Tomáš Řepka, kterého nedávno propustili z vězení, kde si odpykával trest za zpronevěru a poškození práv své exmanželky, nyní pořádá besedy ve školách, dětských domovech a nápravných zařízeních, což vnímám jako nebetyčnou drzost.
Dnes jsem na Instagramu zahlédla upozornění na besedy konané Tomášem Řepkou s odkazem na jeho internetové stránky tomasrepka.com, a tak jsem si stránky s nabídkou besed prostudovala. Nejvíc mě pobavil citát: „NESUĎTE MNE PODLE MÝCH ÚSPĚCHŮ, ALE PODLE POČTU PÁDŮ, PO KTERÝCH JSEM DOKÁZAL VSTÁT ZNOVU NA NOHY.“ /Nelson Mandela/ (zkopírováno z: http://tomasrepka.com). Srovnávat Řepkův život s Nelsonem Mandelou je přinejmenším úsměvné, ale v kontextu fotbalistova počínání to moc k smíchu není.
Tomáš Řepka byl jistě velmi dobrý fotbalista, jinak by nehrál v takových klubech jako je anglický West Ham nebo italská Fiorentina. Během jeho kariéry o něm bylo slyšet nejenom díky jeho sportovním úspěchům, ale také díky jeho nesportovnímu chování. Evidentně se nedokázal ovládat a měl velké problémy s disciplínou. Největší průšvihy ale natropil v osobním životě, všem svým třem dětem dluží nehorázné částky na výživném, byl odsouzen za zpronevěru a svou bývalou manželku, matku svého syna, šikanoval prostřednictvím pornoinzerátu, který si objednal společně se svou partnerkou Kateřinou Kristelovou. Právě kvůli ní možná spadl do mnoha těchto průšivhů, jak říkají ti, kteří bývalého fotbalistu znali dříve. Podle nich je Tomáš Řepka v jádru hodný, ale velmi lehce ovlivnitelný člověk. Těžko říct, jak to je, i když moje osobní zkušenost by tuto teorii podporovala. Jednou jsem oba dva potkala na ulici a Kristelová se k Řepkovi chovala jako k malému dítěti, z této situace bylo jasně vidět, kdo v tomto páru hraje prim. Na druhou stranu hodný člověk se o své děti většinou stará a nevykašle se na ně, nedělá finanční podvody a nešikanuje své bývalé manželky.
Co se týká nabízených besed, jejich cílem je podle Řepkovy internetové stránky (citované v úvodu článku) motivace a inspirace při překonávání překážek osobních či životních (osobně nechápu rozdíl mezi osobními a životními překážkami). Dále stránka konstatuje, že Tomáš zvítězil v náročné rovině výzev, kterými jsou ty životní. Zajímalo by mě, co se tím přesně myslí, že zvítězil, když byl nepodmíněně odsouzen a strávil půl roku ve vězení. Důležité je také podle Řepky bojovat a nevzdávat se, což je asi každému jasné, ale podstata jeho boje mi nějak uniká. Co vybojoval? Rozfrcané miliony, exekuce, dluhy na výživném, vězení nebo snad Kristelovou? Na stránce se dále dočteme, že kus Rebela (ano s velkým R) v něm zůstal a navždy bude. Je to prý zajímavý X-Faktor (ano s velkým F), který přitahuje davy a dělá z něj jednu z nejsledovanějších a nejdiskutovanějších osob u nás. Spíš bych řekla, že jde o (pro mě nepochopitelnou) vlastnost široké veřejnosti upírat svou pozornost na lidi, kteří si ji absolutně nezaslouží.
Většina lidí si zaslouží druhou šanci, to je jasná věc, každý může v životě udělat chybu, může někomu ublížit, a poséze se z toho poučit a nějak s tou chybou pracovat. Ale u pana Řepky je těch chyb už nějak moc, a podle mého názoru by měl přemýšlet, jak své chyby napravit. Já osobně být na jeho místě, chodím kanálama (jak se tak hezky česky říká). Řepkova partnerka Kistelová však zahlcuje svůj Instagram fotkami z luxusních dovolených a večeří a samozřejmě nezapomíná propagovat svého partnera, sama se tituluje jako paní Řepková. Je to pochopitelně její věc, ale není to přinejmenším nevkusné?
Nedovedu si představit, že bych jako učitelka objednala tuto besedu do školy. Ptám se, co by si z ní žáci mohli odnést? Čím by je osobnost pana Řepky mohla obohatit? Přála bych si, aby se vrátily ty doby, kdy se na besedy do škol zvaly opravdové osobnosti hodné úcty jako například pamětníci druhé světové války, vědci, spisovatelé, bojovníci proti komunismu apod. (Je mi jasné, že doba se mění a pamětníci druhé světové války už téměř nežijí).
