Ženské časopisy říkají ženám mého věku: Buďte sebejistá, mějte nadhled a buďte si vědoma své krásy! Kdy jindy než teď! Tyhle kecy fakt miluju. Nicméně stále čekám, kdy budu ta vyrovnaná žena podle časopisu. Asi nikdy...
Nesmysly v časopisech jsou jedna věc a reálný život je věc druhá. Pro zajímavost jsem si zadala do vyhledávače heslo Žena 35 let a vyjely mi následující titulky na články:
- Mládí končí v 35 letech, v 58 už jste za zenitem, tvrdí studie.
- Jana (35 let): Mám si vybrat postelovýho boha, nebo chlapa pro život?
- Krize středního věku: ženy a muži v přechodu.
- Kdy už je žena na dítě opravdu stará?
- VZP ČR: Náš tip: Určitě si zajděte na preventivní prohlídku ke svému lékaři.
Z uvedených příkladů je jasné, že pětatřicítka je u žen jakousi magickou hranicí, kterou začíná proces stárnutí. Cítím to i já na sobě. Týká se to tří oblastí - proměny tváře a těla, psychického stavu a chování okolí ke mně.
Proměna tváře a těla - každý pohled do zrcadla zabolí. Zaručeně ten první po ránu, kdy je opravdu těžké si přiznat, že obraz v zrcadle jsem skutečně já. Po ránu je člověk (nebo jenom já?) tak nějak divně nateklý a pomačkaný. A ty vlasy! Po třicítce se mé mírně zvlněné vlasy začaly extrémně kroutit a po ránu mé divoké kadeře připomínají afro Bobbyho Farella (ovšem obarveného na blond) v době jeho největší slávy. Na obličeji mi pořád přibývají objekty, které tam nemají co dělat. Ty, na které jsem si již zvykla, mění svůj tvar. Vrásky na čele mám už od osmnácti, ale teď jsou tak hluboké, že by se v nich daly pěstovat brambory. Zřejmě následky divoké mimiky. Pod okem mám nějaký bílý pupínek, myslela jsem, že zmizí, ale už je tam asi půl roku: Vítej, pupínku! S čím se ale velmi těžko smiřuji, je chmýří na tvářích. Podobá se tomu, které mají na sobě čerstvě vylíhlá kuřata. Ale proč sakra mám mít na sobě drůbeží chmýří? O co jde? Mají to všechny ženy, nebo jenom já? Ženy, kdyby se vám stalo, že po vás budu v MHD koukat, bude to jenom kontrola vašich obličejů. Zajímavé ovšem je, že akné u mě přetrvává navzdory věku, no co, aspoň nějaká známka mládí!
Tělo už také není, co bývalo, dříve pevná prsa klesají a klesají. Naštěstí mě to ale ještě tolik nestresuje tolik jako mou kamarádku, která si jednou týdně měří vzdálenost od středu bradavky k pupíku. Za dva roky se jí prý přiblížila bradavka k pupíku o celé 2 cm! Ach! Kila jdou tak nějak sama nahoru, ale pustila jsem se do boje a během půl roku mám o 12 kg méně, což ale znamená volnější kůži na břiše a prsa asi víc dole, ale zatím neměřím!
Je pravda, že psychicky jsem na tom asi nejlépe, co jsem kdy byla, i když za sebevědomou a sebejistou ženu bych se netroufla označit. Pochybnosti jsou mým denním chlebíčkem. Ale divy se mnou dělá především můj blížící se reprodukční deadline. Hormony pracují, nahlížím do kočárků a jak vidím malé dítě, v koutku oka se mi spouští automaticky slza. Kdybych někomu ukradla mimino, čestně prohlašuji, že se s ním jenom pomazlím a hned ho vrátím!
Pro okolí už nejsem tou mladou holkou, ale ženou ve středním věku. Učím studenty, kteří jsou mladší a mladší a já jsem starší a starší. Jejich přizvedlé obočí (zejména, když mluvím o svých gymnaziálních studiích, kdy nebyl k dispozici internet), je dostatečně výmluvné. Věkem se blížím věku jejich rodičů, takže kategorie: trapná, nepoužitelná, prostě stará. Občas se mi ale stane, že mě někdo osloví slečno a já mám hned lepší den (i když ve skutečnosti jsem skutečně slečna), zato oslovení madam (madam je přece stará dáma v kloboučku, no ne?) se mi hrubě nelíbí.... Kdo mě tak bude titulovat, musí počítat s tím, že k němu budu méně milá než je u mě obvyklé.
A to jsem nezmínila daleko všechno - šedivé vlasy, červené pupínky, pigmentové skvrny. Někdy si říkám, co by se stalo, kdyby ze světa zmizely šminky, pushupky, žiletky, stahovací spodní prádlo, kulmy, žehličky, umělé nehty, natáčky silikonové vycpávky, liposukce, barvy na vlasy, parfémy, deodoranty a já nevím co ještě. Vlastně vím - ještě filtry na mobilu a photoshop. Bez těch by to byla úplná katastrofa. Muži pořád říkají, jak preferují přirozenost, ale když potom spatří neupravenou ženu, hned se jim to nelíbí. Myslím, že ani netuší, kolik věcí ke svému zkrášlení potřebujeme.
Jediná spravedlnost na světě je, že stárneme všichni. A štěstí, že většinou nemáme tolik času se podrobně zkoumat, protože máme rodiny, práci a spoustu jiných a důležitějších starostí. Proto i to mé zkoumání a přemýšlení o stárnutí probíhá pouze v nárazových vlnách. Díkybohu za to!
Věnováno všem ženám, které ví, o čem mluvím. Taktéž i sebevědomým ženám, které jsou si vědomy své krásy!
