Proč stále klesá počet párů, které jsou spolu celý život? Jak je možné, že v 60. letech se rozvádělo 20 % manželství, zatímco dneska je to 50 %? Zásadní roli ve vztazích hraje současný životní styl a moderní technologie.
A to neexistuje statistika, kolik % vztahů se rozpadne každý rok. Vidím to všude kolem sebe. Šťastných manželství či partnerství je stále méně, zato nefunkčních či pouze formálních vztahů mnoho. Manželství ztrácí smysl, polovina dětí se rodí mimo ně. Stále přibývá lidí kteří žijí sami a vztah ani nechtějí. Existují nové typy vztahů - například tzv. víkendové, kdy každý má svůj byt a tráví společně pouze vymezený čas. Zdá se mi, že nastává období krize vztahů. Jako statistický vzorek mi posloužili mí bývalí spolužáci ze základní školy a z gymnázia, z nichž přibližně 40% nemá děti a 30-35 % z nich ani nežije v trvalém partnerském svazku, což je vzhledem k tomu, že jsme ročníky 1980/1981, poměrně alarmující.
Pokusím se nastínit nejčastější důvody, kvůli kterým se vztahy rozpadají.
1) Už dopředu předpokládáme, že se vztah rozpadne, proto se raději ani neženíme/nevdáváme. Chceme se snadno rozejít.
2) Nejsme vytrvalí. Je lehčí při problémech utéct, než je vyřešit a snažit se o nápravu.
3) Jsme sobečtí - je pro nás důležitější to, co prožíváme my a ne ten druhý. Neumíme vnímat společné "my", ale jenom "ty" a "já".
4) Máme potřebu druhého vlastnit, a proto žárlíme. Lezeme partnerům do mobilu a kontrolujeme je na každém kroku. Neumíme jim věřit. Jak už říkal A. de Saint-Exupéry: "Pro lásku lidé netrpí, trpí pro pocit vlastnictví."
5) Neumíme milovat - láska ztrácí na důležitosti, důležitější jsou jiné hodnoty - peníze, společenské zařazení, politické názory, sex.
6) Neumíme se seznámit přirozeně - znám z vlastní zkušenosti, bohužel možnosti ženy mého věku k seznámení jsou velmi omezené - v podstatě jen na internet. Ale stejně tak se seznamují i mladí, kteří se kontaktují nejprve prostřednictvím Facebooku, i když mají možnost se přirozeně seznámit - například ve škole.
7) Máme chytré mobily a internet - zdánlivá banalita, ale podle mého názoru je právě tento bod zásadní. Dnes je velmi snadné se seznámit přes sociální sítě, existují desítky internetových seznamek. Pokud si chceme domluvit schůzku, není problém ji mít ještě týž den. S tím také souvisí, že máme z čeho vybírat. Na internetových seznamkách je spousta lidí. I když už máme vztah, stále komunikujeme s dalšími - co kdyby náhodou. Je lákavější nechávat si zadní vrátka než si všechny seznamky smazat a budovat nově vznikající vztah. S tím také souvisí, že nás, a tedy i náš vztah, sledují, a tudíž i hodnotí další lidé. Je přirozené se o své štěstí podělit, ale často to v tomto směru přeháníme.
8) Dáváme přednost formě před obsahem - jsme posedlí vzhledem a často člověka podle něj i posuzujeme. Jak říká jeden můj kamarád - jinou než prsatou blondýnu by neuměl mít rád.
9) Nekomunikujeme - je s podivem, že dneska, kdy se všude rozebírá všechno, nevíme, co trápí náš protějšek. Často vůbec neznáme jeho pocity a nezajímáme se o ně.
10) Jsme nevěrní - neumíme si vážit toho, co máme a pořád máme pocit, že s někým jiným by nám bylo lépe. Chceme mít vše, co se nám nabízí, a věrnost bereme jako oběť, nikoliv standard.
11) Chceme druhého měnit - takové to - budu tě mít víc rád, když omezíš chození do hospody, začneš víc cvičit a nebudeš nechávat ponožky na zemi. Vezmu si tě, až zhubneš a začneš šetřit.
12) Neumíme si vážit zdánlivých maličkostí jako je úsměv, pohlazení, pusa, objetí, vzkazy. Vyžadujeme velké dary a velká gesta.
13) Příliš pracujeme - práce nám mnohdy supluje vztah. Trávíme v ní spoustu času a na ostatní záležitosti už nezbývá energie.
Každý vztah prochází vývojem a několika fázemi než je možné jej označit za trvalý a vážný. Když ale vidím některé mé vrstevníky, kteří neměli delší vztah než pár měsíců, kladu si otázku, proč tomu tak je. Nejčastěji uvádějí, že se nechtějí vázat a že se cítí ještě mladí např. na založení rodiny - platí hlavně pro muže, jelikož jde o téměř čtyřicátníky, řeší to tak, že si hledají mladé holky, kterým ale zase oni připadají staří. Nezadaným ženám mého věku zase velmi často tikají biologické hodiny, tudíž jsou ve vztahu příliš úporné a příliš brzy začnou tlačit na to, že chtějí dítě, muž se lekne a uteče. Začarovaný kruh.
A proč se tedy rozpadá více než dvakrát tolik vztahů oproti době před padesáti lety? Odráží se na tom proměna hodnotového žebříčku. Samozřejmě máme dnes daleko více možností, můžeme studovat, cestovat, užívat si života, čehož hojně využíváme. A partnerství (a ještě k tomu děti) se nám k tomu příliš nehodí, připadají nám jako překážka. Proto partnerství i rozhodnutí mít děti odkládáme do doby, kdy už se nám nechce přizpůsobovat se druhému a ubírat ze svého pohodlí. Je v tom určitá míra sobectví. Druhým a nejvážnějším důvodem jsou podle mého názoru právě naše chytré mobily a přílišná virtuální provázanost se všemi - máme spoustu snadno dostupných lákadel, kterým se nám nechce odolávat.
Každému, co jeho jest. Já sama si život bez lásky nedokážu představit a partnerství beru jako přirozenou součást života, která je pro mě extrémně důležitá.
Věnováno Leošovi - děkuji za vše, co pro mě děláš. ¦
