Pane Lacino, nemám dům se zahradou, chci jenom kvalitní vzdělání pro své děti!

Jsem máma dvou dětí, z nichž jedno půjde v září do školky a druhé příští rok čekají přijímačky na střední školu. Jaký stres to s sebou přináší, asi nemusím zmiňovat. Když slyším komentáře politiků, otevírá se mi kudla v kapse.

Narodila jsem se v pražských Dejvicích, chodila jsem tam do školky, do školy, potom jsem tam i dlouhé roky pracovala a bydlela jsem tam až do svých třiceti let. Dodnes toto místo považuji za svůj domov, nikde jinde mi není tak dobře. Každý den se tam pohybuju, chodím do místních kaváren, obchodů, v podstatě tam žiju dodnes, i když už tam bohužel nebydlím. Dosud tam ale žijí moji rodiče. Moje dcera tam navštěvuje základní školu, stejnou, na kterou jsem v dětství chodila i já, proto jsem logicky chtěla, aby chodil do nějaké dejvické školky (a poté i na zdejší ZŠ) i můj tříletý syn. Jenže bohužel nemám tolik peněz, a tudíž si nemohu dovolit bydlet na místě, které považuji za svůj domov, a to i přesto, že jsme oba s manželem samozřejmě pracující lidé (pracujeme jako učitelé). Ceny bytů vhodných pro čtyřčlennou rodinu v této lokalitě začínají na 10 000 000 Kč. Pronájmy bytů startují na 25 000 bez poplatků. Proto teď bydlím jinde, asi 200 m za hranicí Prahy. Nemáme žádný dům se zahradou, bydlíme v pronajatém bytě, abychom to měli blízko do milovaných Dejvic. 

Jan Lacina (poslanec za STAN, radní Prahy 6), člen poslaneckého Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, má na rozdíl ode mě to štěstí, že v Dejvicích bydlet může. A i proto se mě hluboce dotklo jeho tvrzení, že rodiče si mají rozmyslet, jestli chtějí dům se zahradou, nebo kvalitní školství (v rámci jeho komentáře k otázce nedostatku míst na základních školách) v Praze 6. Absurdnost tohoto vyjádření bychom tady mohli rozebírat ještě dlouho, já se však ptám, proč nejsou politici schopní pracovat s daty a řešit, kolik se v daném roce narodilo dětí, a tudíž tak odvodit, kolik bude za tři roky potřeba míst v mateřských školách, za šest let v základních a za patnáct let v těch středních? Je to tak složité? Já nechápu, proč jsou všichni tak překvapení, že jsou teď v devítkách silné ročníky. Mám ještě v živé paměti, jak jsem si v roce 2008, kdy se narodila má dcera, zjišťovala počet narozených dětí a už tehdy jsem myslela na to, že bude mít asi problém dostat se na nějakou dobrou střední školu. A je to tady. I když přijímačky ji čekají až za rok, už teď se na ně raději připravuje a je mi jasné, že to bude velký boj. A to na jejím nejhorším vysvědčení byly jenom dvě dvojky. A syn? Pochopitelně se do žádné dejvické školky nedostal, hlásili jsme ho do pěti z nich (60.-123. místo pod čarou).

Pane Lacino, moje děti podle Vašich slov nemají nárok na kvalitní vzdělání, protože nemáme několik desítek milionů korun, abychom si pořídili byt v našem domově. Můžete mi tedy, prosím, poradit, jak mám získat finančně dostupné bydlení v Dejvicích, abych mohla svým dětem to kvalitní vzdělání zajistit? Děkuji.