- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Takže se tedy u nás máme těšit na vznik „Afročechů“?!
No, já nevím, proč bychom se měli na něco takového těšit. Já si totiž ani nemyslím, že nějací „Afročeši“ tady u nás kdy vůbec s příchodem desetitisíců a statisíců Afričanů vzniknou a budou. Kdy a jak se vlastně takový Afričan (Africký imigrant) teoreticky může stát a stane "Afročechem"? Na to je nejspíš poměrně snadná, stručná zjednodušená odpověď – „Jakmile bude svým malým dětem na dobrou noc v češtině sám předčítat krásné české pohádky - třeba Boženy Němcové (Pyšná princezna, Sůl nad zlato, apod.)!“ Protože pokud to nedokáže, on ani jeho děti se skutečnými "Afročechy" nikdy nestanou a zůstanou napořád Afričany. Ano, tak je to „jednoduché“. Tedy pro nás. Ne už tak pro toho Afričana.
Myslím si tady, že v reálu něco takového absolutně "hrozit" nebude. K tomu by se totiž takový Afričan nejprve musel naučit česky, což je pro mnoho Afričanů velmi obtížné, ne-li téměř nemožné. Pak by se musel ještě také naučit něco z naší historie a kultury a přijat ji za svou a hlavně – musel by sám toto naše úplně jiné kulturní a společenské prostředí dostatečně pochopit! Jinak by totiž vůbec nebyl schopen svým dětem ani vysvětlit, proč se o princeznu musí princové v pohádkách „ucházet" a "žádat o její ruku“ a plnit spousty úkolů, aby se na ně vůbec podívala a mohla si mezi nimi sama vybírat, kterému z nich svou ruku nakonec dá (namísto toho, aby byla provdána z otcovy vůle už někdy v 10ti letech nebo aby byla prodána někde na trhu nebo aby si ji někdo prostě vzal násilím). Takže to spíš vypadá tak, že až tady někdy nějaký v podstatě pouze hypotetický "Afročech" (to slovní spojení se mimochodem tak trochu podobá slovu "Kočkopes") opravdu vznikne, tak to bude něco tak nečekaného, výjimečného a naprosto nevídaného, že možná přijede i televize ....
A co ta všestranná multikulturní dokonalost? No, tady já taky nevím. Obávám se, že té „správné a vzorové multikulturní dokonalosti USA“ nemáme šanci nikdy dosáhnout. Naše historie je totiž úplně jiná. Naše Česká země nikdy nebyla „tavícím kotlíkem“ přistěhovalců z různých končin zeměkoule, jejichž hlavním pojítkem byla v podstatě jen společná vlajka a snaha obsadit co největší území domorodých indiánů. Naše Česká kotlina má svou historii, ve které tady v posledních staletích byli převážně Češi (a také Němci a další evropské národy – vždy ale s obdobnou kulturou, zvyklostmi i náboženstvím), kteří tady něco vykonali, postavili a zanechali, kteří tuto zemi bránili a ubránili před nepřáteli a kteří k ní měli většinou hluboký citový vztah. A hlavně potom – každý kousek země a každá budova u nás někomu patří a není jen tak „volně k dispozici“. Může takovému Afričanovi něco říct třeba Karlův most, Hradčany nebo Karlštejn? Obávám se že moc ne. Myslím si, že pokud by takový Afričan mohl a kdyby to bylo jen na něm, tak by tyto stavby klidně rozebral a z jejich stavebních materiálů si postavil nějaké chýše. Pro něj - most jako most, zeď jako zeď. Může mu něco říct Smetanova "Má vlast", Dvořákova "Rusalka" nebo prostá píseň Marty Kubišové "Modlitba pro Martu" (se vším, co kolem ní bylo a co jsme v roce 1968 tady také zažili)? Nemůže. Nikdy. A tak je to skoro se vším.
A co taková multi-kultura samotná, jak by vlastně u nás vypadala a fungovala? Bude takový Afričan chtít vůbec chtít jako správný "Afročech" navštěvovat naše divadla a koncety? Bude chtít sledovat naše filmy, číst naše knihy, poslouchat naši hudbu? No, ani tady moc nevím. Obávám se jen, že s příchodem většího počtu Afrických imigrantu tady u nás dost výrazně poklesne poptávka po všem českém, a že hlavně pro naše herce, hudebníky, filmaře, režiséry, zpěváky a vůbec umělce proto nastanou dost krušné časy – budou totiž čím dál zbytečnější. Jejich diváků a zákazníků bude prostě a jednoduše valem ubývat. Jen si to oni sami dnes nejspíš zatím nedovedou představit a nechtějí vůbec připustit.
Možná jsem škarohlíd a nemám ten správný multi-kulturní a sluníčkový náhled na věc. Ale zatím mě bohužel nikdo nepřesvědčil o opaku - tedy o tom, že bych se měl na naši údajně „dokonalou multikulturní Afročeskou" budoucnost těšit a proč. Do té doby raději zůstanu u našich starých dobrých českých pohádek.
Další články autora |