Zkrachovalec? Chudák? Nešťastník? To bude učitel...

Nedávný případ šikany na pražské střední škole v Malešicích rozvířil opět diskusi o postavení učitelů ve společnosti. Jaká je společenská prestiž učitelů?

Já sama se velmi často setkávám s nepochopením okolí ohledně volby mého povolání. Málokdo z mých kamarádů a známých chápe mou motivaci učit. Podivují se nad tím, že dělám tak málo finančně ohodnocenou práci, která navíc nemá téměř žádnou společenskou prestiž. A v tom je právě zakopaný pes, nebo možná spíše začarovaný kruh. Často slýchám: "Jdi dělat něco pořádného, máš to zapotřebí trápit se s těma spratkama?, Všude jinde by sis vydělala víc...." A nejhorší je, že totéž slýchám od svých studentů: "Paní učitelko, proč tady učíte? Je vás škoda, máte na to dělat něco lepšího..." A toto vidím jako největší problém, který (samozřejmě ve spojitosti s dalšími faktory) může vést až k šikaně učitelů. 

Většina společnosti (a hlavně studenti) vidí učitele jako nějakého zkrachovalce, co se na nic jiného nezmůže (kdo by šel dobrovolně za podprůměrný plat dělat takto psychicky náročnou práci?), koneckonců to potvrzuje známé rčení Kdo nic neumí, učí. Studenti si samozřejmě mohou tento názor utvořit sami, ale tipla bych si, že v jejich rodinách není slovo učitel vyslovováno s posvátnou úctou. Když se dítěti nedaří, naštvaný rodič si vždycky nejprve došlápne na učitele, než aby nejprve řešil problém doma s ratolestí. To asi všichni učitelé znají. Nedávno jsem vyslechla rozhovor mezi dvěma pokladními v Tesku, které se bez uzardění před zákazníky bavily o učitelce, která si dovolila synovi jedné z nich dát trojku z angličtiny, i když on, chudák, nad tím seděl celé odpoledne. Padaly výrazy jako "kráva neukojená, zamindrákovaná stará panna atd."  Připadá mi, že rodina a škola jsou spíše na válečné stezce, místo toho, aby spolupracovaly, spíše hází vinu jedna strana na tu druhou. 

Málokdo se ale podívá na problém opačně - to, že učitel dobrovolně dělá za podprůměrný plat, přece může být potvrzením toho, že tu práci opravdu dělat chce, i navzdory malému platu. Myslím, že komu záleží primárně na penězích, tak učit nejde. A to je dobře. Jen je škoda, že si tohle studenti, případně i jejich rodiče, neuvědomují. Asi je v dnešní době obtížné uvěřit tomu, že někdo vykonává tuto profesi, i přes všechny těžkosti, které s sebou přináší, s láskou a radostí.  

S tím souvisí i přístup ke studentům/žákům. I přes to, co se stalo v Malešicích, si myslím, že se studenty se má hlavně mluvit, je velmi důležité jim naslouchat a vědět o jejich problémech. Já sama se považuji za učitelku s přátelským přístupem ke studentům a vždy se mi to vyplatilo. Není to ale tak, že bych si řekla: budu přátelská. Je to tak, že prostě taková jsem. Ze všech stran slyším, že je to špatně, že mi takhle přerostou přes hlavu a nebudou mě respektovat. Jistě, i to se může stát. Je mi jasné, že hlavně ti studenti, kteří mě ještě tolik neznají (ale i ostatní) můžou mít ze mě srandu. Ale díkybohu se mi nikdy nestalo, že by se ke mně někdo choval hrubě (občasné drzosti nepočítám). Myslím si, že jediná výchova, která funguje, je jít příkladem. Co dám, to dostanu. Jednoduché. Proto absolutně nechápu přístup prezidenta Zemana, který svým chováním vytváří dojem, že chovat se hrubě, být vulgární a lhát, je normální. Koneckonců ohledně šikany v Malešicích se vyjádřil v tom smyslu, že nejlepším řešením pro ty, kteří šikanovali, je pár facek. A jsme zase u toho. Co je šikana? Šikana je zneužití síly. Silnější zneužije sílu v neprospěch slabšího. Je to stejné, jako když dám dítěti pár facek. Tím demonstruji svou sílu a moc nad slabším.  Myslím, že každý kdo říká, že byl vychován fackami, byl spíš vychován jim navzdory. Co cítíme, když dostaneme facku? Bolest, vztek, ponížení. Z toho přece nemůže vzejít nic dobrého. Chovejme se ke svým dětem tak, jak chceme, aby se chovaly ony k nám. A chovejme se tak i ke svým studentům.

Velmi bych si přála, aby byl učitel osobou hodnou následování a ne hlavním adeptem pro odvoz do Bohnic, případně pro alkoholovou závislost (i když takové případy se také dějí). Bohužel, když bude učitel ostatními považován za chudáka a zamindrákovaného nešťastníka, nikdy se změny nedočkáme.