Čeština je překrásný a bohatý jazyk. Ale také velmi těžký, což je hlavní argument všech, kteří tvrdí, že nezáleží na nějakém tom i/y. Mně ale opravdu trhá žíly, když vidím, jak se s češtinou zachází. Proto jsem "grammar nazi".
Poslední dobou je velice moderní označovat lidi nejrůznějšími nálepkami - sluníčkář, ekoterorista, neomarxista (mimochodem, všemi těmito výrazy už jsem byla označena). Všechny tyto nálepky mají výrazně pejorativní nádech. Podle těchto "nálepkářů" jsem ještě ke všemu "grammar nazi" (nebo prostě zjednodušeně) "fašistka". Nerozumím tomu, proč člověk chránící přírodu nebo češtinu je fašista, ale to nechme stranou. Vydalo by to na samostatný článek. Tady jde o češtinu.
Pracuji jako učitelka českého jazyka a literatury, tudíž opravovat chyby v češtině je moje práce. Myslím, že už jsem ve své učitelské praxi zažila leccos a hned tak něco mě nevykolejí. Viděla jsem už fteřinu, smých, babyčku, mystra, zvýře, nejlebčí, gdyš atd. Proto si myslím, že moje míra tolerance je více než dostatečná. Přesto mě rozčilují chyby v novinách - v tištěném i internetovém vydání - v titulcích u televizního zpravodajství, v knihách apod. Jde často o pravopisné chyby, ale i o stylisticky neobratné věty, jako například: "Onanujícího muže musel strážník honit." Je to smutné, protože novináři by měli umět vládnout slovem a takových chyb by měli být schopni se vyvarovat. Zároveň ale chápu, že každému to občas ujede a i sebevětší profesionál (včetně mě) občas nějakou tu chybku udělá.
Samostatnou kapitolou je čeština na sociálních sítích, zejména na Facebooku. Jsem členem diskuzní skupiny s 26 000 členy. V názvu skupiny je i slovo "inteligentní", ovšem nejsou zde výjimkou příspěvky o šesti slovech čítající nejméně čtyři pravopisné chyby. Když na chyby poukážu, hned to schytám. a jsem označena za nesnesitelnou učitelku, která si dovolí peskovat a poučovat dospělé lidi. Jednou jsem v oné skupině narazila na příspěvek o tom, kdy má kdo narozeniny. Pod statusem se objevilo několik stovek komentářů s daty narození a nezahlédla jsem tam jediné datum zapsané správně. Napsala jsem tedy příspěvek, ve kterém jsem vysvětlila zásady správného zapsání data. Měli jste vidět ten kolotoč. Rozumím tomu, že to třeba pro někoho není důležité, ale proč se to nenaučit správně? Nechápu, že v dnešní době, kdy je tak jednoduché si ověřit pravopis na internetu, protože máme chytré mobily s predikcemi a nemusíme hledat v knižních PČP, je takový problém pohlídat si alespoň elementární úroveň češtiny.
Většina diskutujících neví, že za otázkou následuje otazník, že za číslovkou řadovou se píše tečka, že tvar podmiňovacího způsobu "by jsem" nebo "by jsme" je chybný, že sexy je s y, že příčestí minulé se řídí podmětem, (jasně, že nevědí, co je podmět) a když jde o ženy, píše se tam y, že interpunkce není jenom na ozdobu, a mnoho dalších pravidel je pro ně velkou neznámou. Tohle všechno mě sice rozčiluje, ale jsem schopná tyto chyby tolerovat. Ovšem neznalost vyjmenovaných slov, psaní i po tvrdých souhláskách nebo naopak y po měkkých,rozdělování slov na nesmyslné celky, malé písmeno na začátku věty, to už je i na mě moc. Interpunkce je kapitolou sama o sobě. Vím, že je těžká, ale má své opodstatnění. Vyznat se v textu o třiceti větách, kde není ani jedna čárka, je zhola nemožné. Má devítiletá dcera je schopna psát obstojně česky, a to teprve s pravopisem ve škole začali (je pravda, že jí nedávám pokoj a píšeme často diktáty). Ona je důkazem, že když se chce, tak to jde.
Každý vynikáme v něčem jiném. To je jasná věc. Ale češtinu přece používáme všichni, je to náš mateřský jazyk a je součástí naší sebeprezentace. Navíc, pohybujeme-li se na sociálních sítích, používáme psanou češtinu poměrně často. Proč je takový problém naučit se pár (alespoň těch základních) pravidel? Protože je to těžké. Zbytečně těžké, jak říkají ti, kteří mě nazývají fašistkou. Ano, je to těžké. A učit se něco, to bolí. Člověk je tvor od přírody líný. Co takhle rovnou zrušit písmenka a dorozumívat se posunky? A na internetu nám stačí emotikony.... Myslím, že mnoho lidí by toto zjednodušení uvítalo. Nepohrdám lidmi, kteří neovládají dokonale pravopis. Ale nedokážu pochopit, proč se jej odmítají naučit.
Připomínat, že čeština je naše kulturní a národní bohatství je asi příliš učitelské. Ale vzpomenu-li si na obrozence, kteří udělali sakra velký kus práce, aby skomírající češtině vrátili lesk a slávu, je mi smutno. Je příznačné, že češtinou často pohrdají falešní vlastenci, kteří se rádi zaštiťují češstvím, ale češtinu k tomu nepotřebují. Co začít o češtinu trochu více pečovat? Zaslouží si to...
P. S. Následující fotografie jsou důkazem, že nepřeháním. Jsou to screeny ze soukromých zpráv nebo z již zmíněné facebookové skupiny.
