okamura zde nejprve sděluje, že v létě letošního roku současná vládní koalice zamítla návrh jeho hnutí SPD na zákaz islámského práva šaría a džihádu v ČR a odmítla také jakkoli zpřísnit současné zákony v dané souvislosti.
Následně se pak zabývá jinou další současnou věcně obdobnou iniciativou v dané věci, a to návrhem změny zákona č. 3/2002 Sb. O svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností (dále jen „zákon“) údajně z pera pana Konvičky a paní Volfové, který nazývá „legislativním zmetkem a paskvilem“ a uvádí proč ho tak nazývá. Je to proto, že tento návrh se údajně naprosto neprofesionálně snaží upravit to, co již zákon dávno obsahuje, a proto je něco takového naprosto zbytečné a bez valných šancí na nějaký úspěch a legislativní odbor vlády a jeho právníci pak mají pravdu, pokud k takovému návrhu mají výhrady.
Podle § 5 tohoto současně platného zákona totiž platí, že (cit.):
„Vznikat a vyvíjet činnost nemůže církev a náboženská společnost, jejíž činnost je v rozporu s právními předpisy a jejíž učení nebo činnost ohrožuje práva, svobody a rovnoprávnost osob a jejich sdružení včetně jiných církví a náboženských společností, ohrožuje demokratické základy státu, jeho suverenitu, nezávislost a územní celistvost,
a) je v rozporu s ochranou veřejné mravnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví, principy lidskosti a snášenlivosti a bezpečnosti osob,
b) popírá nebo omezuje osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání nebo sociální postavení, rozněcuje nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporuje násilí nebo porušování právních předpisů.“
Proto podle pana Okamury již dnes nelze u nás činnost islámu v zásadě vůbec připustit. Problém je zde pak dle pana Okamury úplně někde jinde, a to v tom, že tento současný zákon nestanovuje žádnou povinnost zrušit takovou náboženskou obec, která dané podmínky zákona nesplňuje ani povinnost zahájit jakékoli řízení při nedodržování podmínek vyžadovaných podle tohoto zákona k registraci církve nebo náboženské obce. A tam by tedy bylo především potřeba co nejdříve dosáhnout žádoucích změn zákona.
Přesto a i s vědomím toho pak v zájmu věci pan Okamura i takový návrh „právního paskvilu“ Úsvitu (údajně z pera pana Konvičky a paní Volfové) při projednávání v poslanecké sněmovně podopoří, protože jde o naprosto zásadní věc nezbytnou k zabránění islamizace naší země! S tím, že uvedené zásadní nedostaky daného návrhu Úsvitu by snad bylo možné při dalším projednávání v Poslanecké sněmovně (pokud k tomu vůbec dojde) ještě odstranit.
Ano, pan Okamura tady má naprostou pravdu - jde o zcela zásadní věc!
A proto je naprosto nazbytné, aby si u ní přestali rozhodující a odpovědní lidé „hrát na svých vlastních písečcích“, vzájemně si konkurovat (neřkuli „podrážet si nohy“) a konečně začít v zájmu této zásadní věci profesionálně a všestranně spolupracovat! Není možné nadále prosazovat nějaké legislativní paskvily ani se snažit čehokoli dosáhnout v podobě rozhádaných, žárlivých a pro voliče naprosto nečitelných subjektů a frakcí snažících se o totéž jakýmisi rozdílnými metodami a přístupem s tím, že žádoucí výsledek zůstává v nedohlednu.
V takovém případě totiž jde o cestu spolehlivě vedoucí k budoucímu volebnímu neúspěchu a jedinými, kdo tuto hozenou rukavici boje proti islamizaci naší země nakonec před volbami zvednou, bude zase pan Sobotka a pan Babiš s výsledkem, který vidíme dnes a denně – tedy, že nežádoucí islamizaci naší země již nikdo reálně nezabrání.
