Cesta k Cušimské katastrofě ...... 1. díl

Kdybych měl v sobě jiskru občanské statečnosti, musel bych křičet do celého světa: "Ušetřete poslední rezervy flotily. Neposílejte je na zničení." Ale bohužel jsem tu jiskru neměl .....adm. Rožestvenskij

Datumy jsou uváděny dle Juliánského kalendáře (pro převod do nyní užívaného připočtěte +13 dní)

Nástupem císaře Mucuhita na japonský trůn (1867) nastává pro tuto ostrovní zemi období bouřlivého rozvoje, nyní nazývané "reformy Meidži", které za několik desetiletí proměnily zaostalou feudální zemi v relativně moderní industrializovaný stát. Byly provedeny pozemkové a právní reformy, reformy armády a námořnictva a do země bylo pozváno množství odborníků, ať už z dopravních, finančních, stavebních nebo strojírenských oborů. A tomuto "novému Japonsku" začínají chybět zdroje pro rozvoj a tak se začíná rozhlížet  kolem sebe. Jednou z jeho zájmových oblastí bylo Mandžusko, Korea a jižní část Číny. V roce 1894 proběhla rychlá japonsko-čínská válka o Koreu, ve které byly zastaralá čínská armáda a námořnictvo doslova rozdrceny. Prudký vzrůst japonského vlivu v oblasti mobilizoval evropské mocnosti - Rusko obsazuje Port Artur a Čempulo, Německo přístav Cing-Tao a Anglie přístav Vei-Hai-Vei. Tato okupace vyvolá v Číně "boxerské povstání", které je tvrdě potlačeno anglicko-japonsko-rusko-americko-německo-francouzským intervenčním sborem a je obsazen Peking. Rusko okupuje značnou část Mandžuska. V oblasti se schyluje ke konfliktu mezi Ruskem a Japonskem a světové mocnosti tiše podporují podle svých zájmů - USA a Anglie - Japonsko a Německo s Francií - Rusko. V Ruském impériu neprobíhá vojenská a státní reforma uspokojivým tempem a proto Mikuláš II. diplomaticky manévruje a získává čas. Ten ale hraje proti Japonsku, které proto v červenci 1903 zastavuje dovolenky pro námořnictvo, v korejských vodách začínají operovat japonské torpédovky a lehké jednotky a 23. prosince dává Rusku, pro něj nepřijatelné ultimátum o přerozdělení rozdělení vlivu nad Madžuskem a Korejí. 

Ruské impérium bylo nachytáno v nedbalkách. Vladivostok a Port Artur nemají dobudované doky a zázemí pro velká plavidla, v Port Arthuru nejsou dobudovaná pozemní obranná postavení, železnice Sankt-Peterburg - Vladivostok a Port Artur - Charbin není kompletně zprovozněna, spojení Vladivostok - Port Artur zajišťuje špatně chráněná jednokolejka s nízkou propustností, bitevní lodě třídy Borodino a další moderní jednotky nejsou ještě dokončeny a nemají pro ně připraveny vycvičené námořnické a důstojnické kádry. Tichomořskou eskadru tvoří sbírka plavidel různých typů, stáří a rozdílných rychlostí, pozemní armáda v oblasti na tom není o mnoho lépe - v oblasti konfliktu se nachází pouze 65 000 mužů v 72 praporech pěchoty, 42 setninách jízdy, necelých rozličných 200 děl a 8 kulometů. Zásoby munice jsou minimální a ruský Generální štáb a Ministerstvo námořnictva nemá ještě !!! vypracován jednotný plán válečných operací. 

Naproti tomu byl plán výstavby japonského námořnictva a armády dokončen již v roce 1901 (s investicí 770 mil. jenů). Hlavní síly Spojeného loďstva - šest bitevních lodí, osm obrněných křižníků a šest chráněných křižníků - tvoří moderní plavidla s podobnými parametry, postavená v Anglii, Itálii a USA, které mají výborné zázemí v nově přebudovaných přístavech (např. Sasebo, Kure, Tokio, Mazur, Nagasaki), dostatek zásob a skvěle připravené posádky. Pozemní vojsko má na první invazní vlnu připraveny 4 armády, celkem 122 000 mužů a necelých 600 děl.

5. února 1904 dochází k přerušení diplomatických styků a v noci z 8. na 9. února zahajují japonské torpédoborce útok na ruská plavidla kotvící ve vnější rejdě přístavu Port Artur. Rusové nemají přijata žádná bezpečnostní opatření a torpédy jsou poškozeny křižník Pallada a bitevníky Retvizan a Cezarevič, v okolí přístavu jsou nakladeny miny. Velitelem Tichomořského loďstva je nově jmenován viceadmirál S. O. Makarov, který okamžitě po příjezdu začíná konat opatření k protiůtoku a generální bitvě. 13.02. vyplouvá eskadra pěti nepoškozených bitevních lodí a pěti křižníků vedená bitevní lodí Petropavlovsk z Port Arturu. Petropavlovsk však najíždí na dvě miny, potápí se a s ním i viceadmirál Makarov se svým štábem. Zbytek eskadry se vrací do přístavu a velení přebírá naprosto pasivní admirál Vittgeft, ruské velké lodě nevyplouvají a morálka upadá k bodu mrazu. V dubnu zahajuje admirál Togo blokádu Port Arturu a japonské pozemní jednotky se 5. května vyloďují Liaotungském poloostrově, přerušují pozemní a železniční spojení Mandžuska s Port Arturem. Aktivity ruských minonosek přinášejí v polovině května úspěch, na minách se potápějí dva japonské blokádní bitevníky (Jašima a Hatsutse), jeden křižník a torpédoborec. Síly se vyrovnávají, ale Vittgeft však situace nevyužívá a hlavní síly Tichomořské eskadry zůstávají stále ve stavu "hybernace".

Na souši jsou ruské jednotky posilovány a pomalu se rozbíhají pozemní operace pod nesmyslným "dvojhlavým velením". O ně se dělí ministr vojenství generál A. N. Kuropatkin, pasivní štábní důstojník trpící chorobným strachem z "japonského obchvatu" a "pán záloh, které nikdy nepoužil" a naprosto neschopný Mikulášův oblíbenec, admirál J. I. Alexejev.  Japonské jednotky postupující k řece Jalu rozbijí slabé ruské krycí jednotky, překročí řeku a mají cestu do Mandžuska otevřenou. Po tvrdých bojích na Čin-Čounské šíji, za cenu vysokých ztrát Japonci dokončují obklíčení Port Arturu, do kterého se slabším ruským jednotkám podařilo ustoupit. Přístav Dalnyj je obsazen Japonci. Poprvé vidí vojenští velitelé, jaké ztráty dokáže nepříteli způsobit dobře rozmístěná nová zbraň, poprvé zde hromadněji používaná a zahajující svoji éru - kulomet. Armádní sbor, který má pod velením generála Štakelberga otevřít cestu do obleženého přístavu je v polovině června poražen jednotkami 2. japonské armády (gen. Oku), ustupuje a Port Artur je zanechán svému osudu.

Zatím od dubna probíhá na Baltu sestavování pomocné, tkzv. II. tichomořské eskadry pod velením admirála Z. P. Rožestvenského, která má po obeplutí poloviny světa posílit ruské síly v Tichomoří a zvrátit průběh války. Tu mají tvořit plavidla Baltské a Středomořské flotily a dále čtyři ještě nedokončené bitevní lodi třídy Borodino. Jejich slabé a špatně vycvičené posádky mají doplnit ještě "nedokončení" kadeti vyrabovaní z námořních učilišť, čerstvě narukovaní nováčci a část důstojníků a mužů z Černomořské flotily.

Aktivní akce tří chráněných křižníků se základnou ve Vladivostoku potápí několik japonských nákladních lodí a donutí Japonce oslabit námořní blokádu Port Arturu. Po dokončení oprav na lodích poškozených japonskými torpédy je adm. Vittgeft "přemluven" k výpadu se všemi svými silami, ale po setkání se slabším japonským loďstvem dává bez výstřelu rozkaz k návratu. To vyvolá prudké reakce ze Sankt-Peterbugu, které vyústí v druhý výpad, který má za cíl spojit se s eskadrou křižníků z Vladivostoku. 10. srpna se eskadře podaří beze ztrát prorazit blokádu, ale rychlejší japonské bitevní lodě a křižníky je dohánějí, překřižují jim kurz a zahajují boční palbu na vedoucí Cesarevič. Ten je několikrát zasažen, na můstku je zabit adm. Vittgeft se všemi důstojníky, je poškozena kormidelna a loď se stává neovladatelnou. Eskadra upadá ve zmatek, každá z lodí prchá na svou pěst a japonské křižníky na ně pořádají hon. Bitevní loď Cesarevič s torpédovkami se uchyluje do Čching-Tao, poškozené Peresvet, Poltava a Sevastopol se vrací do Port Arturu, Diana a Askold se nechávají internovat v neutrálních přístavech. Jediný, kdo míří do Vladivostoku je křižník Novik - ten se však u Sachalinu střetá s křižníky Cušima a Čitose a po marném boji jej posádka potápí. Tichomořská eskadra přestává jako bojová síla existovat a moře ovládlo japonské Spojené loďstvo.

Na souši zatím probíhají tvrdé boje mezi obránci Port Arturu a japonskými obléhacími vojsky (3. armáda - gen. Nogi), za strašlivých ztrát zejména z japonské strany (např. při útoku 24.7. ztratili 15 000 mužů - rusové 3 500). Japonci po těchto zkušenostech mění taktiku, nasazují těžké dělostřelectvo a používají minových podkopů. Koncem srpna se v Mandžusku odehraje další velké pozemní střetnutí - bitva u města Liao-jang, která odhalí v plné nahotě neschopnost ruského velení a nepřipravenost jednotek. Japonci útočí proti ruské převaze v mužích (130 000 vs. 180 000) i dělech (460 vs. 670) a gen. Kuropatkin používá svoji obvyklou taktiku "silných záloh, které ovšem nepoužije". Japonci (gen. Kuroki) rozdrtí slabé ruské prvosledové jednotky, ruské zálohy do boje nezasáhnou a po obchvatu malé japonské jednotky dává Kuropatkin rozkaz k ústupu, který jeho jednotky s nadšením plní. Liao-jang je obsazen Japonci. 

 Pokračování příště .....