99. výročí bitvy u Zborova 1917

Pane Masaryku, pro odvahu a statečnost Vašich mužů klaním se před Vámi jako mužik, až po pás - Vrchní hlavní velitel ruské armády gen.adj. A.A. Brusilov

Na konci jara 1917, v souladu s plány spojenců, měla provést Ruská imperiální armáda mohutnou ofenzivu pro odlehčení západní frontě. Situace tomu však nepřála, v Rusku probíhá únorová revoluce, která končí abdikací Imperátora Mikuláše II., vznikem Prozatímní vlády a celkovým rozkladem Ruské armády, ať už vlivem celkové únavy společnosti z války a chaosu ve společnosti, revoluční agitací a Kerenského nešťastným rozkazem "O demokratizaci armády". Ofenzíva musela být odložena, co do rozsahu zmenšena a stejně Vrchní hlavní velení horko-těžko hledalo spolehlivé jednotky pro její provedení. Z tohoto důvodu "dostaly šanci" i dosud opomíjené československé jednotky na Rusi, složené ze zajatců Rakousko-uherské armády české a slovenské národnosti a krajanu-dobrovolníků žijících v Rusku. Jednotky byly narychlo sloučeny do Československé střelecké brigády - 1. čs. střelecký pluk "Svatého Václava" (později přejmenován na "Mistra Jana Husa"), 2. čs. střelecký pluk "Jiřího z Poděbrad", a 3. čs. střelecký pluk "Jan Žižky z Trocnova". Původně měla být brigáda nasazena v prostoru hlavního úderu v Haliči (Tarnopol-Lvov), ale vzhledem k její nevybavenosti výzbrojí a výstrojí byla po intervenci jejího velitele plk. V.P.Trojanova nasazena v rámci 11. armády v prostoru jižně pod městem Zborov. Zde nahradila, k velké radosti velení XLIX. armádního sboru, kterému se pověsti o výkonech čs. jednotek již donesly, dva ruské revoluční propagandou rozložené a nedisciplinované pluky (13. a 22. finský střelecký pluk) a byla včleněna mezi 4. finskou divizi (na pravém křídle v kontaktu s 15. finským střeleckým plukem) a 6. finskou divizi (na levém křídle). Jejím úkolem bylo, po obsazení vrcholu 394 Mogila 4. divizí a s postupem 6. divize vyčištění prostoru mezi nimi a dobytí kóty 392. 

Čs. střelecká brigáda v počtu 3530 mužů, s nedostatkem vybavení (prakticky bez kulometů, ještě částečně se zimní výstrojí) se tak shodou okolností ocitla proti 6,5 km dlouhým !!! tříliniovým pozicím bráněným rakouskými pluky č.35 (Plzeň) a č.75 (Jindříchův Hradec), uherskými č.86 (Subotič) a č.6 (Budapešť) a německými zálohami v počtu okolo 5500 mužů. Nepřítel měl silnou dělostřeleckou podporu a dobře vytvořený zákopový systém (v pozici byl již více než rok).

V pondělí 2.7.1917 v 5:15 zahájilo, v oblasti slabé ruské dělostřelectvo, palbu na první nepřátelskou linii, na kterou začalo odpovídat dělostřelectvo Rakousko-uherské. Následný liniový útok 4. finské divize na opevněný a důležitý vrchol Mogila byl krvavě odražen. Čs. velení určilo pro útok taktiku rojovou ( úspěšně používané např. Stosstruppen nebo "českými Kornilovci") a po deváté hodině, bez ohledu na neúspěch sousedních jednotek, vyráží 6-12 členné skupiny vojáků 1. pluku, vedené granátníky do útoku. Tento útok strhává i jednotky 2. pluku. Čs. prvosledové jednotky dobývají po bojích muže proti muži první obrannou linii a ukořistěné "nedostatkové" kulomety otáčejí proti nepříteli. Do útoku se přidává i 3. pluk. Po tří hodinách tvrdých bojů muže proti muži je dobyta kóta 392 a její obranné linie a nadplánově i poslední obranná linie nepřítele a dělostřelecká postavení. Čs. brigáda se ale dostává, z důvodu neúspěchu křídelních jednotek do boční kulometné palby z nekrytého pravého křídla od Mogily. Tento problém se však nakonec podaří vyřešit 4. finské divizi, která motivována pro ni nepochopitelným čs. úspěchem a snad i poháněna studem z vlastního selhání se zvedá do bodákového útoku a těžce bráněnou Mogilu za pomoci čechoslováků z jihu a záloh 82. divize se severu ji okolo 14 hodiny dobývá.

Ruské velení je v šoku (podle hlášení balónového pozorovatele se dokonce objevovaly teorie o masové dezerci československých jednotek) - špatně vyzbrojení čechoslováci, mající sloužit jako druhosledová jednotka jsou v čele útoku, dobývají všechny dobře bráněné obranné pozice nepřítele do hloubky 5,5 km, zajímají 3300 důstojníků a mužů (při stavu 3500 mužů), ukořisťují 20 děl a značné množství kulometů a ostatního vojenského materiálu.  To vše za cenu 184 mrtvých, 11 nezvěstných a okolo 700 raněných. Všechny 3 pluky dostávají čest používat čestný název "pluk 18. června" (greg. kalendář) a bojová zástava 1. střeleckého pluku je dekorována Svatojiřskou stuhou. Tento úspěch (společně s úspěchem roty českých Kornilovových úderníků v sestavě 4. armády)  posiluje pozice dosud opomíjených československých jednotek a zajatců v Rusku (začínají vznikat nové střelecké pluky a dělostřelecké jednotky) a také se velice posiluje vyjednávací pozice T.G.Masaryka  a gen. R. Štefánika pro myšlenku samostatnosti budoucího Československa.

V celkově neúspěšné ofenzivě ale tento ojedinělý úspěch nebyl vojensky využit a bez použitelných záloh jsou ruské jednotky donuceny německo-rakousko-uherskou ofenzivou v průběhu července donuceny ke zmatenému ústupu, který v oblasti Tarnopole kryje jako zadní voj, v tvrdých bojích, Čs. střelecká brigáda. 

 Padnu-li, má zlatá mamičko, neplačte. Pomodlete se za mne a za nás všechny a buďte hrda, že Jste vychovala syna, který neváhal obětovat život pro blaho národa.

https://www.youtube.com/watch?v=ANNvD7Q81HA